Poděbradské „poklady“ 8. díl

 

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.


Tři z poděbradských kulturních památek na jižním okraji města za Labem pocházejí z první poloviny 19. století. Jsou to inundační most Kanály, Komenského studna u Havířského kostelíku a rozcestník u Přední Lhoty při odbočce silnice na Pečky.

inundacni most historieInundační most Kanály
Tento most se stavěl v letech 1830–1831 jako součást nové erární silnice, budované napříč Poděbradskem k rychlejšímu spojení mezi Prahou a právě dokončovanými pevnostmi v Hradci Králové a Josefově. Protože silnice od Pískové Lhoty k poděbradskému mostu měla vést co nejkratším směrem, tedy mokrými loukami a bažinami, musel být pro ni v těchto místech budován také vysoký násep. Nutným opatřením pro případ povodní, které tu každoročně působily veliké škody, bylo přerušení náspu a nahrazení proluky záplavovým mostem. Stalo se tak hned za prvním pobřežním pilířem labského mostu, jak dokládají staré rytiny a jedna vzácně zachovaná fotografie.
Původní inundační most měl celkem 26 mostních oblouků, takže několik oblouků je skryto v nynějším silničním náspu na Zámostí. Podle pamětníků k jejich úplnému zasypání došlo až při stavbě předposledního železobetonového mostu v padesátých letech minulého století. Na současném inundačním mostě napočítáme 20 šestimetrových oblouků a 19 viditelných mostních pilířů. Na prvním návodním pilíři od města jsou vyznačeny stavy vody při největších povodních. Nejvyšší hladina Labe je tu vyznačena k roku 1846, tedy krátce po dostavění mostu.
V desátém oblouku od Prahy bývala upevněna malá mramorová destička s pamětním nápisem „Karel Veith, 1831“. Poděbradský měšťan Josef Kryšpín si o něm ve své rodinné kronice poznamenal, že Veith byl tehdy správcem kolínského panství. Původně začínal jako podomní obchodník s plátnem a moc toužil po zásluhách, slávě a bohatství. Domníval se, že si k tomu dopomůže, když převezme stavbu plánovaného mostu u Poděbrad. Přepočítal se však, neboť náklady vysoko převýšily jeho původní propočty – v bahnitém terénu musel stavět daleko mohutnější základy pilířů. Nakonec sice most dokončil a dosáhl za to nejen uznání, ale i baronský titul. Finančně se však úplně vyčerpal a brzy po dokončení mostu zemřel. Říkalo se, že spáchal sebevraždu. Bohužel už ani ta drobná památka na něj nám ho nepřipomene. Zmizela kolem roku 1990 a zůstal po ní jen světlejší obdélníček.
V roce 1963 byl inundační most rozšířen. Už nevyhovovala šestimetrová šířka původní vozovky, proto byla na východní straně mostu směrem k lukám přistavěna sloupová galerie a stará, asi 70 cm vysoká kamenná zídka nahrazena železným zábradlím. V této podobě most sloužil až do roku 2008, do dokončení stavby nového labského mostu. Pak teprve došlo k důkladné rekonstrukci Kanálů se snahou zachovat nejen historicky cennou stavební konstrukci, ale i co nejvíce prvků původní stavby, hlavně u pilířů a kleneb. Projektanti ve spolupráci s památkáři proto našli unikátní řešení. Nad starý opravený most byl postaven most nový. Nynější mostovka se sestává s pěti nosných desek o rozměrech 5 x 36 metrů, silných 56 cm, a kromě armatury je ještě zpevněna 17 předpjatými lany. Celková délka nové mostovky je 181 metrů. Desky po obou stranách přesahují starý most o šířku chodníku a cyklostezky.

studna staraKomenského studna
Svou novotou pískovcová skruž studně u Havířského kostelíku památku moc nepřipomíná. Je to totiž náhrada za starou historickou skruž, na které vedle později vyrytého letopočtu 1624 byl ještě starší letopočet a také zřetelné iniciály AM – začáteční písmena Anny Millerové. Tato poděbradská měšťanka v roce 1822 nelitovala peněz na to, aby pořídila ochranu „zázračného pramene“, znečišťovaného smetím a padajícím listím. Tato studna dnes už jen připomíná dávno zaniklý silný pramen železité vody, o kterém se zmiňuje i Jan Amos Komenský ve své knížce „O těžkých protivenstvích církve české“ (vydané v Holandsku v roce 1624). Komenský v ní popisuje různé zázraky a nadpřirozené úkazy, které si lid soužený válečnými hrůzami a bídou vysvětloval jako výstrahy a pokuty boží. Mezi jinými také uvádí, že roku 1624 „vyprýštila se u Poděbrad blízko obecné cesty studnička, z níž za celý měsíc voda jako krev tekla, jíž někteří místo černidla užívajíc, tím tu historii pro paměť zapsali“. Nenadálé objevení „krvavé vody“ dalo podnět k místní pověsti, že tu tryská na povrch nevinně prolitá krev kutnohorských havířů. Snad nikdo od samého počátku nepochyboval o tom, že je to voda zázračná, že má léčivé účinky. Zpráva o prameni se rychle roznesla po kraji a lidé sem přicházeli zejména na slavné poutě, které se kolem kostelíčka odbývaly, a zázračnou vodu si odtud odnášeli do svých domovů.
Dnes si červené zbarvení vody vysvětlujeme docela přirozeně – přítomností velkého obsahu železa. Železité prameny totiž nebyly v labské inundaci ničím výjimečným. V Sadské se dokonce staly v 18. století základem větších a vyhledávaných lázní, které podle místní tradice navštívil sám W. A. Mozart. Lékárník Jan Hellich, který se o zdejší železitou vodu zajímal, usoudil, že červené zbarvení vody i okolí pramene způsobil některý druh řas, schopný vylučovat železo ve větším množství.
Železitá voda se doporučovala k léčení různých ženských nemocí a chudokrevnosti. Když zájem o ni stoupal, začala se v konvích rozvážet po kraji. Nakonec se poděbradští radní rozhodli, že se u pramene postaví lázeň. A tak se v roce 1722 objevila u kostelíčka malá dřevěná bouda s jednou vanou a kotlíkem na ohřívání vody. Až v roce 1832 byla nahrazena zděným stavením s vyšší podezdívkou proti povodním, v němž byly tři komůrky se třemi vanami, a do čtvrté místnosti, kde byl kotel, se voda z této studně nosila v konvích. Novou, modernější lázeňskou budovu se 6 vanami, strojovnou, parním kotlem a čerpadlem dalo město do provozu v roce 1881. Vzhledem k tomu, že pořizovací i provozní náklady byly mnohem vyšší, než se předpokládalo, o pronájem byl nepatrný zájem, pacientů ubývalo a ve městě se úspěšně rozjížděly nové lázně uhličité, provoz těchto malých železitých lázniček nakonec ustal úplně. Po léta opuštěná zchátralá budova byla v roce 1937 zbořena a srovnána se zemí. A tak dnes jedinou památkou na prapočátky poděbradského lázeňství je tato obnovená Komenského studna s mříží z roku 1942.

milnikMilník u Přední Lhoty
Stejně jako Kanály byl i tento milník součástí nově budované „umělé císařské silnice“ zvané Kladská. Zachoval se jako jeden z mála těch, které lemovaly silnici z Prahy na Hradec Králové ve vzdálenosti jedné míle (jedna rakouská míle měla 4 000 vídeňských sáhů, což se dá přepočítat na 7,585 km). Milníky většinou sloužily také jako rozcestníky – ve dvou mělkých rámcích byly vyznačeny směry k nejbližším větším městům. Pamětníci sloup ještě viděli blíže k Poděbradům na rozcestí v Kluku proti hřbitovu, na nároží před dnešní cukrárnou. Skoro třímetrový monolitický pískovcový sloup s patkou a malou kamennou stříškou patřil k nejběžnějším typům, které provázely překotnou výstavbu erárních silnic hlavně v první polovině 19. století. Druhý, téměř identický sloup, ale už bez stříšky, ještě najdeme na druhém konci města při silnici před vodárnou. Ani on se nezachoval na svém místě. Původně stával u staré silnice blíže k Choťánkám. Třetí velmi podobný milník se nachází v areálu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem, kam byl přestěhován z rozcestí od Nehvizdek.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

 


Poděbradské „poklady“ 13. díl

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Osmý říjen: památný den sokolstva

Osmý říjen: památný den sokolstva

Na paměť sokolů, kteří přinesli oběť nejvyšší.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Dokončení článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Pokračování článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 9. díl

Poděbradské „poklady“ 9. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY