Sochařské rozjímání
Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ... To jednou slovutný sochař nechal v lomu vylomit kámen. Hladký kámen, mramor bělostný. Ve svém ateliéru poté do něj bušil, tesal, oklepával, jemně k němu promlouval a někdy mu i sprostě nadával. Po nějaké době, kdy kámen, kdysi němý a mrtvý kámen, nabyl postavy dívky, Jitřenky, nesoucí ve svých vlasech bělostnou hvězdu. Stalo se to pozdě odpoledne, kdy slunce se už naklánělo k obzoru a plnilo ateliér teplým zlatavým světlem. Sochař se na své dílo zálibně díval, jemnou prachovku v ruce a ve tváři zasněný výraz. Najednou zapomněl, že ta hmota před ním byla němým kamenem. Zapomněl přísně hledat každý malý nedostatek, špatnou rýhu na kameni. Ten kámen se proměnil v živou, průhlednou, bělostnou bytost se zlatavými odlesky. Tu k sochaři a jeho dílu přistoupila postava z jiných světů. Bytost zahalená v rozedraný plášť marného času a snažení. Promlouvá k sochaři těmito slovy: „Vytvořil jsi velké dílo. Ale marně jsi se snažil. Toto dílo ti nepatří! A ani do muzea patřit nebude, kde by ti ji postavili jistě na čestné místo. Ale bude patřit mně! A já, když budu chtít, tak tvoje dílo roztříštím na mnoho kousků a vrátím ho do země, odkud jsi ho vykřesal.“ Sochař vyslechl ortel. Ale nezalekl se. Klidně promlouvá k bytosti marného času. „Já vím. Ale tento okamžik je to dílo mé. A já jsem na něj hrdý. A i když jsem k smrti znaven, jsem šťasten, že jsem to dílo vytvořil.“
Možná se ptáte, drazí čtenáři, jak bylo se sochou naloženo. Ta socha skutečně vznikla z hladkého bělostného mramoru (téměř průhledného) a dlouhá léta zdobila restauraci kdesi na Starém Městě pražském. Restaurace nesla hrdé jméno Jitřenka a mnohý návštěvník znaven dlouhým úmorným dnem vděčně hleděl na tu hru světel. Večer, když zapadající slunce měnilo barvy sochy a bělostný mramor nabýval zlatavých odlesků, Jitřence se ve vlasech rozzářila hvězda. To barevné divadlo mu dávalo zapomenout na hlouposti a těžkosti dne. Dnes sochu můžete obdivovat v Polabském muzeu Poděbrady. A i když ztratila své čestné místo v restauraci, snad se některý zbloudilý návštěvník při pohledu na ni zahledí a nechá se unést do říše snů...
Magda Toulová
Foto (red)

Sochařské rozjímání

 

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

 

socharske rozjimaniTo jednou slovutný sochař nechal v lomu vylomit kámen. Hladký kámen, mramor bělostný. Ve svém ateliéru poté do něj bušil, tesal, oklepával, jemně k němu promlouval a někdy mu i sprostě nadával. Po nějaké době, kdy kámen, kdysi němý a mrtvý kámen, nabyl postavy dívky, Jitřenky, nesoucí ve svých vlasech bělostnou hvězdu. Stalo se to pozdě odpoledne, kdy slunce se už naklánělo k obzoru a plnilo ateliér teplým zlatavým světlem. Sochař se na své dílo zálibně díval, jemnou prachovku v ruce a ve tváři zasněný výraz. Najednou zapomněl, že ta hmota před ním byla němým kamenem. Zapomněl přísně hledat každý malý nedostatek, špatnou rýhu na kameni. Ten kámen se proměnil v živou, průhlednou, bělostnou bytost se zlatavými odlesky. Tu k sochaři a jeho dílu přistoupila postava z jiných světů. Bytost zahalená v rozedraný plášť marného času a snažení. Promlouvá k sochaři těmito slovy: „Vytvořil jsi velké dílo. Ale marně jsi se snažil. Toto dílo ti nepatří! A ani do muzea patřit nebude, kde by ti ji postavili jistě na čestné místo. Ale bude patřit mně! A já, když budu chtít, tak tvoje dílo roztříštím na mnoho kousků a vrátím ho do země, odkud jsi ho vykřesal.“ Sochař vyslechl ortel. Ale nezalekl se. Klidně promlouvá k bytosti marného času. „Já vím. Ale tento okamžik je to dílo mé. A já jsem na něj hrdý. A i když jsem k smrti znaven, jsem šťasten, že jsem to dílo vytvořil.“

 

Možná se ptáte, drazí čtenáři, jak bylo se sochou naloženo. Ta socha skutečně vznikla z hladkého bělostného mramoru (téměř průhledného) a dlouhá léta zdobila restauraci kdesi na Starém Městě pražském. Restaurace nesla hrdé jméno Jitřenka a mnohý návštěvník znaven dlouhým úmorným dnem vděčně hleděl na tu hru světel. Večer, když zapadající slunce měnilo barvy sochy a bělostný mramor nabýval zlatavých odlesků, Jitřence se ve vlasech rozzářila hvězda. To barevné divadlo mu dávalo zapomenout na hlouposti a těžkosti dne. Dnes sochu můžete obdivovat v Polabském muzeu Poděbrady. A i když ztratila své čestné místo v restauraci, snad se některý zbloudilý návštěvník při pohledu na ni zahledí a nechá se unést do říše snů...

 

Magda Toulová

Foto (red)

(1. 11. 2018)

 


S režisérkou Janou Langr o tom, že strach je nakažlivý v každé době

S režisérkou Janou Langr o tom, že strach je nakažlivý v každé době

Po vztahovém dramatu Nebezpečné známosti, monodramatu Znáte Coco Chanel? a divadlu poezie připravuje Jana Langr s herci poděbradského Divadelního spolku Jiří psychologické drama Kladivo na čarodějnice.

celý článek >>>

Vade Heeny: Komiks je můj život

Vade Heeny: Komiks je můj život

Druhý listopadový podvečer proběhlo v prostorách kavárny Kafíčko v ulici Na Valech zahájení výstavy komiksového kreslíře, teprve patnáctiletého studenta multimédií Davida Henyše z Křečkova. Jeho černobílé kresby, inspirované zejména americkými komiksy a mladíkovou fantazií, se na barevných stěnách kavárny skvěle vyjímaly.

celý článek >>>

Poděbrady v muzeu Yad Vashem

Poděbrady v muzeu Yad Vashem

Při říjnové cestě do Izraele jsem v západní části Jeruzaléma navštívil muzeum holocaustu Yad Vashem.

celý článek >>>

Ivo Jahelka vystoupí 23. 11. od 19.00 pro Respondeo v nymburském Kokosu

Ivo Jahelka vystoupí 23. 11. od 19.00 pro Respondeo v nymburském Kokosu

Známý advokát a folkový písničkář koncertoval pro Respondeo u příležitosti jeho desátého výročí, nyní se po pěti letech vrací.

celý článek >>>

David Exner: Památník? Intenzivní, ale krásná práce!

David Exner: Památník? Intenzivní, ale krásná práce!

Ve středu 24. října ve čtyři hodiny odpoledne byl před budovou Základní školy T. G. Masaryka veřejnosti představen památník ke 100. výročí vzniku Československa, jehož autorem je poděbradský výtvarník David Exner.

celý článek >>>

Gloriet během tří let

Gloriet během tří let

Psal se rok 2015, měsíc říjen. Pro mě byl výjimečný v tom, že jsme se dohodli s farářem evangelické církve Martinem Férem na vystoupení Poděbradských tamburašů v prostorách jejich církevní modlitebny.

celý článek >>>

Vzpomínka na profesora Jiřího Navrátila

Vzpomínka na profesora Jiřího Navrátila

První abonentní koncert nastávající sezony přichystala Společnost Otakara Vondrovice.

celý článek >>>

Chceme vybudovat moderní výstavní síň, říká Vojtěch Odcházel

Chceme vybudovat moderní výstavní síň, říká Vojtěch Odcházel

Začátkem léta se pro veřejnost opět otevřela lázeňská Galerie Ludvíka Kuby. O změnách v tomto výstavním prostoru a směřování galerie hovoří její ředitel Vojtěch Odcházel.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY