Naše město před sto lety (2. díl)

 

O válečných zajatcích a uprchlících v Poděbradech

 

serial SrboveUž koncem srpna 1914, záhy po prvních vítězstvích rakouské armády v Srbsku a Rusku, se dostali do Čech první váleční zajatci. Byli to nejen zajatí vojáci, ale i mnoho civilních obyvatel. Narychlo se pro ně v různých místech zřizovaly „koncentrační tábory“, nejblíže Poděbrad to bylo v Milovicích. Poté, co v květnu 1915 vypověděl Rakousku-Uhersku válku i bývalý spojenec – Itálie, přivážely vlaky do Milovic tisíce italských zajatců. V dobytčích vlacích se mezi zajatci nerozlišovali důstojníci od prostých vojínů. V milovickém táboře se jim vedlo tak zle, že umírali po tisících nejen vysílením a hladem, ale hlavně na tyfus a různé epidemie. Mnohým se sice podařilo z tábora utéci, ale pak se jen potloukali po okolí a žebrali.


Do Poděbrad se jako první dostali Srbové. Byli ubytováni v „Muchovském domě“ u Labe vedle bývalého Paroubkova chudobince (nedávno byl dům zbořen a nyní je tu parkoviště). Podle pamětníků to byli většinou mladí lidé do 25 let, statní, pracovití, a brzy si tu zvykli. Část z nich obec využila ke stavbě silnice v rozbahněném terénu mezi Lázeňským hotelem (LÚ Libenský) a dnešní vilou Amálkou. (Na foto: Srbové mimo jiné vybudovali část dnešní ulice Palachovy až ke květinovým hodinám.) Část z nich byla přidělována na práci v hospodářstvích. Všichni byli veselí a družní, místní lidé je měli rádi, a když skončila válka a Srbové se mohli vrátit domů, poděbradští se s nimi neradi loučili.


Další váleční zajatci byli přiděleni na panský velkostatek. Šlo asi o 60 Rusů všech národností, kteří tu měli zastávat různé polní a lesní práce. O jejich ubytování v Malém Zboží se postarala správa panství. K dispozici měli chalupu „Slovakárnu“, určenou pro občasné ubytování sezonních pracovníků ze Slovenska. Rusové si sami vařili a patrně si tu nežili tak špatně, protože žádný z nich neutekl. S místními neměli žádné styky.


hostinec levKolem 60 válečných zajatců z Itálie bylo vybráno také pro práci na regulaci Labe přímo v Poděbradech. Kromě prací kolem vody postavili i novou silnici od Poděbrad do Polabce. Ubytování pro všechny se našlo v nádvorním sále bývalého hostince „U bílého lva“ na severní straně náměstí (foto). Rakouské úřady nechaly postavit směrem do Valů plot, přes který se však Italové snadno dostali a rádi se bavili s místními děvčaty. Ze zdejších zajatců se jim určitě dařilo nejlépe. Prostřednictvím švýcarského Červeného kříže dostávali z domova balíky potravin, které tu pak vyměňovali za tabák a cigarety. Také po večerech všichni rádi zpívali hlavně známé popěvky z Verdiho oper. Protože to byli všechno katolíci, každou neděli se v čtyřstupech ubírali do kostela na bohoslužby, provázeni stráží – dvěma polskými Židy s nasazenými bajonety. Měli tam pro sebe vyhrazenou kapli sv. Cyrila a Metoděje. I oni tu setrvali až do konce války, a tak stačili navázat řadu známostí. Když z Poděbrad za slavnostního doprovodu místní hudby odjížděli, také se většina z nich s naším městem nerada loučila.


Ke konci války přišla do Poděbrad ještě jedna menší skupina Srbů. Jako poslední se tu objevili Makedonci, všichni ve velmi zuboženém stavu, hladoví a nemocní. Byli posláni na kampaň do cukrovaru, kde také bydleli. Protože to byli většinou muslimové, muselo se jim speciálně vařit jen skopové maso. Jeden Makedonec tu zemřel a je pochován na hřbitově v Kluku.


Od podzimu 1914 do našeho města přicházeli také váleční uprchlíci z oblasti evakuované před Rusy – z Haliče a Bukoviny. Byli to hlavně Poláci a polští Židé. Koncem listopadu toho roku se jich na poděbradský okres dostalo přes 900. Stát jim vyplácel podporu, o ubytování a nejnutnější potřeby se musely postarat obce. Uprchlíci byli nejdříve soustředěni v poděbradské Sokolovně, kde museli projít lékařskou prohlídkou kvůli infekcím. Pak byli rozváženi po jednotlivých obcích. Jen část Poláků našla místo v Poděbradech v Lázeňském domě (dnes hotel Libuše) a v Oboře. Jediná rodina zámožného židovského obchodníka z haličských Brodců se mohla ubytovat v obecním domě, v bývalé školní třídě (dnes hotelovka). Byl také jediným z polských Židů, který se tu nepletl do obchodování jako všichni ostatní jeho souvěrci. Ti totiž hned po příjezdu do Poděbrad začali „kšeftovat“ se vším, co se dalo. Za lichvářské peníze skupovali husy, slepice, ale i mýdlo, sodu, sirky, nitě a další nejrůznější věci. Dokonce si pořídili ruční vozíky, aby zboží odvezli jinam na dráhu a odtud dopravili do Haliče, kde je s „rebachem“ i více než 200 % prodávali. Z města zakrátko zmizelo všechno zboží a pochopitelně také následně všechny ceny lichvářsky vzrostly. Přesto obyvatelé Poděbradska všeobecně s uprchlíky dosti cítili, pořádali sbírky jídla a ošacení, které pak k tomu ustavená místní komise dále rozdělovala. Uprchlíci na Poděbradsku zůstali až do té doby, než se Halič a Bukovina vrátily zpět k Rakousku-Uhersku, pak byli všichni z Poděbrad i okolí repatriováni.


Jen na okraj – v roce 1916 byl v bývalé Janowitzově olejně zřízen filiální vojenský zásobní magazín, kolem něhož se pohybovalo asi 50 vojáků. Ti měli kasárny v Sokolovně a chodili na stravu do Hlavova hostince (přestavěný dům vedle hotelu Junior). Ke skladu patřila obrovská kůlna při silnici před Velkým Zbožím, určená k uskladnění sena, slámy a dehtového papíru. V roce 1917 po úderu blesku vyhořela, více zpráv o tomto vojenském skladu se na veřejnost nedostalo.


Pokračování příště

Text: PhDr. Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(10. 5. 2018)

 


Naše město před sto lety (7. díl)

Naše město před sto lety (7. díl)

O poděbradském školství do roku 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (6. díl)

Naše město před sto lety (6. díl)

O průmyslovém podnikání

celý článek >>>

V Senicích uctili působení skupiny Silver A

V Senicích uctili působení skupiny Silver A

Posedmé se v Senicích uskutečnila vzpomínková akce nazvaná Pocta statečným, která připomněla 76. výročí působení výsadkové skupiny Silver A v okupované vlasti.

celý článek >>>

Tip na výlet: Poděbradská princezna na slezském zámku

Tip na výlet: Poděbradská princezna na slezském zámku

Koncem jara se do mého zorného úhlu dostalo polské Slezsko. Společně s manželkou a přáteli jsme v tomto kraji navštívili několik zajímavých lokalit.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (5. díl)

Naše město před sto lety (5. díl)

O poděbradském velkostatku před I. světovou válkou a po ní

celý článek >>>

Naše město před sto lety (4. díl)

Naše město před sto lety (4. díl)

O válečném zásobování a odvodech

celý článek >>>

Naše město před sto lety (3. díl)

Naše město před sto lety (3. díl)

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech

celý článek >>>

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Nacisté a komunisté jej hodlali vymazat z povědomí národa. Nepodařilo se jim to, Pán Bůh zaplať. I proto můžeme díky cenným archiváliím spatřit patrně nejvýznamnějšího českého duchovního, kardinála Josefa Berana, také v poděbradských kulisách.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY