Emotivní návrat baletního mistra. Jaroslav Slavický „přitančí domů“

 

V šedesátých letech ho očarovala, ladně přijala do svého lůna a už neopustila. Múza tance Terpsichoré uhranula poděbradského rodáka Jaroslava Slavického energií, se kterou současný ředitel Taneční konzervatoře hlavního města Prahy dobyl svět baletu.

 

_jaroslav_slavicky_

Do města, ve kterém udělal svůj první taneční krok, se Slavický vrátí 4. května. V Divadle Na Kovárně vystoupí studentský soubor Bohemia Balet, který osmašedesátiletý nestor českého tance vede.

 

Vaši rodiče se do Poděbrad přistěhovali v roce 1948, tedy krátce před vaším narozením. Co za přesunem ze severních Čech do Polabí stálo?

V Rumburce se tehdy vyhrotila situace, protože můj otec odmítl vstoupit do komunistické strany. Rodiče si mysleli, že snad v Poděbradech propracované mašinérii uniknou. Bohužel se tak nestalo. V červnu 1950 byl na udání jednoho z poděbradských občanů otec zatčen státní bezpečností a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 11 letům vězení. Domů se vrátil až v roce 1960 na amnestii. Já jsem byl ještě malý a celou situaci jsem nevnímal v celé její obludnosti. Díky mamince, která se o nás se sestrou skvěle starala, jsme prožili celkem hezké dětství, plné poznávání, her i radostí. Na dobu v Poděbradech moc rád vzpomínám!

 

Vzpomenete si také, kdy a jakým způsobem se začala vaše láska k tanci rozvíjet?

Tatínek měl doma hudební knihovnu, a tam jsem si četl o hudebních skladatelích. Tehdy bylo mým snem stát se zpěvákem. V Poděbradech jsem chodil do hudební školy a ještě dnes si vzpomínám, jak jsme hráli s paní učitelkou Vackovou pohádku O pyšném zajíci – a já byl v hlavní roli (úsměv)! Později jsme se spolužáky nacvičili hru Loď pluje do Batumi, se kterou jsme vystoupili několikrát i v Divadle Na Kovárně.

 

Ale zpěvák ani herec se z vás nestal…

Totiž, když jsem se chtěl u profesorky Ployharové učit zpěv, řekla mi, že je ještě moc brzy. To mi bylo 10 let. A tak jsem se rozhodl, že budu chodit do rytmiky; tam jsem se mimochodem setkal i se spolužačkou Ivanou Langrovou, sestrou současného pana starosty. Do Poděbrad tehdy jezdila jednou týdně Soňa Macháčková, která vedla kurzy taneční výchovy – úžasná a báječná žena. Bylo to vždy ve čtvrtek a od té doby to byl pro mě den D!

 

To už jste začal pošilhávat po velkém světě baletu?

Ano, po návratu otce z vězení jsem začal dojíždět do baletního učiliště Národního divadla v Praze. V roce 1961 se nám podařilo přestěhovat do Prahy a dva roky nato jsem byl přijat na taneční oddělení Státní konzervatoře hudby. Měl jsem výborné pedagogy, kterým jsem vděčný, že mi otevřeli „dveře“ do nádherného světa tance a pohybu. Po maturitě jsem získal státní stipendium ke studiu ve světoznámém Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v tehdejším Leningradu. Nezapomenutelný rok, ze kterého čerpám dodnes.

 

paquita_05_12_Vaše kariéra s baletem vás vedla i na západ, že?

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy jsem odmítl pokračovat ve studiu v Leningradu, a nastoupil do baletu Národního divadla. Krátce nato jsem odešel do francouzského Štrasburku a potom do Městského divadla v Basileji. I na tyto roky velmi rád vzpomínám. Objevoval jsem svět, poznával i další, zajímavý způsob taneční tvorby a také jsem se seznámil s mojí manželkou Kateřinou, která přišla do Basileje z Brna. V roce 1972 jsem se – již s manželkou – vrátil do „národního“, kde jsem byl v angažmá až do roku 1998.

 

Na svém kontě máte přes 80 rolí. Dostala se vám některá z nich tak „moc pod kůži", že pro vás znamenala z nějakého racionálního či emotivního důvodu více než ostatní?

V Národním divadle jsem dostal mnoho krásných příležitostí. Tančil jsem role dramatické i komické. Takovou mou „životní rolí“ se snad stal římský vojevůdce Crassus v Chačaturjanově baletu Spartakus, „kterého“ jsem tančil 6 sezon bez alternace. Vzpomínám však velmi rád i na role Fausta, Prince v Labutím jezeru či Alberta v Giselle.

 

Nyní se kromě funkce ředitele Taneční konzervatoře věnujete i pedagogické činnosti. Jací jsou dnešní studenti baletu, který je přece jen tak trochu v ústraní dalších uměleckých žánrů?

Říká se, že pracovat s mladými lidmi je inspirativní a povznášející. Ano, s mladými lidmi, kteří se studiu plně věnují, chodí pravidelně do školy a přistupují zodpovědně k plnění studijních povinností, s takovými se pracuje dobře a práce přináší radost a uspokojení. Bohužel, takových je stále méně. Osmileté studium tance je velmi náročné po fyzické, psychické i časové stránce. Vedle zcela specifických fyzických a talentových předpokladů vyžaduje velkou vnitřní disciplínu, smysl pro povinnost, houževnatost, schopnost překonávat překážky a především lásku k tanci. Ne všichni, kteří si tuto profesi zvolí, jsou toho schopni. Nicméně v rámci školy se nám podařilo realizovat stovky nádherných představení, které máme možnost prezentovat u nás i v zahraničí. A právě na základě úspěchů a častého vystupování vznikl soubor Bohemia Balet.

 

Ten mohou poděbradští diváci zhlédnout už 4. května. Jak byste Bohemia Balet v krátkosti představil?

Jde o soubor, který tvoří jakýsi most mezi školou a profesionální praxí. Je radost vidět mladé tanečníky, jak umělecky dozrávají a podávají krásné taneční výkony!  Ke spolupráci se souborem jsou zváni mladí i renomovaní domácí a zahraniční choreografové. Představení Bohemia Baletu se vyznačují nejen technickou vyspělostí, ale přinášejí na scénu i radost a entuziasmus mladých tanečních interpretů.

 

Počítám, že se do svých rodných Poděbrad těšíte…

Jistě, Poděbrady jsou mým rodištěm a to samozřejmě určuje i vztah k tomuto městu. Tím spíše, že jsem tam i přes nelehkou rodinnou situaci prožil hezké dětství, začal navštěvovat hodiny tance, hrál divadlo a měl mnoho kamarádů. Těch proježděných kilometrů na kole, dětské lásky; na to se nezapomíná. Bohužel se do Poděbrad nedostanu tak často, jak bych chtěl, ale to neznamená, že bych zapomínal. Jsem proto moc rád, že se konečně podařilo uskutečnit zájezd Bohemia Baletu a že opět vystoupíme v Divadle Na kovárně, kde jsem začínal…


Text: Aleš Kubelka
Foto: archiv J. Slavického


Děkujeme, pane profesore!

Děkujeme, pane profesore!

Jiří Navrátil, čestný občan Poděbrad, zemřel… Ta strohá, smutná věta nedokáže vystihnout, co všechno jsme s jeho odchodem ztratili.

celý článek >>>

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Nacisté a komunisté jej hodlali vymazat z povědomí národa. Nepodařilo se jim to, Pán Bůh zaplať. I proto můžeme díky cenným archiváliím spatřit patrně nejvýznamnějšího českého duchovního, kardinála Josefa Berana, také v poděbradských kulisách.

celý článek >>>

Jitka Schneiderová: Tanec je moje vášeň!

Jitka Schneiderová: Tanec je moje vášeň!

Do Křesla pro hosta na lázeňské kolonádě tentokrát usedla divadelní a filmová herečka Jitka Schneiderová. Její herecký životopis obsahuje dlouhou řadu rolí, do povědomí diváků se zapsala také úspěchem v taneční soutěži StarDance. Nejen o lásce k tanci se rodačka ze Znojma rozpovídala v rozhovoru pro PN.

celý článek >>>

Formanův přelet nad poděbradským hnízdem

Formanův přelet nad poděbradským hnízdem

V pátek 13. dubna 2018 dotlouklo srdce věhlasného režiséra Miloše Formana. Srdce, které v poválečných letech okysličoval také lázeňský vzduch Poděbrad.

celý článek >>>

Chtěl jsem navazovat na lidovou tvorbu, říká Milan Exner

Chtěl jsem navazovat na lidovou tvorbu, říká Milan Exner

Při letošních oslavách Dne Poděbrad nechyběl mezi oceněnými výtvarník Milan Exner. Z rukou starosty převzal Křišťálový štít města. Lze připomenout, že je například autorem tří keramických srdcí u květinových hodin, podílel se i na výzdobě foyeru Divadla Na Kovárně. Tento keramik se na jaře dožívá skvělého životního jubilea a v Polabském muzeu probíhá výstava přibližující jeho tvorbu.

celý článek >>>

Kapitán Bartoš zakotvil s pirátskou flotilou i na Jiřího náměstí

Kapitán Bartoš zakotvil s pirátskou flotilou i na Jiřího náměstí

Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš otevřel v sobotu 24. února 2018 na poděbradském Jiřího náměstí svoji regionální kancelář. Proč si rodák z Jablonce nad Nisou vybral pro svůj krajský „azyl“ právě Poděbrady, prozradil mimo jiné v rozhovoru pro PN.

celý článek >>>

Kluk z plakátu. Jan Vurm, tak trochu poděbradský olympionik

Kluk z plakátu. Jan Vurm, tak trochu poděbradský olympionik

Zatímco na olympiádě v Soči měly Poděbrady své zastoupení v podobě krasobruslařky Elizavety Ukolové, na té letošní sportovec z polabských lázní chyběl. Výrazná stopa se symbolikou pěti kruhů však Poděbradům opět neunikla. Model Jan Vurm se totiž stal jednou z hlavních tváří vychvalované olympijské kolekce, ve které zářil český tým v čele s Ester Ledeckou na hrách v Jižní Koreji.

celý článek >>>

Bořek Dočkal míří do Filadelfie. I kvůli těhotné manželce

Bořek Dočkal míří do Filadelfie. I kvůli těhotné manželce

Poděbradský rodák a odchovanec zdejšího fotbalového klubu Bohemie Bořek Dočkal mění dres. Možná si již potichu pobrukuje legendární píseň „Streets of Philadelphia“ od zpěváka Bruce Springsteena. Právě s pensylvánskou metropolí spojí totiž český reprezentant svůj další sportovní i životní osud.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY