Naše město před sto lety (12. díl)

 

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka


masarykMyšlenka na uctění památky spoluobčanů, kteří položili své životy na bojištích I. světové války, provázela poděbradskou veřejnost ve svobodné československé republice od prvních dnů. Konkrétním počinem bylo založení sbírky na pomník padlých v roce 1920, do níž jako první přispěl několika stokorunami získanými ze své přednáškové činnosti místní spolek Studující Poděbradska. Zanedlouho se připojila i poděbradská Jednota Československé obce legionářské, která po své valné hromadě v roce 1921 dokonce podala městské radě návrh, aby pomník byl postaven uprostřed nového parčíku při pátecké silnici, kde do roku 1904 býval starý poděbradský hřbitov. K částce ve výši skoro 4 000 korun, vybrané mezi jednotlivými občany, spolky a institucemi, pak přispěla obec poděbradská obnosem 10 000 korun. Na doporučení svého kulturního odboru se městská rada usnesla, že přijme návrh na sousoší, které předložil akademický sochař F. J. Vyskočil z Jičína, sám legionář. Zakázku získal v roce 1926 a hned za 1 000 korun zhotovil sádrový model budoucího památníku. K zhotovení vlastního pískovcového pomníku však už nedošlo, Vyskočilův model nakonec skončil ve sbírkách poděbradského muzea.

V době, kdy už byl model hotov, přednesl arch. Vojtěch Kerhart městské radě nabídku svého přítele, známého sochaře a profesora pražské uměleckoprůmyslové školy Otty Gutfreunda, že by pro Poděbrady zhotovil bronzový pomník prezidenta T. G. Masaryka. Městská rada návrh přivítala a hned se s autorem pomníku dohodla na ceně 40 000 korun. Otto Gutfreund vypracoval model pomníku v životní velikosti – bohužel jako své poslední životní dílo. Nedlouho poté totiž tragicky zemřel při koupání, bronzový odlitek museli pořídit jeho spolupracovníci. Válcový sokl pod sochu z leštěné žuly, navržený arch. Vojtěchem Kerhartem, byl objednán za 20 000 korun u kamenické firmy A. Podpěry ve Světlé nad Sázavou. Po dodání podstavce se však ukázalo, že je poměrně malý a na zaoblenou plochu se nevejde ani původně zamýšlený nápis „Osvoboditeli a padlým ve světové válce“. A protože už nezbyly peníze ani na Vyskočilův pomník se jmény všech poděbradských padlých, rozhodla městská rada, že pořídí místo toho dvě bronzové desky, a ty umístí po obou stranách vchodu do staré radnice, kde tehdy ještě úřadovala. Základní kámen pod Masarykův pomník v parku v Jiráskově ulici byl slavnostně položen 27. října 1927 a při té příležitosti do otvoru v kameni se vložila speciální skleněná schránka darovaná firmou Inwald s právě přivezenou prstí z bojiště od Zborova a pamětním listem, jehož opis se zachoval v poděbradském muzeu.

Slavnostní odhalení nového pomníku T. G. Masaryka i obou desek v průčelí staré radnice se připravovalo na desáté výročí vzniku republiky 28. října 1928. Stalo se součástí třídenních oslav, které podle dobového tisku byly vskutku velkolepé. Měly začít už 26. října přednáškou tehdejšího ministra zahraničí dr. E. Beneše na téma „Světová válka a naše národní osvobození“, která nakonec odpadla. Další den, 27. října, zahrál v Jiříkově divadle místní ochotnický spolek Jiří výpravnou divadelní hru „Lucerna“ od Aloise Jiráska. Vlastní oslavy 28. října začaly velkolepým průvodem s vlajkami za účasti všech zástupců města, okresních institucí, zástupců korporací, spolků a veškeré školní mládeže. Průvod se seřadil na začátku Husovy ulice a odtud se slavnostně vyzdobeným náměstím ubíral ke staré radnici, kde po projevu tehdejšího starosty Josefa Caňkáře byly odhaleny pamětní desky padlých. Dále průvod pokračoval přes Riegrovo náměstí k novému parku v Jiráskově ulici. Po projevech starosty i zástupců státní správy pak proběhl vlastní ceremoniál odhalení pomníku T. G. Masaryka. Důstojnou kulisou se stal právě otevřený další lázeňský penzion nazvaný Jubilejní dům.

Jak se brzy ukázalo, instalace pamětních desek na průčelí staré radnice nebyla tím nejšťastnějším řešením. Vdovy po padlých vojínech a příbuzní se dožadovali jejich přemístění s odůvodněním: „Desky našich drahých mužů, synů a otců byly zasazeny v místě, kde není možno ani tu nejmenší kytičku položiti, natož nějakým důstojným způsobem vzpomínku uctíti. Nejmenší vesnička horalů v Rpublice československé našla pro své padlé tu nejmenší zahrádku, by mohla na své drahé v klidu vzpomínat…“ Jejich přáním se sice v roce 1930 městská rada zabývala, ale už s tím nemohla nic udělat. Také proti umístění pomníku T. G. Masaryka byly brzy vznášeny námitky. Především poděbradská pobočka Československé obce legionářské by chtěla sochu mít na viditelnějším místě, nejraději na volném prostranství v nově založeném lázeňském parku před nádražím. Její návrh předložila městská rada k posouzení Výtvarnému odboru Umělecké besedy v Praze, jehož předsedou byl akademický malíř Václav Rabas. Ten ho však jménem odboru nedoporučil s tím, že „přemístění poměrně drobného pomníku na rozlehlé prázdné prostranství by nebylo šťastné. Pomník byl koncipován do rámce sadového zákoutí a v něm se také poslední dílo prof. Gutfreunda znamenitě uplatňuje“.

Masarykův pomník tedy zůstal na svém místě a pozůstalí se dalšího monumentu nedočkali. Každoroční oslavy 28. října se u sochy konaly celkem desetkrát, ale pak přišla německá okupace. V roce 1940 vydalo protektorátní ministerstvo vnitra nařízení, že musí být všechny pomníky, obrazy i jiné památky na T. G. Masaryka odstraněny. Obec se všemožně snažila sochu zachránit, dokonce na čas prý byla zahrabána pod hromadou chmelu ve spilce měšťanského pivovaru, ale nakonec musela být vydána k roztavení. V okresním archivu je k tomu doklad od pražské slévárny J. Bruknera, že obci byla vyplacena peněžní náhrada za 240 kg kovu.

Ale hned po osvobození v roce 1945 se Masarykova socha znovu objevila na svém původním soklu. Z iniciativy poděbradského revolučního výboru byl totiž zakoupen za 180 000 korun druhý odlitek, který měl u sebe bratr zemřelého sochaře Emil Gutfreund. K znovuodhalení došlo při velké národní slavnosti v srpnu téhož roku. Současně byly odhaleny i dvě bronzové pamětní desky v průčelí radnice, odstraněné jako šrot, které však Němci už nestačili roztavit a poděbradští si je mohli převzít v pražském skladišti. V roce 1946 byla znovuodhalena i bronzová pamětní deska na rodném domě Václava Dostala a pamětní deska padlým Sokolům na severním průčelí poděbradské sokolovny.

Dramatický osud Masarykova pomníku však pokračoval. Po únorovém převratu v roce 1948 byl odpor k Masarykovu odkazu ještě silnější než za okupace, a tak jednou v noci kolem roku 1953 socha ze svého podstavce opět zmizela. Poděbradská veřejnost věděla, že na tom mělo zájem několik konkrétních místních horlivých komunistů. Dokonce milicionáři ze sklárny se později netajili tím, že Masarykovu sochu rozbili a v kusech naházeli do Labe. Vědělo se i kam, když se jednou hladina řeky snížila a lidé mohli její trosky vidět. Pak přišlo Jaro 1968 s uvolněním politických poměrů a v Poděbradech se zvedla nová iniciativa na obnovení sochy T. G. Masaryka. Hlavním iniciátorem byl místní výbor Svazu protifašistických bojovníků, v němž se tehdy angažoval i autor soklu a bývalý legionář arch. Vojtěch Kerhart. Sbírka na nový pomník byla úspěšná, dokonce Národní galerie byla ochotna půjčit Gutfreundův originální model k dalšímu odlitku. Socha se sice nemohla vrátit na své původní místo, neboť tam už stála socha Jana Evangelisty Purkyně od sochařů Kozáka a Štrunce, ale vážně se uvažovalo o jejím umístění před Libenského kolonádu. Přišel však srpen 1968, okupace sovětských vojsk, následná normalizace a tím i definitivní konec celé této akce.

Myšlenkou na obnovení pomníku T. G. Masaryka se vážně začalo zabývat nové vedení města ve změněných poměrech po listopadové sametové revoluci v roce 1989. V plánované revitalizaci lázeňského parku se pro ni hledalo místo dokonce formou veřejné ankety, protože bylo jasné, že nesmí chybět v galerii uměleckých plastik, zdobících obnovený lázeňský park. Nový bronzový odlitek sochy T. G. Masaryka, tentokrát už bez soklu, za který město zaplatilo, 1,7 milionu korun, našel své místo v jižní části revitalizovaného parku poblíž hlavní promenády. Je věcí názoru, zda celkové pojetí i současné umístění bylo tím nejlepším řešením. Slavnostní odhalení této sochy se konalo 28. října 2008 v rámci oslav 90. výročí naší samostatné republiky a na den přesně 80 let poté, kdy Poděbrady dostaly první Masarykův pomník. Je až symbolické, jak se v jeho osudu odráží i novodobý osud našeho města, osud celé naší republiky i s absurdními historickými zvraty. Věřme tedy, že o tuto významnou uměleckou památku ani Masarykův ideový odkaz v budoucnosti už nikdo naše město nepřipraví.

Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(18. 10. 2018)

 

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY