Emotivní návrat baletního mistra. Jaroslav Slavický „přitančí domů“

 

V šedesátých letech ho očarovala, ladně přijala do svého lůna a už neopustila. Múza tance Terpsichoré uhranula poděbradského rodáka Jaroslava Slavického energií, se kterou současný ředitel Taneční konzervatoře hlavního města Prahy dobyl svět baletu.

 

_jaroslav_slavicky_

Do města, ve kterém udělal svůj první taneční krok, se Slavický vrátí 4. května. V Divadle Na Kovárně vystoupí studentský soubor Bohemia Balet, který osmašedesátiletý nestor českého tance vede.

 

Vaši rodiče se do Poděbrad přistěhovali v roce 1948, tedy krátce před vaším narozením. Co za přesunem ze severních Čech do Polabí stálo?

V Rumburce se tehdy vyhrotila situace, protože můj otec odmítl vstoupit do komunistické strany. Rodiče si mysleli, že snad v Poděbradech propracované mašinérii uniknou. Bohužel se tak nestalo. V červnu 1950 byl na udání jednoho z poděbradských občanů otec zatčen státní bezpečností a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 11 letům vězení. Domů se vrátil až v roce 1960 na amnestii. Já jsem byl ještě malý a celou situaci jsem nevnímal v celé její obludnosti. Díky mamince, která se o nás se sestrou skvěle starala, jsme prožili celkem hezké dětství, plné poznávání, her i radostí. Na dobu v Poděbradech moc rád vzpomínám!

 

Vzpomenete si také, kdy a jakým způsobem se začala vaše láska k tanci rozvíjet?

Tatínek měl doma hudební knihovnu, a tam jsem si četl o hudebních skladatelích. Tehdy bylo mým snem stát se zpěvákem. V Poděbradech jsem chodil do hudební školy a ještě dnes si vzpomínám, jak jsme hráli s paní učitelkou Vackovou pohádku O pyšném zajíci – a já byl v hlavní roli (úsměv)! Později jsme se spolužáky nacvičili hru Loď pluje do Batumi, se kterou jsme vystoupili několikrát i v Divadle Na Kovárně.

 

Ale zpěvák ani herec se z vás nestal…

Totiž, když jsem se chtěl u profesorky Ployharové učit zpěv, řekla mi, že je ještě moc brzy. To mi bylo 10 let. A tak jsem se rozhodl, že budu chodit do rytmiky; tam jsem se mimochodem setkal i se spolužačkou Ivanou Langrovou, sestrou současného pana starosty. Do Poděbrad tehdy jezdila jednou týdně Soňa Macháčková, která vedla kurzy taneční výchovy – úžasná a báječná žena. Bylo to vždy ve čtvrtek a od té doby to byl pro mě den D!

 

To už jste začal pošilhávat po velkém světě baletu?

Ano, po návratu otce z vězení jsem začal dojíždět do baletního učiliště Národního divadla v Praze. V roce 1961 se nám podařilo přestěhovat do Prahy a dva roky nato jsem byl přijat na taneční oddělení Státní konzervatoře hudby. Měl jsem výborné pedagogy, kterým jsem vděčný, že mi otevřeli „dveře“ do nádherného světa tance a pohybu. Po maturitě jsem získal státní stipendium ke studiu ve světoznámém Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v tehdejším Leningradu. Nezapomenutelný rok, ze kterého čerpám dodnes.

 

paquita_05_12_Vaše kariéra s baletem vás vedla i na západ, že?

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy jsem odmítl pokračovat ve studiu v Leningradu, a nastoupil do baletu Národního divadla. Krátce nato jsem odešel do francouzského Štrasburku a potom do Městského divadla v Basileji. I na tyto roky velmi rád vzpomínám. Objevoval jsem svět, poznával i další, zajímavý způsob taneční tvorby a také jsem se seznámil s mojí manželkou Kateřinou, která přišla do Basileje z Brna. V roce 1972 jsem se – již s manželkou – vrátil do „národního“, kde jsem byl v angažmá až do roku 1998.

 

Na svém kontě máte přes 80 rolí. Dostala se vám některá z nich tak „moc pod kůži", že pro vás znamenala z nějakého racionálního či emotivního důvodu více než ostatní?

V Národním divadle jsem dostal mnoho krásných příležitostí. Tančil jsem role dramatické i komické. Takovou mou „životní rolí“ se snad stal římský vojevůdce Crassus v Chačaturjanově baletu Spartakus, „kterého“ jsem tančil 6 sezon bez alternace. Vzpomínám však velmi rád i na role Fausta, Prince v Labutím jezeru či Alberta v Giselle.

 

Nyní se kromě funkce ředitele Taneční konzervatoře věnujete i pedagogické činnosti. Jací jsou dnešní studenti baletu, který je přece jen tak trochu v ústraní dalších uměleckých žánrů?

Říká se, že pracovat s mladými lidmi je inspirativní a povznášející. Ano, s mladými lidmi, kteří se studiu plně věnují, chodí pravidelně do školy a přistupují zodpovědně k plnění studijních povinností, s takovými se pracuje dobře a práce přináší radost a uspokojení. Bohužel, takových je stále méně. Osmileté studium tance je velmi náročné po fyzické, psychické i časové stránce. Vedle zcela specifických fyzických a talentových předpokladů vyžaduje velkou vnitřní disciplínu, smysl pro povinnost, houževnatost, schopnost překonávat překážky a především lásku k tanci. Ne všichni, kteří si tuto profesi zvolí, jsou toho schopni. Nicméně v rámci školy se nám podařilo realizovat stovky nádherných představení, které máme možnost prezentovat u nás i v zahraničí. A právě na základě úspěchů a častého vystupování vznikl soubor Bohemia Balet.

 

Ten mohou poděbradští diváci zhlédnout už 4. května. Jak byste Bohemia Balet v krátkosti představil?

Jde o soubor, který tvoří jakýsi most mezi školou a profesionální praxí. Je radost vidět mladé tanečníky, jak umělecky dozrávají a podávají krásné taneční výkony!  Ke spolupráci se souborem jsou zváni mladí i renomovaní domácí a zahraniční choreografové. Představení Bohemia Baletu se vyznačují nejen technickou vyspělostí, ale přinášejí na scénu i radost a entuziasmus mladých tanečních interpretů.

 

Počítám, že se do svých rodných Poděbrad těšíte…

Jistě, Poděbrady jsou mým rodištěm a to samozřejmě určuje i vztah k tomuto městu. Tím spíše, že jsem tam i přes nelehkou rodinnou situaci prožil hezké dětství, začal navštěvovat hodiny tance, hrál divadlo a měl mnoho kamarádů. Těch proježděných kilometrů na kole, dětské lásky; na to se nezapomíná. Bohužel se do Poděbrad nedostanu tak často, jak bych chtěl, ale to neznamená, že bych zapomínal. Jsem proto moc rád, že se konečně podařilo uskutečnit zájezd Bohemia Baletu a že opět vystoupíme v Divadle Na kovárně, kde jsem začínal…


Text: Aleš Kubelka
Foto: archiv J. Slavického


Rotary klub Poděbrady potřinácté v Divadle Na Kovárně

Rotary klub Poděbrady potřinácté v Divadle Na Kovárně

Ve čtvrtek 18. ledna Rotary klub Poděbrady uspořádal pro veřejnost již 13. ročník benefičního představení Járova poděbradského ochotnického souboru.

celý článek >>>

Uplynulý rok byl pro pěvecký sbor poděbradského gymnázia výroční

Uplynulý rok byl pro pěvecký sbor poděbradského gymnázia výroční

Noví hudebníci, v pořadí již sedmé natočené CD, věnovaná mše a samozřejmě koncerty doma i za hranicemi včetně oslavy na půdě domovského gymnázia. To byl rok 2017, dvacátý rok Pěveckého sboru a Orchestru Gymnázia Jiřího z Poděbrad a sboru absolventů Collegium 2010.

celý článek >>>

O niečo viac ako polmaratón, hodnotí náročnost inscenace Shylock herec Milan Kňažko

O niečo viac ako polmaratón, hodnotí náročnost inscenace Shylock herec Milan Kňažko

V březnu minulého roku dostal divadelní Cenu Thálie za roli Jona v monodramatu Shylock. O měsíc později při Poděbradských dnech poezie převzal Křišťálovou růži za mistrovství v přednesu poezie a prózy. Při té příležitosti nabídl přítomným v Divadle Na Kovárně ukázku ze svého oceněného představení. Nyní se Milan Kňažko i jeho Shylock do Poděbrad vracejí.

celý článek >>>

„Poděbrady? Jasně, vzpomínám na ‚zdravotní‘ přestávky v Savoyi“

„Poděbrady? Jasně, vzpomínám na ‚zdravotní‘ přestávky v Savoyi“

Divadlo Na Kovárně uvedlo v lednu komedii A na Hrušce sedí diktátor. Miroslav Táborský, jeden z protagonistů této konverzační grotesky, zavzpomínal při své návštěvě Poděbrad i na své mládí.

celý článek >>>

Novinka v parku: plastika „Po koupeli“

Novinka v parku: plastika „Po koupeli“

Horní část parku zdobí od prosince minulého roku nová socha.

celý článek >>>

První etapa rekonstrukce Glorietu dokončena!

První etapa rekonstrukce Glorietu dokončena!

Okolo poděbradského altánu Gloriet bylo v minulém roce živo. Zchátralá kulturní památka nutně potřebovala opravu, jejíž první etapu se nyní, díky získaným grantům i podpoře široké veřejnosti, podařilo dotáhnout do konce.

celý článek >>>

Jubilejní Českou mši vánoční prožili v Poděbradech trochu jinak

Jubilejní Českou mši vánoční prožili v Poděbradech trochu jinak

„Rybovku“ zazpívalo zaplněnému kostelu společně hned pět poděbradských sborů.

celý článek >>>

Sbor poděbradského gymnázia získal po koncertu ve Vídni mši

Sbor poděbradského gymnázia získal po koncertu ve Vídni mši

Nečekaným vánočním dárkem pro Pěvecký sbor Gymnázia Jiřího z Poděbrad, Collegium 2010 a Orchestr PS GJP se po letošním koncertu ve Vídni stala Mše Janu Nepomuckému.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY