Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

 

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

 

otevrene ulyPřes síťky včelařských klobouků sledujeme zapálení dýmáku v   rukou včelařky Kateřiny Šulkové, jedné z pouhých pěti žen – včelařek zapojených do této celorepublikové akce. Díky ní už víme, že se včely po generace učily mít strach z ohně a medvěda. „Kouř signalizuje oheň. Když se včely bojí, připraví se na možný přesun nabráním medu, zklidní se a vyčkávají,“ vysvětluje naše průvodkyně a vzápětí varuje chlupaté, zpocené muže a lidi ve vlněných svetrech, kteří včelám připomínají medvěda – zloděje medu. Útok včel poznáme podle tónu bzučení, protože útočící včela bručí jinak. Cestou k prvnímu úlu se dozvídáme, že včely nesnáší zvuk zahradní sekačky, a rozmáčknutá včela uvolní výstražný feromon pro ostatní.

 

Nejprve s obavami se přesouváme do bezpečnějšího místa za úly, po chvíli už vtažena do výkladu a ukázek ani nevnímám zřejmě mírumilovné bzučení kolem hlavy. Vidíme včelí mateřinku i včelstvo spějící k zániku, testovanou novinku v rámečcích s pláství, můžeme si potěžkat plný medník o váze 15 až 30 kilogramů nebo plástev plnou medu. Děti se zájmem rozeznávají trubce od včely, stáří včel a hledají včelí královnu. Ty spolu dokážou bojovat na život a na smrt o vedení úlu, takže je včelař raději rozdělí. „Trubec, kterého jsme označili, se může vrátit i do jiného úlu, jemu je jedno, kde ho nakrmí,“ vykládala s humorem včelařka a přilepila trubečkovi, kterého držela v prstech jako domácí zvířátko, lepidlem na záda malé kolečko s čitelným číslem jakoby letěl závodit.

 

„Každý den se teď v úlu narodí přibližně dva tisíce včel a žije jich tam asi třicet tisíc,“ přidal se k nám včelař Miroslav Váško a hned zodpovídá dotazy o přezimování včel, kvalitě medu i o cenách včelstev. Letní včela žije 21 dní v úlu a zhruba stejně dlouho venku, vyčerpá se sběrem nektaru. Zimní včely, které zajišťují chod úlu přes zimu, vydrží i půl roku. Jak se pozná zralý med? Musí obsahovat méně než 20 procent vody. Už vím, že je dobré med doma důkladně zavírat, protože rád přijímá vlhkost. Jinak je považován za suchou potravinu, výborně konzervovanou množstvím enzymů. Jen letošní déletrvající chladno prý způsobilo, že včely vylétly později a medu může být méně.

 

Sotva jsem si všimla dalšího příchozího. Je mi povědomý, nejsem si jistá. Podle hlasu se utvrzuji, že se na poděbradské včely přijel podívat také herec Zdeněk Žák. Zabírají se s včelařem do družného hovoru. „Kdybych byl mladší, pustil bych se do včelaření,“ povídá mi pán v důchodu, který prý býval holubářem. Pozornost dětí už se přesunula ke hře a dvouletá holčička s dudlíkem pod síťkou včelařského klobouku spokojeně sedí v kočárku. To mi připomíná, že musím letět domů za svými broučky…

 

Text a foto: Olga Vendlová

(30. 5. 2019)

 

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY