Merianova rytina

 

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

 

merianAutorem obrázku se zámkem, přilehlým náměstím, branami a pobořenými hradbami je věhlasný německý mědirytec Matěj (Matthaeus) Merian (1593–1650), který měl svou dílnu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam ve své době vzniklo velké množství nejrůznějších grafických výtvorů, mezi nimiž byly i čtyři stovky vedut různých evropských měst. Matěj Merian zřejmě sám až do konce života hodně cestoval a kromě Německa, Francie a Holandska navštívil i české země. Všude si pořizoval zběžné náčrty charakteristických pohledů na města a ty pak doma graficky zpracovával buď sám, nebo je předával dalším mědirytcům, v jeho dílně zaměstnaným. Většina takto pořízených vedut se pak dostala jako ilustrace do rozsáhlého třicetisvazkového díla „Topografia“ s texty od M. Zeilera, které vycházelo v letech 1640 až 1680, tedy ještě dlouho po Merianově smrti.


Na doporučení Jana Hellicha koupila v Německu vzácnou originální mědirytinu Poděbrad obec poděbradská, aby ji později darovala do sbírky nově založeného městského muzea. Zasklená v úzkém tmavém rámku pak tato grafika dlouhá léta visela spolu s řadou dalších obrázků starých Poděbrad v chodbě muzea v prvním patře. Někdy po roce 1952 při budování nových muzejních expozic byla odstraněna a bohužel i s ostatními zajímavými ikonografickými snímky uložena do depozitářů. Po mnoha manipulacích se sbírkami v následujících letech je zašlá rytina na zažloutlém ručním papíře dnes nezvěstná. Naštěstí záhy po jejím zakoupení nechal Jan Hellich pořídit její kvalitní fotoreprodukci, a co rytina znázorňuje, popsal v VI. ročníku časopisu „Věstník Poděbradska“. Tato reprodukce se později objevila v tisku ještě několikrát.


Na první pohled staré Poděbrady, předvedené trochu z ptačí perspektivy, vypadají na obrázku docela věrohodně. Při podrobnějším prohlížení si však určitě všimneme řady detailů, které „nesedí“. Je to pochopitelné při reprodukování zběžného náčrtu na měděnou desku. Z vyobrazených staveb nás upoutá především dominantní zámek v ještě renesanční podobě z poloviny 16. století. Správně je tu situovaná středověká válcová věž s ochozem, na níž je původní kuželová střecha. Na věž navazuje hlavní palác a severní křídlo, skutečnému stavu odpovídá i podhradí s bránou a padacím mostem přes starší příkopy. Křídlo s kaplí je však umístěno nesprávně. Místo něho je nad řekou jen zubatá zeď a také existující zámecká zahrada na východní straně zámku chybí. Naopak dobovému popisu odpovídá labský jez, při něm podzámecký mlýn, postavený nově po požáru v 16. století, a za ním vyčnívající trosky panského pivovaru. Zajímavý je také pohled na průčelí Pražské brány s přilehlou celnicí a snad panskou vinopalnou, k níž směřuje dřevěný most přes Labe, zbudovaný snad už ve 14. století. Podle dobových svědectví musel být často opravován po velkých povodních a prakticky nově postaven v druhé polovině 16. století. K jedinému přechodu přes řeku široko daleko sloužil až do roku 1842, kdy byl nahrazen novým mostem řetězovým. Rytina zobrazuje také další ze tří městských bran z poloviny 15. století – bránu Nymburskou. Podobně vyhlížející Hradecká brána je skryta za zámkem.


Domů na náměstí, zobrazených příliš schematicky, bychom se tu nedopočítali. Je jich sotva poloviční počet a ani žádná ulice na této straně náměstí nebývala. Největší dvoupatrový dům se slunečními hodinami na obrázku je radnice a s ní sousedí patrový, tzv. obecní dům. Oba domy vyhořely téměř do základů při velkém požáru města v roce 1680 a už nebyly obnoveny. Spáleniště prodala obec v roce 1775 vojenskému eráru a ten v celém prostoru dnešní Záložny zřídil jezdecké kasárny. Městskou radnicí se stal sousední panský dům po purkrabím Holefeldovi, který svou současnou podobu s věží získal v roce 1814 (nyní tzv. stará radnice).

 

Pohled na jižní stranu náměstí od řeky je trochu chaotický. Mezi několika domy jsou trosky zdí a z nich trčí komíny domů vypálených jednak za třicetileté války, jednak při požáru, který postihl město ještě v roce 1650, zřejmě krátce před Merianovou návštěvou. Uprostřed náměstí vidíme dále šibenici a vedle ní sloup. Nebude to pranýř, jak se uvádí, ale asi původní mariánská socha nebo nějaká boží muka. Směrem na západ, vedle mohutné Nymburské brány, bývala od poloviny 15. století přímo při hradební zdi městská šatlava. V jednom ze zachycených sousedních domů se nacházel první měšťanský pivovar (v areálu dnešního pivovaru). Na obrázku je za branou na Nymburském předměstí vidět jen několik málo domů a snad kus panského dvora, přestože tu podle nejstaršího městského urbáře z roku 1553 stávalo celkem 19 zemědělských dvorců. Ani mnohem rozsáhlejší zástavba na Kostelním předměstí se už na Merianovu rytinu nedostala. Rovněž v okolní krajině, snad až příliš kopcovité, není vidět nic kromě polí, jen v dáli se skoro nezřetelně rýsují dvě věže nymburského kostela sv. Jiljí.


Nenápadnou zažloutlou originální Merianovu rytinu o rozměrech asi 20 × 25 cm návštěvníci poděbradského muzea neuvidí, ale na schodišti hlavní budovy a v zámecké kapli jsou vystaveny její zvětšené reprodukce. Také byla otištěna ve všech monografiích Poděbrad a pro zajímavost budiž uvedeno, že ji použil jako předlohu pro olejomalbu smidarský malíř F. J. Dyck. Byla jedním ze sedmi obrazů starých Poděbrad, určených v roce 1895 k výzdobě zasedací síně v dnešní staré radnici. V současné době tento Dyckův obraz jako dlouhodobá výpůjčka muzea zdobí prostory nové radnice.


Text: PhDr. Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(7. 3. 2019)

 

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY