Jak se žilo v Poděbradech za mého dětství

 

…aneb pokračování vzpomínek po padesáti letech od Jany Hrabětové.


jak se zilo v podebradechPoděbrady byly v dobách, kdy prožívala své dětství a mládí MUDr. Jarmila Hellichová, typickým malým středočeským městem, žijícím poklidně v sousedství prosperujícího panského velkostatku. V roce 1900 tu žilo 5 506 obyvatel české národnosti (a jen 19 Němců). Bouřlivý rozvoj zaznamenaly až po první světové válce, kdy poděbradské lázně po úspěšném startu v roce 1908 prožívaly svůj „zlatý věk“. Město se začalo kvapem rozrůstat na všechny strany, rychle přibýval i počet obyvatel, takže těsně před druhou světovou válkou se poděbradská společnost téměř zdvojnásobila.

Na konci čtyřicátých let minulého století se Poděbrady brzy vzpamatovaly z předcházejících šesti let německé okupace a snažily se v mezích možností co nejdříve vrátit k předválečné prosperitě. Přišel však únorový puč v roce 1948 a všechno bylo jinak. Velké politické změny se nevyhnuly ani Poděbradům. Své rané dětství v nich prožívaly silné válečné ročníky – tedy i já, narozená v roce 1943. V návaznosti na vzpomínky dr. Hellichové jsem se sama pokusila zavzpomínat na Poděbrady svého mládí, na jejich proměny a život v nich. Vím, že jde jen o drobné útržky a letmý pohled na to, co prožívaly starší generace před více než půlstoletím. Pro mne a mé vrstevníky to byla léta bezstarostného dětství a mládí. Málokterý historik se odhodlá ke zpracovávání dějin z období posledních dvou generací, a tak i já končím své vzpomínky rokem 1961, kdy jsem opustila školu a nastoupila do svého prvního krátkého zaměstnání v poděbradské spořitelně.

Procházka městem padesátých let

Kdo si dnes dovede představit, že majestátní budova poděbradského zámku byla po věky obehnána – jak dokládá fotografie – více než dvoumetrovou cihlovou zdí a jen pro vjezd z náměstí přerušena dvěma vysokými hranolovými sloupy? K jejímu odbourání a současné úpravě došlo až kolem roku 1960. Deset let předtím (1951) byl sveden zámecký pramen z altánku ve zdi do hradebního příkopu, příkop parkově upraven a k pramenu vybudováno nové schodiště.

Protože celý zámek od roku 1946 patřil ministerstvu školství, převedlo sem po zrušení internátní Koleje krále Jiřího z Poděbrad fakultu slaboproudé elektrotechniky ČVUT. V roce 1953 tu byly kromě 17 učeben nově zařízeny laboratoře a další speciální kabinety, děkanát a menza. Pro veřejnost se definitivně uzavřela zámecká zahrada a hřiště v ní mohla využívat pouze vysoká škola. Až do roku 1961 se nacházela v Poděbradech celá elektrotechnická fakulta, avšak po dokončení nové budovy v Praze-Dejvicích opustili naše město, k velké lítosti mnoha místních děvčat, studenti třetích a čtvrtých ročníků (zůstal tu jen první a druhý ročník základního studia). Nakonec odešli i tito studenti a v roce 1983 byl do zámku a některých dalších objektů umístěn Ústav jazykové přípravy zahraničních studentů, patřící Karlově univerzitě.


V padesátých letech minulého století bylo poměrně hojně využíváno zámecké divadlo Na Kovárně. Mělo tehdy rozsáhlé technické zázemí, šatny, velkou vlastní garderobu, rekvizitárnu a v místech nynějšího zámeckého kina také prostornou kulisárnu, plnou nábytku a kulis všeho druhu, dokonce tu měl vlastní klubovnu i čilý spolek místních ochotníků. Často sem také přijížděly hostovat i velké soubory z Prahy a z okolních profesionálních divadel. V divadelním sále Na Kovárně se odbývaly všechny významné oslavy pořádané městem a organizacemi Národní fronty, kterých v průběhu roku nebylo málo. V původní Freiwaldově podobě z roku 1942 se poděbradská scéna zachovala až do velké rekonstrukce (2001), při níž zmizela nad jevištěm originální freska kováře u kovadliny od zdejší akademické malířky Vojtěšky Řezníčkové.

K nepoznání se v polovině padesátých let změnila také bývalá hradní kaple a tzv. rodná síň krále Jiřího nacházející se v přízemí jižního zámeckého křídla. Když se v roce 1952 stal novým správcem městského muzea mladý muzikolog Zbyněk Zbislav Stránský (později světově uznávaný muzejní teoretik), nechal z obou historických místností vystěhovat bohatý muzejní archiv a ve vyklizených prostorách zřídil nové výstavní síně. Z té doby také pochází schodiště z rodné síně do nově připojeného valeného středověkého sklepa. Jako zajímavost budiž uvedeno, že tu v závěru svých univerzitních studií připravila první výstavu o pomníku krále Jiřího pozdější známá disidentka Libuše Šilhanová, tehdy Beranová. Brzy na to se provdala za Věnka Šilhana a ještě krátce kolem roku 1960, do odchodu na mateřskou dovolenou, učila češtinu na poděbradské jedenáctiletce. V roce 1953 byla v hradní kapli nainstalována rozsáhlá a na tu dobu velmi moderní výstava „Slavníkovská a vršovská Libice“ (aktuálně na závěr I. fáze významného archeologického výzkumu libického hradiště) a po ní následovaly další materiálově bohaté výstavy o historii poděbradské sklárny (1956) a lázní (1958). Skutečnost, že správce Stránský nebyl žádný troškař, dokládá jeho velkorysý projekt poděbradského Domu osvěty z roku 1952, počítající s celým zámeckým areálem. Vedle stálých muzejních expozic a četných výstavních prostor tu měly být různé depozitáře, restaurátorské dílny, veřejná a odborná knihovna se studovnou, koncertní a přednáškové sály, klubovny poděbradských spolků. Kulturně měla být využita i obě nádvoří a zámecká zahrada. K realizaci samozřejmě nedošlo jednak pro umístění elektrotechnické fakulty do zámku a také díky tomu, že Z. Z. Stránský brzy vystoupal k vyšším muzejnickým postům.

Ze sousedství zámku teprve v polovině padesátých let začaly mizet trosky bývalého Hlaváčova mlýna (na snímku), které tu zůstaly po požáru v roce1933. Až po šestnácti letech se odstřelila vyhořelá mlýnice a začalo postupně odstraňovat zřícené zdivo, naposledy byl zbořen zachovalý a obydlený Hlaváčův dům. Mohutné trosky se staly eldorádem mnoha poděbradských kluků. Vždyť hrát si skoro na náměstí v mohutných rozvalinách – to byla romantika! Při občasném odvážení suti se v prastarých zdech objevovaly záhadné otvory, připomínající tajné chodby vedoucí do neznáma. Většinou šlo o zbytky starých městských nebo zámeckých kanálů (jedním z nich se dalo krátce proniknout až do jižního rohu prvního zámeckého nádvoří). Postupné zavážení prostoru a současná úprava nábřeží probíhala až do roku 1975.

Pokračování příště

Text a foto: Jana Hrabětová


Naše město před sto lety (12. díl)

Naše město před sto lety (12. díl)

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka

celý článek >>>

Výzkum odhalil další stopy osídlení hradiska

Výzkum odhalil další stopy osídlení hradiska

Do areálu bývalého hradiště Slavníkovců zavítali výzkumníci.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (11. díl)

Naše město před sto lety (11. díl)

Poděbradská legionářská tradice

celý článek >>>

Naše město před sto lety (10. díl)

Naše město před sto lety (10. díl)

V Poděbradech od převratu 28. 10. do voleb 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (9. díl)

Naše město před sto lety (9. díl)

Poděbrady při zrodu samostatné republiky

celý článek >>>

Naše město před sto lety (8. díl)

Naše město před sto lety (8. díl)

O poděbradských spolcích a kultuře na začátku 20. století

celý článek >>>

Naše město před sto lety (7. díl)

Naše město před sto lety (7. díl)

O poděbradském školství do roku 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (6. díl)

Naše město před sto lety (6. díl)

O průmyslovém podnikání

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY