Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

 

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.


vcelariSnad klid a uvolněnost včelařů Miroslava Váška s dcerou Kateřinou Šulkovou spolu s ochranným kloboukem a kabátem způsobily, že mě ani nenapadlo se bát. Mohla jsem naživo sledovat moment zrození včeličky i trubce a počátek vývoje včelích matiček a během rozhovoru mi bylo jasné, že není třeba bát se včel, ale bát se o včely. Vždyť na jejich zrození a množení a existenci těchto pracovitých a chytrých tvorečků je vlastně závislý náš život.

Čeho jsme právě svědky? Co je to larvení?

KŠ: Larvení (na snímku níže) dává základ nové generaci včelích matek. Včelař přenese jednodenní larvičky speciální lžičkou s trochou mateří kašičky do plastových misek na chovné liště, takových uměle vytvořených komůrek pro budoucí královny. Potom přenechá larvičky v liště péči osiřelého včelstva, které má chovnou náladu, tedy nutně potřebuje novou královnu – matičku, a tu si vychová. O larvičku se včelstvo začne svědomitě starat, krmit ji a zahřívat. Pokud ji do tří dnů věku krmí pouze mateří kašičkou, vyroste velká a plodná, dlouhověká včela – matička. Jakmile larvičku krmí i medem a pylem, vyroste z ní neplodná včela – dělnice.

Jak poznáte správnou náladu včelstva?

KŠ: My ji vlastně vyvoláme tím, že jim včelí královnu odebereme. Včely začnou zoufale hledat novou a věnují potřebnou péči nejmladším larvičkám, které jim na chovné liště nabídneme. Musíme to stihnout dříve, než se vylíhne nová matička a včelstvo by se nám nekontrolovaně rozdělilo. Touto metodou je možné si vychovat větší počet matiček s požadovanými vlastnostmi a vychovat si mladá mírná, nebodavá a pilná včelstva, která nemají sklon k rojení.  

larveníKolikrát do roka má včelař možnost si včelstva takto namnožit?

KŠ: Včely se rojí zpravidla jednou do roka. Jelikož je včelař člověk koumavý, historicky přišel na to, že se nemusí spokojit s rozdělením včelstva na dvě. Tímto malým ošálením včeliček si necháme vychovat i dvacet nových matiček. Těm pak přidělíme včelky. Abychom mohli takto kouzlit, musíme svoje včely samozřejmě dobře znát.
MV: Za milion let vývoje si včely samy dokážou dobře poradit. I ony si dokážou vyměnit královnu za kvalitnější. Včelu nikdy nemůžete ovládnout, jen ji trochu vést, ona si žije po svém.

 

Jak často získáte od včel med?

KŠ: Když je snůška. Podle kvetoucích rostlin. U nás v Polabí je sezóna docela dlouhá, od dubna do začátku července. Život včel se řídí slunovratem, délkou dne, venkovní teplotou a během roku kvetoucími rostlinami. Přibližně od prosince do února zimují, zahřívají královnu v takzvaném zimním chomáči v úlu, kde pomalu sají med a zahřívají se třesením tělíček, asi jako když nám je zima.
MV: Je zajímavé, že i v největších mrazech dokáže včelstvo královnu v chomáči ohřát na čtyřiadvacet stupňů Celsia.
KŠ: S oteplením a prvním pylem královna – matička začne intenzivně klást vajíčka. Pyl je pro včely bílkovina, protein, bez něhož se nemohou vyvíjet. První pyl nabízí olše, následují lísky, potom vrba, která má hodně nektaru a jarní květiny. U nás hlavně dymnivky, sasanky, medvědí česnek. První pyly slouží včelám pro výživu nové generace. Nás se týká období, kdy začnou kvést jabloně a řepka. Tehdy dokážou včely nanosit něco i do medníku, kde se najde něco medu i pro včelaře.

Řepka je dnes velice diskutovaná plodina.

KŠ: Řepka byla dříve včelaři velice ceněná, dnes už je v ní bohužel nežádoucí chemie, pro včely nebezpečná. Řepka je kvůli svému rozšíření dnes také pro včely něco podobného, jako bychom se my déle živili jen párkem v rohlíku, omezuje pestrost stravy. V polích totiž chybí jiné kvítí.

 

Podle čeho víte, že můžete na sklenici medu konkrétně napsat: akát nebo lípa?

KŠ: Když se naplní medníky v období, kdy odkvetou ovocné sady, řepka, jarní kvítí, vytočíme med a popíšeme jako jarní květový.  Potom víme, že kvete vůdčí medonosná rostlina, tedy ta, kterou včely přednostně vyhledávají pro kvalitu pylu – akát a po něm je snůšková mezera, v níž nekvete další vůdčí medonosná rostlina, a včely opylují luční kvítí pro vlastní spotřebu. Když stihneme stočit med v tomto krátkém období a samozřejmě ze včelína poblíž akátu, v doletové vzdálenosti do 2,5 kilometru, získáme akátový med. Také převážíme úly blíže ke kvetoucím rostlinám. Jedná se o kočování – přesun včelstev blíže ke zdroji.

Kde všude máte úly?

KŠ: Včelstva máme v okruhu zhruba 20 kilometrů od Poděbrad. Nově mám radost z lokální spolupráce se Zahradním dvorem Listen, kde pro nás letos vysadí pohanku. Naše včely ji opylují, budeme stáčet pohankový med a oni si budou pohankové zrno zpracovávat na mouku. Zastávám názor, že regionální produkty by měly zůstat v regionu.

A letos jste za med dostali ocenění regionálního produktu.

KŠ: Minulý týden jsme získali ocenění Regionální produkt Polabí, který vyhlašuje místní akční skupina Podlipansko. Hodnotí kvalitu a samozřejmě místo vzniku produktu.

 

Jak daleko včely pro nektar létají?

MV: V učebnicích se uvádí až pět kilometrů, ale pro nás není přínosné nechat je létat tak daleko. Na tak dlouhý let si musí vzít zásobu potravy, na místě nasbírají co nejvíce zajímavého nektaru, ale cestou zpět zase velkou část spotřebují. My je radši převezeme blíž ke zdroji a ony nasbírají více i pro nás.

 

To je výhodná spolupráce. Vy jim něco berete, tak jim pomůžete něco víc získat.

KŠ: Ano, například tady na okraji Poděbrad po odkvetení sadu a řepky už nic moc nenajdou, kromě drobného kvítí, není tu les. Přiblížíme je k dalším vůdčím kvetoucím rostlinám, lípě nebo slunečnici.

 

Když poznáte náladu včel, znáte i jejich chování. V čem jsou ještě včely chytré?

KŠ: Ráno když včelka vyletí na určitý typ květu, třeba na jabloň, celý den už létá jen tam. Už má spočítané, jak dosednout na květ, kde jsou nektária, jakou zvolit techniku sběru nektaru. Včelka přiletí do úlu a tancuje jako o život, je vzrušená a ostatní jakoby nakazí svým nadšením a ještě jim dá ochutnat, aby je přesvědčila, že ten zdroj, který právě kvete, musí využít na maximum. Když přiletí včelka z dálky unavená, sotva se plouží, nikoho nepřesvědčí.

 

Jakou máte zkušenost s nemocemi včel, včelím morem? Je toto riziko stále aktuální?

KŠ: Včelí mor je stále aktuální riziko, musíme včely sledovat, hlídat. Dnes se kupují oddělky, mladá včelstva z různých koutů republiky, ani státní hranice nejsou překážkou a není problém si odněkud nemoc s novými včelami přivézt. Další způsob nákazy je možný tím, že včely vycítí nemocí oslabené včelstvo v okolí a doletí jim sebrat zásoby, jenže se zároveň nakazí. Ještě častější je napadení roztočem, takzvaná varroóza (varoáza).
MV: Jedná se o kleštíka včelího, možná známější pod latinským názvem Varroa destructor, který parazituje přímo na včelách a ten zde v okolí existuje a musíme s ním bojovat. Spíše než o léčení už jde o tlumení množení tohoto parazita. Je potřeba časté ošetření včel, a to nejen povinné, ale i preventivní. Kleštík se totiž množí na larvách včel v zavíčkované plástvi, kam chemické ošetření nepronikne. Důležité je doplňkové ošetření včel většinou přírodními prostředky, na což bohužel mnoho včelařů nemá ani čas ani sílu. Povinné ošetření ovšem z naší zkušenosti přichází až pět minut po dvanácté.

vcelyO kolik včelstev se staráte?

MV: Zazimovali jsme 276 včelstev včetně oddělků a museli jsme jich zrušit deset. Což je v dnešní realitě včelařů u nás malá ztráta. Musím tedy potvrdit, že se vyplatí doplňkové preventivní ošetření. Včelstva napadená kleštíkem jsou oslabená a podléhají virovým onemocněním, která způsobuje podobně jako klíště zánět mozkových blan, jenže s virovým onemocněním u včel už nedokážeme bojovat. Nemocné včely ztrácí schopnost létat, tedy sehnat potravu, a už jen spotřebovávají. Ztrácí schopnost vykonávat běžné činnosti v úlu.  A to je začátek konce.

Co byste z pohledu včelařů lidem vzkázali?

KŠ: Nechte hmyzu kousek neudržované, kvetoucí zahrady. Dáte tím hmyzu šanci přežít.  Nejhorší je pro hmyz nakrátko posekaný trávník, takzvaný zelený beton, kde neseženou potravu. U dětí ve školách sleduju převahu strachu z broučků a včel než vlídný přístup k nim.
MV: Přitom jsou pro nás a život na zemi tak důležití. Před 30 lety se dělala studie hmyzu v krajině. Kolik si myslíte, že z toho objemu sta procent zbylo dnes? Za těch 30 let poklesl objem hmyzu v krajině na 30 procent. Všimli jste si, že po jízdě autem už nemusíte pokaždé mýt auto a přední sklo? Hmyzu je podle všeho třetina, a to je alarmující. Potřebujeme opylovače, bez nichž rostliny, zelenina, ovoce nebudou mít plody. Jak předpovídal Albert Einstein svým citátem, do čtyř let od vymření včel umřeme hlady. Ještěže v Poděbradech a okolí hospodaří evidovaných 88 včelařů.

Vizitka aneb Jak dlouho včelaříte?

Miroslav Váško (1958): Začali jsme žlutou matkou v roce 2011. Já mám zemědělské kořeny, ale sám jsem dělal servis elektroniky. Jenže svět se vyvíjí, začala fungovat velká elektra v Praze, přidal se nákup přes internet, ubylo oprav, přechod z analogu na digitál, lidé přestávali chodit nakupovat nebo nadávali na stále rozbitou levnou elektroniku. Zažil jsem vyhoření osobnosti. Děti už se asi nemohly dívat, jak se tady na zahradě rýpu v hlíně a dcera měla výborný nápad poslat mě do včelařského učiliště do Nasavrk. Přijel jsem nadšený a za dva měsíce už jsme měli čtyři úly. Hodně zkušeností mi předal také dnes už devadesátiletý včelař z Přelouče.  Dnes už včelstva nemnožíme geometrickou řadou, neděláme to pro byznys, dcera se věnuje vzdělávacím programům.

Kateřina Šulková (1981): Já jsem se vrátila zpět do Poděbrad, mám dvě děti a přemýšlela jsem, co budu dělat. Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala Přírodovědeckou fakultu na Univerzitě Karlově, byl i pro mne tento směr skvělou volbou. Od včel máme neuvěřitelnou pozitivní zpětnou vazbu a vracíme něco přírodě. Baví nás dělat lokální produkt, který prodáváme jen tady u nás. Pozitivně ovlivňujeme mladé generace výukovými programy. Včelařina je hlavně mužská práce, fyzicky náročná, protože jde hodně o přenášení a převážení úlů, medníků. Já se soustřeďuji zároveň na šetrné zpracování včelích produktů, chov matek a osvětu a vzdělávání mladé generace. Jezdím do škol a mateřinek, vytvářím pro ně různé výukové programy, kde si děti mohou vše vyzkoušet a osahat, třeba si i vytočit med, a myslím, že na to pak dlouho vzpomínají. Do našeho týmu počítáme i babičku, která se stará o včelaře i vnoučata.

Text a foto: Olga Vendlová

(23. 5. 2019)

 


AKCE V MATEŘSKÉM CENTRU

AKCE V MATEŘSKÉM CENTRU

Květnová nabídka seminářů a přednášek pro rodiče a zábavného dopoledne s dětmi

celý článek >>>

Poděbradské dračí srdce

Poděbradské dračí srdce

V sobotu 26. 5. 2019 se na Jezeře v Poděbradech rozezní již po dvanácté bubny dračích lodí. Této sportovně-společenské akce pod názvem Poděbradské dračí srdce se zúčastňují poděbradské, ale i přespolní dvacetičlenné týmy tvořené buď spolky, firmami nebo, a to nejčastěji, skupinami lidí majících nějaký společný zájem. Zájemci najdou informace na www.draci-lode.cz a pokud by se chtěl ještě někdo přihlásit, tak možnost je do poslední chvíle.

celý článek >>>

První domácí hospic na Kolínsku nabízí služby i poděbradskému regionu

První domácí hospic na Kolínsku nabízí služby i poděbradskému regionu

Domácí hospic Srdcem poskytuje hospicovou péči v přirozeném prostředí pacientům nevyléčitelně nemocným, v pokročilé nebo konečné fázi života. Svoji činnost jsme zahájili 1. listopadu 2018, od vzniku neziskové organizace v dubnu téhož roku jsme v rámci osvětové činnosti uspořádali pro širokou veřejnost opět neformální setkání na téma etických otázek doprovázení a snahy o prolomení tabu smrti a možností zdravotní a lékařské péče v domácím prostředí.

celý článek >>>

Voda do kopce nepoteče

Voda do kopce nepoteče

Pseudozelení obstruktéři, melouni na povrchu zelení a uvnitř červení, nebo militantní ekoteroristé a sprostí vyděrači – na adresu takto profilovaných jedinců padají v obecné rovině různá podobenství. Také je nemám rád, protože za své bohaté praxe s nimi mám hodně špatných zkušeností.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY