Poděbradské „poklady“ 5. díl

 

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

 

radniceStará radnice čp. 41/I

Když se Jiří z Poděbrad v roce 1440 stal hejtmanem Boleslavského kraje, zvolil si za místo krajské správy Poděbrady. Usadil se na zděděném rodovému hradu a rozhodl se, že zvelebí i jeho podhradí, do té doby bezvýznamné poddanské městečko, navíc těžce zkoušené za husitských válek. Je známo, že za tím účelem pozval do Poděbrad lokátora jménem Jan Čumpele, který mu vyměřil při západní straně hradu nový rynek, tvořený parcelami budoucích měšťanských domů. Za to a za další věrné služby dostal v roce 1472 od Jiřího synů svobodnou rychtu, pro kterou už dříve vyměřil ten nejlepší pozemek od hradu až k městským hradbám. Také jeho syn Václav se stal poděbradským rychtářem, ale na rozdíl od otce jeho výsadní postavení silně omezila nová městská správa. Stal se jejím podřízeným s povinností udržovat ve městě pořádek. Tím rychta zchudla a zpustla, proto si obec poděbradská na jejím místě kolem roku 1530 postavila nový radní dům. Že byl patrový a měl podloubí v celé délce průčelí, je vidět i na Merianově rytině z druhé poloviny 17. století. V patře bývaly úřední místnosti a v přízemí zájezdní hostinec, nejstarší ve městě. Ten sloužil hlavně k ubytování cizinců a formanů, cestujících po Kladské cestě. Časem zájem o hostinské služby poklesl, hostinec přestal přinášet obci užitek, čímž nebylo peněz ani na údržbu a opravy. Řešení našla obec v prodeji zchátralé radnice i celého rozsáhlého areálu bývalé rychty vojenské ubytovací komisi. Erár nechal v roce 1775 budovu do základů zbořit a na jejím místě do náměstí vystavěl stáje pro koně a vrátnici. Kasárna se stavěla později směrem k Valům.


Současně s prodejem bývalé radnice koupil tehdejší magistrát na novou radnici sousední patrový dům z 16. století od vdovy po zámeckém purkrabím Holfeldovi. Současnou podobu dostala tato budova v roce 1814 dostavěním věžičky s cibulovou střechou a hodinami. Víme, že ji stavěl místní zednický mistr Matěj Kalous a že po dokončení všech stavebních úprav uspořádala obec pro místní obyvatelstvo slavnost, při které byla vložena do báně schránka s dobovými dokumenty.


Radnice pak sloužila svému účelu nepřetržitě až do roku 1930. Po stavební stránce se během času příliš nezměnila, pouze v roce 1910 došlo k jejímu podstatnému rozšíření o patrovou přístavbu se zasedací síní směrem do dvora a zastavění úzké uličky vedle Záložny. V souvislosti s velkou reorganizací státní správy byl v roce 1930 přenesen celý městský úřad do nových prostor bývalého Okresního domu, postaveného v roce 1906. Od té doby je ve městě radnice nová a stará.


V roce 1920 na základě nového čs. zákona o obecních knihovnách, který ukládal každé obci povinnost vybudovat veřejnou knihovnu a přispívat na její provoz částkou úměrnou počtu obyvatel, rozhodlo se vedení města k tomu účelu vyhradit nejdříve zasedací místnost ve staré radnici a po vystěhování městského úřadu pro knihovnu uvolnit budovu celou. Spolková Občanská knihovna, založená v roce 1872 a vedená kroužkem nadšených a obětavých dobrovolníků, se do doby, než našla toto definitivní a důstojné útočiště, stěhovala celkem sedmkrát.


Kolem roku 1956 byla stará radnice důkladně opravena a knihovna vybavena na tehdejší dobu moderním zařízením, jak si je ještě většina z nás pamětníků vybavuje. Během posledních několika let prošla budova staré radnice rozsáhlou stavební rekonstrukcí, po níž se konečně i knihovně jako významnému a nezastupitelnému městskému kulturnímu zařízení dostalo všeho, co reprezentuje knihovnu 21. století.


Stará radnice je právem městskou kulturní památkou. Z 16. století si zachovala průjezd s valenou klenbou s lunetami, původní jsou i ostatní klenuté prostory v přízemí, sklepy jsou dokonce staršího původu. Průčelí členěné patrovou římsou a plastickou výzdobou bylo dodatečně v roce 1910 doplněno o stylově přizpůsobený přístavek, zakončený půlkruhovým štítem.


Pamětní deska s plastikou od Bohuslava Schnircha, odhalená v roce 1882 nad hlavním vchodem, připomíná, že se v tomto domě narodil básník a dramatik František Turinský. K pětistému výročí upálení M. Jana Husa v roce 1915 pak byla zasazena do průčelí další pamětní deska a od jubilejního roku 1928 po obou stranách vchodu dvě bronzové desky připomínají jména sto a jednoho poděbradského muže, kteří zahynuli na bojištích první světové války v letech 1914–1918. Nově upravené atrium ve dvoře staré radnice zdobí socha „Vesna“, která patřila do původní sochařské výzdoby starší části lázeňského parku.



turinskyFrantišek Turinský
(1797–1852)
Narodil se 26. ledna 1797 v rodině Františka Dominika Turinského, úředního sluhy a nájemce obecní hospody v dnešní staré radnici. Po prvních školních letech odešel z Poděbrad studovat gymnázium a později práva do Prahy. Zde se hned připojil k okruhu mladých nadšených vlastenců v čele s Václavem Klimentem Klicperou, kteří si dali za úkol šířit českou literaturu mezi nejširšími lidovými vrstvami. Prvním literárním výtvorem dvacetiletého mladíka byly milostné básně na neznámou poděbradskou krasavici Karolinku, které vydal pod názvem „Poděbradské elegie“. Pod Klicperovým vlivem se začal zajímat o české divadlo a sám pilně ochotnicky hrál. Jeho první divadelní hru „Angelinu“, napsanou ještě v dobách studií, vysoce ocenil i František Palacký, který ho také v soukromém dopise nabádal k pokračování. Povzbuzen napsal František Turinský odvážnou dramatickou báseň „Pražané v r. 1848“, která musela celé čtvrtstoletí čekat na své uvedení ve Stavovském divadle. Úspěch měla i truchlohra „Virginie“. Když František Turinský nastoupil do úřadu vrchního na panství v Libochovicích, ani později jako okresní soudce na Křivoklátě a v dalších místech, neměl na literární tvorbu čas. Zanechal sice řadu básní a dramat, většinou však nedokončených. Svůj zájem věnoval spíše politice. V roce 1848 dokonce kandidoval za Poděbrady do českého sněmu. V té době byl už vážně nemocen a o čtyři roky později zemřel v pražské nemocnici na srdeční chorobu. Byl pochován v roce 1852 na hřbitově v Pouchově u Hradce Králové. Na téměř nečitelné náhrobní desce jsou verše proslulejšího obrozeneckého literáta a jeho blízkého přítele Václava Klimenta Klicpery, v nichž oceňuje Turinského lásku k vlasti, poctivý život naplněný prací i krásné literární dílo.



Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

 


Poděbradské „poklady“ 14. díl

Poděbradské „poklady“ 14. díl

Přinášíme závěrečný díl seriálu, ve kterém jsme vám představili všechny státem evidované památky ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Osmý říjen: památný den sokolstva

Osmý říjen: památný den sokolstva

Na paměť sokolů, kteří přinesli oběť nejvyšší.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Dokončení článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Pokračování článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY