Naše město před sto lety (6. díl)

 

O průmyslovém podnikání


Díky prosperujícímu velkostatku dlouho nebyla v Poděbradech potřeba nějakého většího průmyslového podnikání. Výjimku tvořila dvě tradiční zpracovatelská odvětví – mlynářství a pivovarnictví.


Jedním z nejstarších průmyslových podniků ve městě byl v té době „Akciový měšťanský pivovar a sladovna“, založený v prosinci 1913, který měl svůj historický původ už v roce 1502. V Poděbradech bylo od té doby 37 právovárečných měšťanů, kteří se ve vaření piva střídali ve svém pivovaru u západních hradeb. Od roku 1756 byl měšťanský pivovar dáván do pachtu, o který se právovárečníci dělili. Tento stav trval až do roku 1913, kdy nová akciová společnost vykoupila právovárečná práva výměnou za akcie. Tehdy také kníže Hohenlohe prodal panský pivovar vedle mlýna, nastala fúze a společnost ho uzavřela. V letech 1913–1914 se v pivovaru navařilo 7 600 hl piva světlého i tmavého. Ve válečných letech nastal pochopitelně útlum. Pivo se nesmělo vařit z ječmene, pouze z náhražek – ze sušené řepy nebo čekanky s přidáním cukru, a to nejvýše osmistupňové. V roce 1917 poklesla výroba piva na 500 hl. Brzy po válce produkce začala rychle stoupat, v roce 1919 se navařilo přes 3 000 hl a po deseti letech byl nárůst na skoro 10 000 hl piva. Zvlášť oblíbené bylo čtrnáctistupňové černé pivo z karamelizovaného sladu zvané „Poděbradský zdroj“, velmi výživné, takže se doporučovalo i jako lék.


mlynJeště starším zpracovatelským podnikem než pivovar byl poděbradský mlýn původem ze 13. století. V roce 1816 se dostal z panského majetku do rukou mlynářského rodu Hlaváčů a udržel se v něm po několik generací. Za podnikavého Vojtěcha Hlaváče byl mlýn velkým nákladem přestavěn a zmodernizován, ale také hodně zadlužen. Proto synu a dědici Gustavovi nezbylo, než ho prodat rakouskému eráru, který měl o něj zájem v souvislosti s regulací Labe v těch místech. Gustav Hlaváč se však prodeje nedožil. Než totiž došlo k prodeji mlýna, zemřel, jak už bylo zmíněno, jako první poděbradská válečná oběť. Při zabírání povozů se na poděbradském náměstí tak rozčílil, že ho ranila mrtvice. Do vlastnictví c. k. eráru přešel mlýn v roce 1915 a ten ho nechal vdově Heleně Hlaváčové za mírné nájemné až do roku 1918. Za války nastala pro mlýn příznivá situace, protože veškerá konkurence byla vyloučena. Mlelo se nejen pro válečný obilní ústav, ale i pro strany, a to na mlecí výkazy i načerno. Ročně se tu semlelo 350 vagonů obilí a pracovalo tu v plném celoročním provozu 17 zaměstnanců. V roce 1917 vznikla s. r. o „Společenské mlýny a pekárny“, v níž se stala Helena Hlaváčová společnicí. Ke změně vlastnických poměrů došlo v roce, kdy mlýn od bývalého rakouského eráru koupila československá republika (vyhořel v září 1932). Na snímku je Hlaváčův mlýn z roku 1864, před ním stará mlýnice s vodním dílem ze 13. století.


Vojtěch Hlaváč v době, kdy se v Čechách překotně budovaly cukrovary, ho chtěl založit i v Poděbradech. V roce 1864 jej však předešel tehdejší purkmistr Václav Hrázský, který předtím nakoupil ke spekulaci rozsáhlé pozemky kolem Poděbrad. Od začátku tento podnik provázely různé machinace a už na první sezoně se hodně prodělalo. Když ani další kampaně nebyly lepší, cukrovar zkrachoval. Byl obnoven až v roce 1883, kdy se do vedení cukrovaru dostali uznávaní cukrovarničtí odborníci Hanuš Karlík a jako ředitel Leopold Dostal. I zde bylo za války vázané hospodářství. Většinu vyrobeného cukru spotřeboval stát na výrobu výbušných látek a na domácí trh se dostal jen zlomek produkce. Cukr byl prodáván jen jako lék na „cukřenky“ vydávané obcí. Za převratu 1918, kdy právě začínala kampaň, bylo tu zaměstnáno 260 dělníků. Ještě několik let byl poděbradský cukrovar v provozu, v roce 1926 však byl zrušen. Příčinou byla jednak tehdejší nadprodukce cukru a import levného třtinového cukru ze západní Indie. Také s prosperujícími lázněmi rostly ceny stavebních pozemků, a tak byl záhy celý areál zrušeného cukrovaru rozparcelován a rozprodán.

 

KerhartNové možnosti průmyslového podnikání v Poděbradech nastaly po roce 1870, kdy byla dána do provozu odbočka severozápadní dráhy z Nymburka do Kolína. Jako první koupil pozemky u dráhy podnikavý měšťan a statkář Kerhart a nedaleko budoucího nádraží otevřel sklad uhlí. Zanedlouho podnik rozšířil o prodej stavebnin a jeho syn Vojtěch v roce 1890 dobudoval při trati ještě velkou cihelnu. Podnik prosperoval až do války, ale ta zničila svobodný obchod a firma se musela omezit jen na rozdělování přiděleného obecního uhlí. Obchod dřívím pokračoval jako dříve, cihelna však zahálela, protože se ve válečných letech vůbec nestavělo. Po převratu netrvalo dlouho a Kerhartův podnik se díky poválečné stavební konjunktuře brzy vzpamatoval. Ročně pak vyráběl asi ¾ milionu bílých cihel.


Dalším podnikem napojeným na dráhu byl lihovar Morice Roubíčka, který však brzy po zahájení výroby zkrachoval pro nedostatek vody. Stejně dopadla i rafinerie cukru, teprve olejna, kterou tu založili bratři Janowitzové z Brandýsa nad Labem v roce 1886, se uchytila. Dříve se pěstovalo kolem Poděbrad hodně řepky olejné, která se dobře platila. Pak ji nahradila výnosnější cukrovka a řepka se do továrny musela dovážet. Přesto závod nadále prosperoval a zaměstnával dost místních dělníků. Za války pro nedostatek řepky nutil erár olejnu, aby pro válečné potřeby na olej zpracovávala i jiné suroviny, hlavně slunečnici a pecky z ovoce. I zde v olejně bylo zavedeno vázané hospodářství, zabaveny všechny zásoby a výroba řízena přímo z Vídně. Vídeňský úřad přiděloval do poděbradské olejny ke zpracování ročně 20 vagonů řepkového a lněného semínka, vše pod vojenským dozorem. Pro soukromníky nezbylo z produkce nic. I pokrutiny se přidělovaly pouze těm hospodářským podnikům, které zásobovaly mlékem nemocnice a vojenské ústavy.


sklarnaTaké poděbradská sklárna byla od roku 1876 přímo napojena na železnici. V roce 1898 patřila už sklářskému podnikateli z Prahy Josefu Inwaldovi. Na jedné peci se tu vyráběly sifonové láhve a na druhé běžné sodnodraselné brusné sklo, po roce 1909 také žárovky. Sklárna tehdy zaměstnávala asi 250 dělníků. Jakmile vypukla válka, práce se z technických důvodů zastavily pro nedostatek uhlí a sklářského písku, a také proto, že velký počet dělníků musel narukovat. Teprve na jaře 1915 se výroba částečně obnovila, v letech 1916–1917 se pracovalo jen tři dny v týdnu, a to pouze na jedné peci. Jakmile válka skončila, nastaly pro sklárnu lepší časy. Předválečná výroba pokračovala ve stejném rozsahu do roku 1927, kdy ji vystřídala výroba luxusnějšího olovnatého křišťálu, která tu trvá do dnešních časů. Fotografie zachycuje provoz u sklářské pece kolem roku 1910.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(4. 7. 2018)

 


V Senicích uctili působení skupiny Silver A

V Senicích uctili působení skupiny Silver A

Posedmé se v Senicích uskutečnila vzpomínková akce nazvaná Pocta statečným, která připomněla 76. výročí působení výsadkové skupiny Silver A v okupované vlasti.

celý článek >>>

Tip na výlet: Poděbradská princezna na slezském zámku

Tip na výlet: Poděbradská princezna na slezském zámku

Koncem jara se do mého zorného úhlu dostalo polské Slezsko. Společně s manželkou a přáteli jsme v tomto kraji navštívili několik zajímavých lokalit.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (5. díl)

Naše město před sto lety (5. díl)

O poděbradském velkostatku před I. světovou válkou a po ní

celý článek >>>

Naše město před sto lety (4. díl)

Naše město před sto lety (4. díl)

O válečném zásobování a odvodech

celý článek >>>

Naše město před sto lety (3. díl)

Naše město před sto lety (3. díl)

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech

celý článek >>>

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Nacisté a komunisté jej hodlali vymazat z povědomí národa. Nepodařilo se jim to, Pán Bůh zaplať. I proto můžeme díky cenným archiváliím spatřit patrně nejvýznamnějšího českého duchovního, kardinála Josefa Berana, také v poděbradských kulisách.

celý článek >>>

Do Havířského kostelíku se vrátily oltářní obrazy

Do Havířského kostelíku se vrátily oltářní obrazy

Nové oltářní obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava byly veřejnosti představeny v neděli 13. května při slavnostním otevření zrestaurovaného kostelíku.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (2. díl)

Naše město před sto lety (2. díl)

O válečných zajatcích a uprchlících v Poděbradech

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY