Sochařské rozjímání
Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ... To jednou slovutný sochař nechal v lomu vylomit kámen. Hladký kámen, mramor bělostný. Ve svém ateliéru poté do něj bušil, tesal, oklepával, jemně k němu promlouval a někdy mu i sprostě nadával. Po nějaké době, kdy kámen, kdysi němý a mrtvý kámen, nabyl postavy dívky, Jitřenky, nesoucí ve svých vlasech bělostnou hvězdu. Stalo se to pozdě odpoledne, kdy slunce se už naklánělo k obzoru a plnilo ateliér teplým zlatavým světlem. Sochař se na své dílo zálibně díval, jemnou prachovku v ruce a ve tváři zasněný výraz. Najednou zapomněl, že ta hmota před ním byla němým kamenem. Zapomněl přísně hledat každý malý nedostatek, špatnou rýhu na kameni. Ten kámen se proměnil v živou, průhlednou, bělostnou bytost se zlatavými odlesky. Tu k sochaři a jeho dílu přistoupila postava z jiných světů. Bytost zahalená v rozedraný plášť marného času a snažení. Promlouvá k sochaři těmito slovy: „Vytvořil jsi velké dílo. Ale marně jsi se snažil. Toto dílo ti nepatří! A ani do muzea patřit nebude, kde by ti ji postavili jistě na čestné místo. Ale bude patřit mně! A já, když budu chtít, tak tvoje dílo roztříštím na mnoho kousků a vrátím ho do země, odkud jsi ho vykřesal.“ Sochař vyslechl ortel. Ale nezalekl se. Klidně promlouvá k bytosti marného času. „Já vím. Ale tento okamžik je to dílo mé. A já jsem na něj hrdý. A i když jsem k smrti znaven, jsem šťasten, že jsem to dílo vytvořil.“
Možná se ptáte, drazí čtenáři, jak bylo se sochou naloženo. Ta socha skutečně vznikla z hladkého bělostného mramoru (téměř průhledného) a dlouhá léta zdobila restauraci kdesi na Starém Městě pražském. Restaurace nesla hrdé jméno Jitřenka a mnohý návštěvník znaven dlouhým úmorným dnem vděčně hleděl na tu hru světel. Večer, když zapadající slunce měnilo barvy sochy a bělostný mramor nabýval zlatavých odlesků, Jitřence se ve vlasech rozzářila hvězda. To barevné divadlo mu dávalo zapomenout na hlouposti a těžkosti dne. Dnes sochu můžete obdivovat v Polabském muzeu Poděbrady. A i když ztratila své čestné místo v restauraci, snad se některý zbloudilý návštěvník při pohledu na ni zahledí a nechá se unést do říše snů...
Magda Toulová
Foto (red)

Sochařské rozjímání

 

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

 

socharske rozjimaniTo jednou slovutný sochař nechal v lomu vylomit kámen. Hladký kámen, mramor bělostný. Ve svém ateliéru poté do něj bušil, tesal, oklepával, jemně k němu promlouval a někdy mu i sprostě nadával. Po nějaké době, kdy kámen, kdysi němý a mrtvý kámen, nabyl postavy dívky, Jitřenky, nesoucí ve svých vlasech bělostnou hvězdu. Stalo se to pozdě odpoledne, kdy slunce se už naklánělo k obzoru a plnilo ateliér teplým zlatavým světlem. Sochař se na své dílo zálibně díval, jemnou prachovku v ruce a ve tváři zasněný výraz. Najednou zapomněl, že ta hmota před ním byla němým kamenem. Zapomněl přísně hledat každý malý nedostatek, špatnou rýhu na kameni. Ten kámen se proměnil v živou, průhlednou, bělostnou bytost se zlatavými odlesky. Tu k sochaři a jeho dílu přistoupila postava z jiných světů. Bytost zahalená v rozedraný plášť marného času a snažení. Promlouvá k sochaři těmito slovy: „Vytvořil jsi velké dílo. Ale marně jsi se snažil. Toto dílo ti nepatří! A ani do muzea patřit nebude, kde by ti ji postavili jistě na čestné místo. Ale bude patřit mně! A já, když budu chtít, tak tvoje dílo roztříštím na mnoho kousků a vrátím ho do země, odkud jsi ho vykřesal.“ Sochař vyslechl ortel. Ale nezalekl se. Klidně promlouvá k bytosti marného času. „Já vím. Ale tento okamžik je to dílo mé. A já jsem na něj hrdý. A i když jsem k smrti znaven, jsem šťasten, že jsem to dílo vytvořil.“

 

Možná se ptáte, drazí čtenáři, jak bylo se sochou naloženo. Ta socha skutečně vznikla z hladkého bělostného mramoru (téměř průhledného) a dlouhá léta zdobila restauraci kdesi na Starém Městě pražském. Restaurace nesla hrdé jméno Jitřenka a mnohý návštěvník znaven dlouhým úmorným dnem vděčně hleděl na tu hru světel. Večer, když zapadající slunce měnilo barvy sochy a bělostný mramor nabýval zlatavých odlesků, Jitřence se ve vlasech rozzářila hvězda. To barevné divadlo mu dávalo zapomenout na hlouposti a těžkosti dne. Dnes sochu můžete obdivovat v Polabském muzeu Poděbrady. A i když ztratila své čestné místo v restauraci, snad se některý zbloudilý návštěvník při pohledu na ni zahledí a nechá se unést do říše snů...

 

Magda Toulová

Foto (red)

(1. 11. 2018)

 


Divadlo Na Kovárně pohltí manželské nesnáze

Divadlo Na Kovárně pohltí manželské nesnáze

Poděbradský Divadelní spolek Jiří připravuje pro své diváky první letošní premiéru. Herecká dvojice Nataša Doležalová a Milan Hercik pod vedením hostující režisérky Sylvy Triantafillou finišuje ve zkoušení komorní komedie, kterou francouzský dramatik Eric Assous nazval Manželé v nesnázích. A právě s režisérkou inscenace vznikl následující rozhovor.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

PhilHarmonia Oktet nabídl klasiku

PhilHarmonia Oktet nabídl klasiku

Společnost Otakara Vondrovice nachystala čtvrtý abonentní koncert pětadvacáté koncertní sezony.

celý článek >>>

Jaroslav a Helena Vondruškovi: padesát let s Vojanem

Jaroslav a Helena Vondruškovi: padesát let s Vojanem

Na počátku byla… gymnastika. Potom Popelka a teprve o několik let později, v únoru 1969, vznikl Divadelní soubor Vojan Libice na Cidlinou. Co ta gymnastika na začátku? Vše se dozvíte z vyprávění výjimečného divadelního páru, režiséra, herce a letitého předsedy spolku Jaroslava Vondrušky a jeho manželky, herečky Heleny, kteří u toho všeho byli.

celý článek >>>

MALÍŘI PODĚBRAD

MALÍŘI PODĚBRAD

K aktuální výstavě Poděbrady (jako) malované v Polabském muzeu

celý článek >>>

Do křesla pro hosta usedl Tomáš Töpfer

Do křesla pro hosta usedl Tomáš Töpfer

Událostí v padesátileté historii Divadelního spolku Vojan se stala beseda s hereckými osobnostmi.

celý článek >>>

Vážíme si každého diváka, říká Nataša Doležalová

Vážíme si každého diváka, říká Nataša Doležalová

Mezi stálice amatérské divadelní scény patří poděbradský Divadelní spolek Jiří. Pravidelně připravuje kvalitní inscenace pro velké i malé diváky. Organizuje celostátní přehlídku ochotnických souborů FEMAD, ale i jinak obohacuje kulturní život města. Zejména o plánech pro letošní rok hovoří předsedkyně spolku Nataša Doležalová.

celý článek >>>

ANKETA: Co vaši organizaci čeká v roce 2019?

ANKETA: Co vaši organizaci čeká v roce 2019?

Jitka Karbulková, ředitelka Domu dětí a mládeže Symfonie Poděbrady / Vladimíra Zemánková, vedoucí Městské knihovny Poděbrady / Hana Janiššová, ředitelka Základní umělecké školy Otakara Vondrovice Poděbrady

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY