Poděbradské „poklady“ 14. díl

 

Přinášíme závěrečný díl seriálu, ve kterém jsme vám představili všechny státem evidované památky ve městě.


Posledními z nich jsou odbavovací budova vlakového nádraží a lázeňská kolonáda profesora Libenského. Obě památky byly do státního seznamu zapsány teprve nedávno – železniční stanice 2. prosince 2010 a Libenského kolonáda 16. června 2011. Důvodem k zápisu obou objektů bylo jejich mimořádně kvalitní architektonické řešení ve stylu prvorepublikového funkcionalismu, který souvisel i s urbanistickou koncepcí nově se tvořící lázeňské čtvrti.

stare nadraziŽelezniční stanice Poděbrady
Nádražní budova se stavěla ve dvou etapách. Stavba byla zahájena v roce 1929 a 29. července 1931 za veliké slávy byla dána do provozu nová odbavovací hala. V 12.09 hodin odjel směrem na Prahu z nového nástupiště první vlak. Až do tohoto okamžiku od roku 1870, kdy byla do Poděbrad přivedena železnice, cestujícím sloužila dosud stojící stará nádražní budova na konci Fügnerovy ulice.
Nové poděbradské nádraží bylo dlouhá léta považováno za nejmodernější a nejhezčí nádražní budovu v zemi. O stavbu se zasloužil poděbradský rodák a první popřevratový vrchní ředitel státních drah ing. Jan Bašta. Svým dílem přispěl také vrchní odborový drážní přednosta ing. Ladislav Otta, který měl v Poděbradech vilu. Projektantem stále moderní konstruktivistické stavby, ve své siluetě připomínající lokomotivu, byl profesor pražské techniky arch. Vojtěch Krch (1892–1966). Podle jeho projektu z roku 1920 se nejdříve stavěla ústřední hala s provozními prostorami a dvoupatrová budova s kancelářemi a obytnými patry. V druhé fázi byla na náklady benešovského pivovaru přistavěna na západní straně nádražní restaurace. Projekt poděbradského nádraží je považován za nejlepší Krchovo dílo, přestože je autorem řady dalších projektů, například nádraží ve Štrbě nebo budovy ředitelství drah v Olomouci.
Celý nádražní areál působí i dnes po 86 letech velmi příjemně a elegantně, a to hlavně díky citlivé generální opravě, provedené v nedávné době. Nádraží, ač dlouho nebylo památkově chráněno, zůstalo ušetřeno větších stavebních zásahů. Nemalou zásluhu na tom jistě měl i kvalitní Krchův projekt. Už tehdy byl koncipován na odbavení až 6 000 cestujících denně a tomu přizpůsobeno celkové řešení provozních prostor včetně peronů. Dokonce v původním projektu už se počítalo s podchody a ostrovními nástupišti, které se realizovaly až v roce 1999.
Konstrukce všech tří navzájem propojených částí je železobetonová, opatřená proškrabovanou omítkou, kombinovanou s režným zdivem. Původní je i velký žulový státní znak od Karla Štipla u hlavního vchodu do nádražní haly. V roce 1935 v ní byla busta T. G. Masaryka. Po jejím odstranění kolem roku 1948 tam zůstal jen sloup, na který byla v šedesátých letech minulého století nainstalována bronzová plastika „Elektrifikace železnic“ od Jana Kodeta. Ve stejné době byla všechna okna v hale opatřena barevnými vitrážemi s poděbradskými motivy od Rudolfa Gajdoše a nad pokladny umístěn velký znak Poděbrad od Karla Lidického.
Na snímku je poděbradské nádraží v roce 1938.

stara kolonadaKolonáda profesora Libenského
Další poděbradská funkcionalistická stavba se nachází na dohled od nádražní budovy, přímo ve středu parkově upraveného náměstí T. G. Masaryka. I ona, o sedm let mladší, dodnes vyhlíží velmi moderně a elegantně.
S vybudováním kryté kolonády uprostřed pětihektarových městských sadů se počítalo už od roku 1931, kdy se začaly měnit v nový lázeňský park. V roce 1937, když už byly podle projektu pražského architekta Ducháče všechny parkové úpravy provedeny, vypsala lázeňská společnost soutěž na architektonické řešení kryté promenády, zasazené do tohoto prostoru. Do soutěže byly zařazeny tři návrhy, z nichž zvláštní komise, složená ze zástupců města i lázeňské společnosti, vybrala ten na první pohled nejjednodušší, ale nejúčelnější. Byl to projekt od poděbradského rodáka působícího v Praze, architekta Vojtěcha Kerharta.
Místo pro kolonádu bylo vybráno v samém středu parku při spojnici ulic Tyršovy a bývalé Dittrichovy (dnes ulice dr. Ed. Beneše). Stavba byla zahájena v jubilejním roce 1938 a dokončena v roce následujícím. Současně se zahájením lázeňské sezony 1939 byl otevřen i kiosk pro odběr minerální vody, přímo navazující na krytou promenádu. Konečně se poděbradské lázně dočkaly tolik potřebného objektu. Právě v této době se tu totiž začala propagovat jako důležitá součást léčby i pitná kúra a v případě nepříznivého počasí v lázeňském středu nebylo místo, kde by ji pacienti mohli přijímat. Původní otevřená kolonáda byla sice vybudována v samých počátcích lázní, ale hned po jejím otevření se z ní stala restaurace. Prosklený kiosk na podávání minerální vody byl vybudován přímo nad pramenem Boček, navrtaným v roce 1912 v hloubce 90,2 m (utěsněn v roce 1972). Zvláštností stavby je kupole ze skleněných terčíků, zasazených do betonu. Podobné provedení střechy měl tehdy československý pavilon na výstavě v Paříži, jehož spoluautorem byl i poděbradský rodák Vojtěch Kerhart.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

 

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY