Emotivní návrat baletního mistra. Jaroslav Slavický „přitančí domů“

 

V šedesátých letech ho očarovala, ladně přijala do svého lůna a už neopustila. Múza tance Terpsichoré uhranula poděbradského rodáka Jaroslava Slavického energií, se kterou současný ředitel Taneční konzervatoře hlavního města Prahy dobyl svět baletu.

 

_jaroslav_slavicky_

Do města, ve kterém udělal svůj první taneční krok, se Slavický vrátí 4. května. V Divadle Na Kovárně vystoupí studentský soubor Bohemia Balet, který osmašedesátiletý nestor českého tance vede.

 

Vaši rodiče se do Poděbrad přistěhovali v roce 1948, tedy krátce před vaším narozením. Co za přesunem ze severních Čech do Polabí stálo?

V Rumburce se tehdy vyhrotila situace, protože můj otec odmítl vstoupit do komunistické strany. Rodiče si mysleli, že snad v Poděbradech propracované mašinérii uniknou. Bohužel se tak nestalo. V červnu 1950 byl na udání jednoho z poděbradských občanů otec zatčen státní bezpečností a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 11 letům vězení. Domů se vrátil až v roce 1960 na amnestii. Já jsem byl ještě malý a celou situaci jsem nevnímal v celé její obludnosti. Díky mamince, která se o nás se sestrou skvěle starala, jsme prožili celkem hezké dětství, plné poznávání, her i radostí. Na dobu v Poděbradech moc rád vzpomínám!

 

Vzpomenete si také, kdy a jakým způsobem se začala vaše láska k tanci rozvíjet?

Tatínek měl doma hudební knihovnu, a tam jsem si četl o hudebních skladatelích. Tehdy bylo mým snem stát se zpěvákem. V Poděbradech jsem chodil do hudební školy a ještě dnes si vzpomínám, jak jsme hráli s paní učitelkou Vackovou pohádku O pyšném zajíci – a já byl v hlavní roli (úsměv)! Později jsme se spolužáky nacvičili hru Loď pluje do Batumi, se kterou jsme vystoupili několikrát i v Divadle Na Kovárně.

 

Ale zpěvák ani herec se z vás nestal…

Totiž, když jsem se chtěl u profesorky Ployharové učit zpěv, řekla mi, že je ještě moc brzy. To mi bylo 10 let. A tak jsem se rozhodl, že budu chodit do rytmiky; tam jsem se mimochodem setkal i se spolužačkou Ivanou Langrovou, sestrou současného pana starosty. Do Poděbrad tehdy jezdila jednou týdně Soňa Macháčková, která vedla kurzy taneční výchovy – úžasná a báječná žena. Bylo to vždy ve čtvrtek a od té doby to byl pro mě den D!

 

To už jste začal pošilhávat po velkém světě baletu?

Ano, po návratu otce z vězení jsem začal dojíždět do baletního učiliště Národního divadla v Praze. V roce 1961 se nám podařilo přestěhovat do Prahy a dva roky nato jsem byl přijat na taneční oddělení Státní konzervatoře hudby. Měl jsem výborné pedagogy, kterým jsem vděčný, že mi otevřeli „dveře“ do nádherného světa tance a pohybu. Po maturitě jsem získal státní stipendium ke studiu ve světoznámém Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v tehdejším Leningradu. Nezapomenutelný rok, ze kterého čerpám dodnes.

 

paquita_05_12_Vaše kariéra s baletem vás vedla i na západ, že?

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy jsem odmítl pokračovat ve studiu v Leningradu, a nastoupil do baletu Národního divadla. Krátce nato jsem odešel do francouzského Štrasburku a potom do Městského divadla v Basileji. I na tyto roky velmi rád vzpomínám. Objevoval jsem svět, poznával i další, zajímavý způsob taneční tvorby a také jsem se seznámil s mojí manželkou Kateřinou, která přišla do Basileje z Brna. V roce 1972 jsem se – již s manželkou – vrátil do „národního“, kde jsem byl v angažmá až do roku 1998.

 

Na svém kontě máte přes 80 rolí. Dostala se vám některá z nich tak „moc pod kůži", že pro vás znamenala z nějakého racionálního či emotivního důvodu více než ostatní?

V Národním divadle jsem dostal mnoho krásných příležitostí. Tančil jsem role dramatické i komické. Takovou mou „životní rolí“ se snad stal římský vojevůdce Crassus v Chačaturjanově baletu Spartakus, „kterého“ jsem tančil 6 sezon bez alternace. Vzpomínám však velmi rád i na role Fausta, Prince v Labutím jezeru či Alberta v Giselle.

 

Nyní se kromě funkce ředitele Taneční konzervatoře věnujete i pedagogické činnosti. Jací jsou dnešní studenti baletu, který je přece jen tak trochu v ústraní dalších uměleckých žánrů?

Říká se, že pracovat s mladými lidmi je inspirativní a povznášející. Ano, s mladými lidmi, kteří se studiu plně věnují, chodí pravidelně do školy a přistupují zodpovědně k plnění studijních povinností, s takovými se pracuje dobře a práce přináší radost a uspokojení. Bohužel, takových je stále méně. Osmileté studium tance je velmi náročné po fyzické, psychické i časové stránce. Vedle zcela specifických fyzických a talentových předpokladů vyžaduje velkou vnitřní disciplínu, smysl pro povinnost, houževnatost, schopnost překonávat překážky a především lásku k tanci. Ne všichni, kteří si tuto profesi zvolí, jsou toho schopni. Nicméně v rámci školy se nám podařilo realizovat stovky nádherných představení, které máme možnost prezentovat u nás i v zahraničí. A právě na základě úspěchů a častého vystupování vznikl soubor Bohemia Balet.

 

Ten mohou poděbradští diváci zhlédnout už 4. května. Jak byste Bohemia Balet v krátkosti představil?

Jde o soubor, který tvoří jakýsi most mezi školou a profesionální praxí. Je radost vidět mladé tanečníky, jak umělecky dozrávají a podávají krásné taneční výkony!  Ke spolupráci se souborem jsou zváni mladí i renomovaní domácí a zahraniční choreografové. Představení Bohemia Baletu se vyznačují nejen technickou vyspělostí, ale přinášejí na scénu i radost a entuziasmus mladých tanečních interpretů.

 

Počítám, že se do svých rodných Poděbrad těšíte…

Jistě, Poděbrady jsou mým rodištěm a to samozřejmě určuje i vztah k tomuto městu. Tím spíše, že jsem tam i přes nelehkou rodinnou situaci prožil hezké dětství, začal navštěvovat hodiny tance, hrál divadlo a měl mnoho kamarádů. Těch proježděných kilometrů na kole, dětské lásky; na to se nezapomíná. Bohužel se do Poděbrad nedostanu tak často, jak bych chtěl, ale to neznamená, že bych zapomínal. Jsem proto moc rád, že se konečně podařilo uskutečnit zájezd Bohemia Baletu a že opět vystoupíme v Divadle Na kovárně, kde jsem začínal…


Text: Aleš Kubelka
Foto: archiv J. Slavického


VIP z „knedlikárny“. Šampion Fuksa klusal v Poděbradech

VIP z „knedlikárny“. Šampion Fuksa klusal v Poděbradech

Střední odborné učiliště společného stravování, Poděbrady, obor číšník. I to má ve svém životopise v kolonce vzdělání zapsáno mistr světa v kanoistice Martin Fuksa. Čtyřiadvacetiletý nymburský patriot se do Poděbrad před pár dny vrátil. Neroznášel však obědy, ani nebojoval ve své lodi s vlnami na Labi.

celý článek >>>

S Honzou Muchowem o poděbradské harfě, režiséru-morčeti a kapele snů

S Honzou Muchowem o poděbradské harfě, režiséru-morčeti a kapele snů

Kdyby mu prý někdo před dvaceti lety řekl, že bude vystupovat na jednom pódiu s komorní filharmonií, hlasitě by se rozesmál. Tento okázalý sci-fi scénář se však za pár dní držiteli několika Českých lvů v Poděbradech vyplní. Jan P. Muchow, jedna z ikon české filmové hudby, představí v rámci festivalu Soundtrack projekt The Antagonists. Ten přinese průřez jeho tvorbou ve výjimečném spojení osobností naší hudební scény a symfonického orchestru.

celý článek >>>

U ohně s Michalem Horáčkem

U ohně s Michalem Horáčkem

Možnost opéct si buřta s kandidátem na prezidenta a poslechnout si klasické táborové písničky přilákala do poděbradského ATC golf kempu desítky lidí včetně několika starostů okolních obcí.

celý článek >>>

Wimbledonská premiéra Vrbenského: Kordův skalp, ochranka a životní úspěch

Wimbledonská premiéra Vrbenského: Kordův skalp, ochranka a životní úspěch

Ta zpráva, která začátkem července přiletěla z Londýna, zněla jako z říše sci-fi. Poděbraďák Michael Vrbenský postoupil do finále tenisového Wimbledonu! A co na tom, že šlo „jen“ o turnaj juniorů a čtyřhru.

celý článek >>>

Starosta poslancem? Ladislav Langr kandiduje do Parlamentu!

Starosta poslancem? Ladislav Langr kandiduje do Parlamentu!

Říká, že výzvy jsou jeho hnacím motorem. Další strmý „krpál“, který se pokusí zdolat, nese název Thunovský palác. Právě tato pražská kulturní památka je totiž sídlem Poslanecké sněmovny České republiky.

celý článek >>>

Lucie ve filmu a Felliniho pravá ruka. O čem sní budoucí Poděbraďák Dvořák

Lucie ve filmu a Felliniho pravá ruka. O čem sní budoucí Poděbraďák Dvořák

Loni to byl test. Slovy multimediálního žargonu zkušební „demoverze“. Náročná výzva, kterou si vytyčil její duchovní otec Michal Dvořák. Zkouška, jestli srdce města, do kterého se zamiloval, bude tepat tóny filmové hudby. A pokus dopadl na výtečnou.

celý článek >>>

Ke košíkové jsem se dostal za trest, vzpomíná legendární Kantůrek

Ke košíkové jsem se dostal za trest, vzpomíná legendární Kantůrek

Jaroslav Kantůrek patří společně s Jiřím Růžičkou a Vlastiborem Klimešem do poděbradského trojlístku basketbalistů, kteří podlehli kráse hry pod bezednými koši a byli v ní více než úspěšní.

celý článek >>>

Poděbradskou kolonádou se požene slovenský národní hrdina

Poděbradskou kolonádou se požene slovenský národní hrdina

V současnosti je vedle cyklisty Petera Sagana nejúspěšnějším sportovcem Slovenska. Olympijský vítěz a mistr světa Matej Tóth bude i hlavní hvězdou poděbradského Evropského poháru v chůzi.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY