Naše město před sto lety (8. díl)
O poděbradských spolcích a kultuře na začátku 20. století
Už od dob národního obrození Poděbrady žily čilým kulturním a společenským životem. Významně k tomu přispěla nevelká vzdálenost od hlavního města, centra všeho dění, kam odcházelo učit se a studovat mnoho chlapců z místních rodin všech společenských tříd. Po návratu do rodného města pokračovali ve venkovském prostředí tím, čím žili v Praze. Už v letech 1861–1863 tu byly založeny hned čtyři osvětové spolky – mužský pěvecký sbor Hlahol, Občanská beseda, Spolek divadelních ochotníků „Jiří“ a „Sokol“ za účasti samotného Miroslava Tyrše. V roce 1870 rozšířil počet „Učitelský spolek Budeč“ a o dva roky později k nim přibyla „Občanská knihovna“ a „Řemeslnická beseda“.
V uvolněných poměrech po roce 1880 se často živořící spolky, zápasící s poklesem členstva i finančních prostředků, najednou zaktivizovaly a přijímaly mnoho nových zájemců. Nezřídka se stávalo, že řada občanů ze známých poděbradských rodin, jako byli Boučkové, Hellichové, Kerhartové, Obereignerové, Vondrovicové, byla aktivně zapojena i v několika spolcích. K nejčilejším patřil Spolek divadelních ochotníků „Jiří“, kterému se podařilo v roce 1881 dokonce pro svou činnost získat kamennou budovu pro vlastní divadelní scénu (na snímcích), což byl ojedinělý případ ve venkovských městech. Po odchodu vojenské posádky do nových kasáren ve Vysokém Mýtě byl totiž v krátké době přestavěn na Jiříkovo divadlo bývalý důstojnický objekt na rohu Valů a Divadelní ulice. Podle zachovaných plakátů tu ochotníci měli premiéry skoro každý týden a z Jiříkova divadla se až do roku 1937 (kdy vyhořelo) stalo nejživější kulturní centrum ve městě. Před válkou měl spolek 98 členů, pak jeho činnost ustala a po převratu v něm zbylo jen 21 účinkujících včetně dam. Muži narukovali na fronty a na divadlo nebyl čas ani chuť. Záhy po převratu však ochotníci rychle ožili a už na 17. a 18. listopad 1918 připravili slavnostní představení na oslavu prohlášení samostatného státu a ve prospěch pozůstalých po padlých spoluobčanech. Byla to hra Ladislava Stroupežnického „Paní mincmistrová“, kterou předcházely slavnostní projevy a hymny.
Při této slavnosti nesměli chybět ani poděbradští sokolové. I tento spolek od svého založení zaujímal v kulturním životě města významné místo. Sokolům pro jejich horlivé vlastenectví dokonce hrozilo z Vídně zrušení. Také jejich sokolovna byla hned na začátku války zabrána pro dočasné ubytování židovských uprchlíků z Polska, než byli přemístěni do okolních vesnic. Až do roku 1918 pak sloužila celá budova jako kasárna pro posádku, hlídající vojenské sklady umístěné v nedaleké Janowitzově olejně. Po převratu se sokolové rychle zorganizovali, aktivně se účastnili všech oslav a hned začali cvičit v opravené sokolovně. Obnovený poděbradský Sokol měl v roce 1919 na 345 členů především díky neúnavnému okresnímu tajemníkovi Josefu Truhlářovi, který se později stal dokonce starostou celé Československé obce sokolské.
Třetím z významných poděbradských spolků, který vždycky míval nejvíce členů, byla Hasičská jednota, založená v Poděbradech v roce 1876. Celkem 121 dobrovolných hasičů od roku 1881 pilně cvičilo na vlastním cvičišti a hasilo drobné požáry ve městě a okolí. Za války se cvičit nedalo, nehledě k tomu, že všichni schopní muži byli na frontách. V letech 1914–1918 v Poděbradech naštěstí nedošlo k žádnému požáru – lidé si dávali pozor, aby si zbytečně nezpůsobili ještě větší škody. V nových poměrech se i hasičský spolek znovu rychle zorganizoval, účastnil se oslav, obnovil cvičení, nakoupil novou výzbroj i výstroj a doplatil zbytek peněz za novou parní stříkačku.
Kromě těchto tří nejpočetnějších spolků byla v Poděbradech ještě řada dalších menších, většinou úzce zájmových spolků, které postupně vznikaly a zanikaly. Za zmínku stojí vedle výše zmíněných spolků „Občanské besedy“ a „Občanské knihovny“, které si daly úkol šířit a propagovat českou literaturu, také „Studující Poděbradska“ a členové „Řemeslnické besedy“ organizující pro dobročinné účely různé sbírky, společné výlety, akademie, bály a merendy. „Studující Poděbradska“ si dokonce v roce 1919 pořídili krásné loutkové divadlo a v parku pro děti v letní sezoně pořádali představení. Jen pro zajímavost je možno ještě uvést, že kromě těchto spolků před I. světovou válkou byl v Poděbradech ještě „Okrašlovací spolek“ (od 1897), „Klub velocipedistů“ (1893), spolek plavců „Český Kneip“ (1894), místní odbor „Červeného kříže“ (1882), dělnický spolek „Svornost“ (1893), odbor „Národní jednoty severočeské“ (1896), politický klub „Sladkovský“ (1892), „Spolek vojenských vysloužilců“ (1878) a ještě několik dalších, jako rybářský, střelecký aj. Zvláštní pozornost by si zasloužil muzejní spolek, který díky svému zakladateli Janu Hellichovi v roce 1901 soustředil 210 členů a vybudoval „Museum Poděbradska“ – ve své době jedno z největších a nejvýznamnějších mimopražských muzeí, které hellichovskou tradici ve městě udržuje do dnešních časů.
Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

Naše město před sto lety (8. díl)


O poděbradských spolcích a kultuře na začátku 20. století

 

divadlo oldUž od dob národního obrození Poděbrady žily čilým kulturním a společenským životem. Významně k tomu přispěla nevelká vzdálenost od hlavního města, centra všeho dění, kam odcházelo učit se a studovat mnoho chlapců z místních rodin všech společenských tříd. Po návratu do rodného města pokračovali ve venkovském prostředí tím, čím žili v Praze. Už v letech 1861–1863 tu byly založeny hned čtyři osvětové spolky – mužský pěvecký sbor Hlahol, Občanská beseda, Spolek divadelních ochotníků „Jiří“ a „Sokol“ za účasti samotného Miroslava Tyrše. V roce 1870 rozšířil počet „Učitelský spolek Budeč“ a o dva roky později k nim přibyla „Občanská knihovna“ a „Řemeslnická beseda“.

 

V uvolněných poměrech po roce 1880 se často živořící spolky, zápasící s poklesem členstva i finančních prostředků, najednou zaktivizovaly a přijímaly mnoho nových zájemců. Nezřídka se stávalo, že řada občanů ze známých poděbradských rodin, jako byli Boučkové, Hellichové, Kerhartové, Obereignerové, Vondrovicové, byla aktivně zapojena i v několika spolcích. K nejčilejším patřil Spolek divadelních ochotníků „Jiří“, kterému se podařilo v roce 1881 dokonce pro svou činnost získat kamennou budovu pro vlastní divadelní scénu (na snímku), což byl ojedinělý případ ve venkovských městech. Po odchodu vojenské posádky do nových kasáren ve Vysokém Mýtě byl totiž v krátké době přestavěn na Jiříkovo divadlo bývalý důstojnický objekt na rohu Valů a Divadelní ulice. Podle zachovaných plakátů tu ochotníci měli premiéry skoro každý týden a z Jiříkova divadla se až do roku 1937 (kdy vyhořelo) stalo nejživější kulturní centrum ve městě. Před válkou měl spolek 98 členů, pak jeho činnost ustala a po převratu v něm zbylo jen 21 účinkujících včetně dam. Muži narukovali na fronty a na divadlo nebyl čas ani chuť. Záhy po převratu však ochotníci rychle ožili a už na 17. a 18. listopad 1918 připravili slavnostní představení na oslavu prohlášení samostatného státu a ve prospěch pozůstalých po padlých spoluobčanech. Byla to hra Ladislava Stroupežnického „Paní mincmistrová“, kterou předcházely slavnostní projevy a hymny.

 

Při této slavnosti nesměli chybět ani poděbradští sokolové. I tento spolek od svého založení zaujímal v kulturním životě města významné místo. Sokolům pro jejich horlivé vlastenectví dokonce hrozilo z Vídně zrušení. Také jejich sokolovna byla hned na začátku války zabrána pro dočasné ubytování židovských uprchlíků z Polska, než byli přemístěni do okolních vesnic. Až do roku 1918 pak sloužila celá budova jako kasárna pro posádku, hlídající vojenské sklady umístěné v nedaleké Janowitzově olejně. Po převratu se sokolové rychle zorganizovali, aktivně se účastnili všech oslav a hned začali cvičit v opravené sokolovně. Obnovený poděbradský Sokol měl v roce 1919 na 345 členů především díky neúnavnému okresnímu tajemníkovi Josefu Truhlářovi, který se později stal dokonce starostou celé Československé obce sokolské.

 

Třetím z významných poděbradských spolků, který vždycky míval nejvíce členů, byla Hasičská jednota, založená v Poděbradech v roce 1876. Celkem 121 dobrovolných hasičů od roku 1881 pilně cvičilo na vlastním cvičišti a hasilo drobné požáry ve městě a okolí. Za války se cvičit nedalo, nehledě k tomu, že všichni schopní muži byli na frontách. V letech 1914–1918 v Poděbradech naštěstí nedošlo k žádnému požáru – lidé si dávali pozor, aby si zbytečně nezpůsobili ještě větší škody. V nových poměrech se i hasičský spolek znovu rychle zorganizoval, účastnil se oslav, obnovil cvičení, nakoupil novou výzbroj i výstroj a doplatil zbytek peněz za novou parní stříkačku.

 

Kromě těchto tří nejpočetnějších spolků byla v Poděbradech ještě řada dalších menších, většinou úzce zájmových spolků, které postupně vznikaly a zanikaly. Za zmínku stojí vedle výše zmíněných spolků „Občanské besedy“ a „Občanské knihovny“, které si daly úkol šířit a propagovat českou literaturu, také „Studující Poděbradska“ a členové „Řemeslnické besedy“ organizující pro dobročinné účely různé sbírky, společné výlety, akademie, bály a merendy. „Studující Poděbradska“ si dokonce v roce 1919 pořídili krásné loutkové divadlo a v parku pro děti v letní sezoně pořádali představení. Jen pro zajímavost je možno ještě uvést, že kromě těchto spolků před I. světovou válkou byl v Poděbradech ještě „Okrašlovací spolek“ (od 1897), „Klub velocipedistů“ (1893), spolek plavců „Český Kneip“ (1894), místní odbor „Červeného kříže“ (1882), dělnický spolek „Svornost“ (1893), odbor „Národní jednoty severočeské“ (1896), politický klub „Sladkovský“ (1892), „Spolek vojenských vysloužilců“ (1878) a ještě několik dalších, jako rybářský, střelecký aj. Zvláštní pozornost by si zasloužil muzejní spolek, který díky svému zakladateli Janu Hellichovi v roce 1901 soustředil 210 členů a vybudoval „Museum Poděbradska“ – ve své době jedno z největších a nejvýznamnějších mimopražských muzeí, které hellichovskou tradici ve městě udržuje do dnešních časů.

 

Text: PhDr. Jana Hrabětová

Foto: archiv Polabského muzea

(16. 8. 2018)

 


Naše město před sto lety (10. díl)

Naše město před sto lety (10. díl)

V Poděbradech od převratu 28. 10. do voleb 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (9. díl)

Naše město před sto lety (9. díl)

Poděbrady při zrodu samostatné republiky

celý článek >>>

Naše město před sto lety (7. díl)

Naše město před sto lety (7. díl)

O poděbradském školství do roku 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (6. díl)

Naše město před sto lety (6. díl)

O průmyslovém podnikání

celý článek >>>

V Senicích uctili působení skupiny Silver A

V Senicích uctili působení skupiny Silver A

Posedmé se v Senicích uskutečnila vzpomínková akce nazvaná Pocta statečným, která připomněla 76. výročí působení výsadkové skupiny Silver A v okupované vlasti.

celý článek >>>

Tip na výlet: Poděbradská princezna na slezském zámku

Tip na výlet: Poděbradská princezna na slezském zámku

Koncem jara se do mého zorného úhlu dostalo polské Slezsko. Společně s manželkou a přáteli jsme v tomto kraji navštívili několik zajímavých lokalit.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (5. díl)

Naše město před sto lety (5. díl)

O poděbradském velkostatku před I. světovou válkou a po ní

celý článek >>>

Naše město před sto lety (4. díl)

Naše město před sto lety (4. díl)

O válečném zásobování a odvodech

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY