Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům

 

V průběhu letošního roku si připomínáme 110. výročí narození slavného spisovatele Jaroslava Foglara (6. 7. 1907 – 23. 1. 1999). Při této příležitosti bych rád blížeji připomněl veřejnosti neznámé okolnosti spojené se spisovatelem a Poděbrady, kterých jsem se shodou osudových okolností iniciačně zúčastnil.


foglarPsal se rok 1958 a k totalitním režimem již deset let tabuizovaným autorům patřil Jaroslav Foglar, po druhé světové válce snad nejčtenější český autor literatury pro děti. Jeho knihy byly již léta vyřazeny z veřejných a školních knihoven, stejně i výjimečně úspěšné dětské časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, které redigoval, jimiž poskytl vzor pro nové pojetí českých časopisů pro děti a mládež a pro něž také psal proslulý komiks Rychlé šípy. Jeho dílo putovalo z knihoven rovnou do sběren odpadového papíru... Jen málokterý knihovník měl tolik odvahy, aby foglarovky zachránil před zničením, vždyť neuposlechnutí příkazu mohlo znamenat tvrdý postih ztrátou zaměstnání a jiné šikany. Naštěstí Foglarovo dílo zůstalo v rodinných knihovničkách a dál předávalo poselství své generační štafety. Právě pro nové generace se nyní podporují akce v rámci „Paměti národa“, takže i tyto vzpomínky se kryjí s tímto programem.

Zatracovaný a ostouzený

Proč byl Jaroslav Foglar režimem dlouhodobě zatracován, dokonce veřejně ostouzen? Především proto, že ve svém knižním i novinářském díle s významnou sugestivitou propagoval skauting, který komunistický režim nedlouho po převratovém únoru 1948 postupně likvidoval, až definitivně zakázal, jeho příznivce pronásledoval a věznil. Podobně jako několik roků předtím nacisté, když okupovali Československo. Spisovatel navíc ve výše uvedených časopisech vysoce úspěšně realizoval svůj světově originální nápad – „Foglarovy čtenářské kluby“. Byly to vlastně zájmové kroužky dětí, ale hlavním záměrem nebyla četba, jak by se z jejich názvu mohlo jevit. Foglar dětem nabízel různorodé samostatné aktivní činnosti, jejichž hlavním skrytým posláním byla výchova k etickým občanským hodnotám – čestnosti, slušnosti, sociální solidaritě atd. Pro lepší představu můžeme sáhnout k proslulým zkouškám 13 bobříků z jeho snad nejznámější knihy Hoši od Bobří řeky, které se staly součástí života klubů, a díky nim mnohdy pronikaly i do nejzapadlejších vísek, kde dobově děti neměly žádné možnosti zájmové činnosti. Ostatně leckteré prvky těchto zkoušek pak stejně dál „ilegálně“ žily pod různým označením nejen v oddílech dětí a mládeže, ale třeba i na velkých prázdninových táborech odborových organizací.
Tohle vše uvádím proto, abych těm, kteří nepatří k pamětníkům, alespoň náznakem přiblížil, jaká panovala v naší zemi atmosféra závěru 50. let minulého století. A v tom roce 1958, kdy jsem měl deváté narozeniny, byla v naší rodinné vilce již několik let povinně umístěna rodina Aloise Bezuchy, předtím politického vězně odsouzeného do pracovního uranového lágru v Jáchymově. V polovině 50. let byl i můj otec Vladimír vězněn na Pankráci za smyšlené obvinění, protože se jako bývalý úspěšný živnostník nesklonil před novým režimem a mj. nechodil k volbám... A tenkrát mi nejstarší ze tří bratrů Bezuchových půjčil Foglarovu knížku Záhada hlavolamu. Malé ohmatané vydání s ilustracemi Jana Fischera. Ta knížka znamenala zásadní zlom v mém životě! A jak jsem později zjistil, četbou různých knih a časopisů Foglara to podobně začalo tisícům dalších, generačně před námi i po nás. Ta drobná knížka byla začátkem všeho, co nyní svěřím. Prvně jsem se z ní dověděl o Rychlých šípech, na jejím konci se jako magické majáky ve tmě objevily názvy několika dalších foglarovek.

Zakázaná slibová lilie a první klubovna

V listopadu 1958 jsem přesvědčil několik kamarádů a založil podle příkladu Rychlých šípů klukovský klub. Nejdřív jsme mu říkali parta Modráci (už nevím proč), později jsme ho pojmenovali Modré šípy. Musím připomenout, že nám ještě nebylo deset roků a že životní úroveň z dnešního pohledu byla značně nízká, velká většina obyvatel musela žít velmi skromně. Samozřejmě jsme vznik „party“ klukovsky rituálně stvrdili tajnou přísahou. Tu jsme však označili razítkem v podobě skautské lilie (!), kterou jsem vyrobil z gumové duše od kola a korkové zátky. Jako vzor mi posloužila lilie z poválečných čísel časopisu Junák. K dispozici je měl kamarád Lubor Urbánek od svého otce, někdejšího vůdce oddílu poděbradských skautů. Listinu jsme zapečetili do krabičky a zakopali na zahradě u Urbánků, poblíž pro nás staré tajuplné kůlny zvané Včelník. V ní jsme si zanedlouho mohli zařídit malou klubovnu. Na náš věk jsme se snažili docela dobře, vše jsme uklidili a vyčistili, sami jsme si sběrem odpadových surovin ušetřili na zasklení okna, sehnali a instalovali vyřazená kamínka, nabarvili stěny a skříň. A protože do klubovny zatékalo, vypravili jsme se za město na sportovní střelnici, nasbírali rozbité asfaltové terče – „holuby“, pak je na ohni roztavili a střechu asfaltem natřeli. Ano, tak se žilo. Ale byli jsme šťastní, splňovali jsme si sen generací kluků i děvčat – mít prima partu, mít společné zájmy, dokázat, že sami můžeme zvládnout to, co dospělí.

Dobrodružné výpravy a zálesáctví

Začali jsme podnikat časté průzkumné výpravy do okolí Poděbrad. Všechno jsme prožívali jako mnoho malých dobrodružství slévajících se v jedno velké. Hráli jsme různé hry. Na jednom místě jsme si později postavili nízkou zemljanku. Pekli jsme v ní i brambory a vařili polévky. Blízký starý dub jsme prohlásili za svůj posvátný a zřídili si na něm sedátka. S odstupem času vnímám, jak se nám spojovala nejen četba foglarovek, ale i třeba povinná školní četba Timura a jeho party, navíc toto dílo sovětského autora bylo i pro tehdejší děti poměrně přitažlivě zfilmováno. Jenže do toho paradoxně vyšla kniha „kapitalistického“ E. T. Setona Dva divoši, která nám poskytla mnoho dalších podnětů k činnosti, ovšem motivovaných severoamerickými indiány, což v té době nebylo žádoucí, protože to připomínalo i metody užívané skauty!
Velmi brzy jsme jako součást svých erbovních znaků začali používat setonovský, woodcrafterský symbol Lesní moudrosti. Tento symbol „zálesáctví“ dobově velmi používali trampové, a naopak proti jeho užívání silně působil komunistický režim, který poukazoval na jeho „americký, a proto kapitalistický“ původ. Ještě na počátku 60. let se nejednou stávalo, že příslušníci totalitní policie hrubě strhávali trampům erby s těmito znaky z oblečení, na nádražích či kdekoli na cestách, v kempech, na potlaších apod. Ještě k jedné zakázané oblasti nás Seton přivedl, ale k tomu se dostanu.


Pokračování příště


Text: Jiří Stegbauer
Foto: www.spisovatele.cz

 

 

 


Poděbradské „poklady“ 10. díl

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Dokončení článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Pokračování článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 9. díl

Poděbradské „poklady“ 9. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 2. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 2. díl

Pokračování článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 8. díl

Poděbradské „poklady“ 8. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Významné výročí poděbradské sokolovny

Významné výročí poděbradské sokolovny

V letošním roce oslaví naše sokolovna 90 let od veliké přestavby, jejíž venkovní podoba zůstala do dnešních dnů téměř nezměněná.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 7. díl

Poděbradské „poklady“ 7. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY