Poděbradská náměstí


Seriál o jejich vzniku a historickém vývoji

Riegrovo náměstí


namestiDne 18. října 1878 se poděbradské veřejnosti oficiálně poprvé naskytl pohled z výšky druhého patra na Nové náměstí (na snímku), které na rozdíl od toho velkého hlavního z doby Jiřího z Poděbrad teprve vznikalo (Riegrovo náměstí se mu začalo říkat až po navrtání nového Riegrova pramene v roce 1911, pojmenovaného po tehdy známém politikovi a čestném občanu našeho města). V tento památný den se světila právě dokončená nová chlapecká škola (na snímku), tehdy po zámku největší budova ve městě, kterou se vedení obce rozhodlo postavit nejen pro rychle rostoucí počet dětí z Poděbrad a okolí, ale i pro umístění nového okresního úřadu. Už v roce 1863 za tím účelem zakoupilo velkou část zahrady se stodolou a kůlnami, kdysi patřící ke svobodné výsadní krčmě na Kostelním předměstí (ta stávala od středověku v místech přízemního domku na rohu Palackého a Komenského ulice). Škola se stavěla podle plánů pražského stavitele Františka Sallera, jehož předkové údajně pocházeli z Poděbrad. Nejprve to bylo křídlo do dnešní Komenského ulice a pak kolmo na ně k severu křídlo druhé. Když se v Poděbradech stavěly další školy, uvolňovala se postupně celá budova pro kanceláře okresního úřadu a dalších okresních institucí (soud, finanční úřad), na čas také pro poštu. Až po zrušení poděbradského okresu při správní reorganizaci v roce 1960 vrátila se sem zase škola – zemědělské učiliště. To bylo v roce 1968 vystřídáno Střední školou společného stravování, známou „hotelovkou“, která se časem postarala o zvýšení celé budovy o další dvě patra, současnou fasádu a přístavbu další části – nového hotelu Junior.

Celý prostor dnešního Riegrova náměstí byl ve středověku prázdný. Ještě za Rudolfa II. na konci 16. století tu začínala „špitálská pole“, věnovaná Kunhutou ze Šternberka na vydržování školy a špitálu, a při nich obecní pozemky, většinou zamokřené louky. Jimi vedla široká polní cesta směrem na Pátek, a protože se po ní honil dobytek na pastvu, odedávna se jí říkalo „Průhon“. Hned zkraje míjela velkou louži Čeperku, zasahující svým jižním okrajem do bývalé zahrady v místech dnešní školy. Kolem ní a při cestě dále k severu se během 17. století objevilo několik větších či menších usedlostí, zahrad a v roce 1653 také velký obecní dvůr. Šlo většinou o prostá přízemní zděná nebo dřevěná stavení a tak celá tato část Poděbrad prakticky až do druhé poloviny 19. století připomínala typickou vesnickou náves. Z Čeperky se stal návesní rybníček, ve kterém se plavil dobytek, a odpadní voda se odtud vedla kanálem v průběhu dnešní Jiráskovy ulice do Předměstského rybníka.

Podle nejstaršího poděbradského urbáře z roku 1553 se na celém Kostelním předměstí nacházelo celkem 26 různě velkých zemědělských dvorců, z toho počtu se jich v našem prostoru nacházely tenkrát jen čtyři. Hned v sousedství panské Dřevnice (dnes starší část lázeňského parku) po levé straně pátecké cesty to byl rozlehlý dvorec, sahající až k dnešní Lázeňské ulici, v 18. století rozdělený na dva – Macháčkovský a Pelikánovský.  Za ním, kde je nyní parkoviště, byl v 16. století jeden menší dvorec. Dvůr na protější straně pátecké cesty podle urbáře v roce 1553 patřil panskému fišmistrovi Janu Štolmířskému a zabíral prostor od dnešní Jiráskovy ulice až skoro k sokolovně. Za třicetileté války byl celý vypálen, a když ho v roce 1653 získala obec jako pustý do svého majetku, musela všechny objekty znovu postavit. Od Jiráskovy až k Palackého ulici pak byl další velký svobodný dvůr zvaný „Řepický“, sousedící s farskou zahradou. Proti němu k západu, jak už zmíněno, se nacházel téměř stejně  velký pozemek, ohraničený na západní straně dnešní Turinského uličkou, patřící k staré výsadní krčmě. Všechny tyto dvory, z velké části vypálené za třicetileté války, byly v následujících staletích postupně parcelovány a zástavba na nich se zahušťovala.


Podle prvního číslování domů z roku 1777 bývalý Průhon, tedy dnešní Riegrovo náměstí, tvořila popisná čísla 4–10 na západní straně náměstí, neexistující čp. 17 na rohu Lázeňské a Fügnerovy ulice a na východní straně čp. 34, 35 a 36. Všechny ostatní domy jsou mladšího data. Tři původně samostatné chalupy z 18. století, čp. 4, 5, 6/III, postupně koupil po roce 1884 řezník Josef Hlavsa a držel je až do roku 1924, kdy vše i s přilehlými zahradami prodal Městské spořitelně. Ta si v celém prostoru v následujících dvou letech nechala postavit podle plánů architekta Františka Kerharta svou novou moderní budovu a ponechala jí čp. 4/III.


Na samém začátku 20. století si na místě chalupy čp. 8/III uprostřed Nového náměstí postavil pěkný dvoupatrový secesní dům zubní lékař dr. Gála. Krátce po založení lázní v roce 1908 byl nově postaven ještě sousední dům čp. 9/III, v němž si otevřel svou ordinaci známý pražský kardiolog prof. Václav Libenský. Nyní je zde ČSOB. V místech nynějšího výstavného nárožního domu Chodská čp. 10/III bývala od roku 1637 poděbradská pohodnice neboli rasovna a s ní sousedilo přízemní obydlí kata. Jako první se do něho nastěhoval i se svou početnou rodinou mistr ostrého meče Václav Zellinger, který do Poděbrad přešel z kolínského panství. Bydleli tu i další poděbradští kati a to až do roku 1758, kdy po dobytčím moru se kat a pohodný Jan Stehlík zavázal, že na svůj náklad postaví novou rasovnu mimo město v Kluku. Po zrušení té stávající byl domek čp. 10/III dán do dražby. Vystřídala se na něm řada vlastníků, až ho v roce 1892 koupil nový poděbradský lékař dr. Jakub Vondrovic, který se sem přistěhoval z šumavského Babylonu. Když byly založeny první poděbradské lázně v sousední panské zahradě a on se stal druhým lázeňským lékařem, nechal své přízemní stavení zbořit a podle plánů arch. Františka Jandy si v roce 1910 dal postavit tento nový dům s ordinací a hostinskými pokoji. Do stavby zahrnul i sousední stodolu do Lázeňské ulice. Ještě předtím v roce 1908 si v proluce mezi stodolou a Knížecími lázněmi dal postavit přízemní stavení, původní Chodskou, což byl první penzion pro zdejší lázeňské hosty (zbořen 1981).

Protější přízemní nárožní domek čp. 17/III původem ze 17. století, kde ještě v první polovině minulého století bývalo pekařství Josefa Míla, zmizel z Riegrova náměstí v roce 1987 spolu s řadou dalších přízemních domků na severní straně Lázeňské ulice a na začátku ulice Fügnerovy. V těchto místech se tehdy totiž připravovala výstavba nového velkého lázeňského komplexu, ale velkoryse naplánované objekty se už nestihly postavit. Od té doby tvoří severní stranu Riegrova náměstí jen parkoviště.


Pokračování příště

Text a foto: Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY