Poděbrady šijí roušky

O zakladatelce oděvní značky Rodná Hrouda a návrhářce Marii Staré, která mimo jiných oblékala české missky, když jely reprezentovat do světa, jsme v PN psali několikrát. Ale její dosavadní činnost šla stranou – je duší projektu Poděbrady šijí roušky.

Marie Stará dovolila Poděbradským novinám nahlédnout do svého „karanténního“ deníku, jenž je nejen vzácným dokumentem posledních dní, ale především důkazem neuvěřitelné lidské sounáležitosti a pracovitosti. Uveřejňujeme výňatky z něj a ve fotogalerii naleznete snímky spolupracovnic a spolupracovníků, kteří se zapojili do projektu Poděbrady šijí roušky,  i atmosféru, jež kolem těchto lidí panuje.

15. 3. / Večer, kdy bylo zřejmé, že bude vyhlášená karanténa, jsme se s manželem nacházeli na chalupě v Českém ráji. Hlavou mi proletěla myšlenka, že bych mohla začít šít roušky, kterých byl v ČR velký nedostatek. Rozhodli jsme se tedy, že ještě večer přejedeme do Poděbrad, kde sbalíme látky, stroje a nejnutnější věci, a ještě tu noc se vrátíme zpět na chalupu.

16. 3. / … zavolal kamarád Pepa Podolák a říká: „Šiješ?“ Já na to: „Ano, začínám, hele, ale nejde to moc rychle a lidí jako jsem já bude hodně“. Říkám mu: „Založ, prosím, facebookový profil Poděbrady šijí roušky, ať se můžeme sdružovat a podporovat…“
V 11.00 byl osloven ke spolupráci Atelier Donát a celý den jsem zjišťovala, kdo by mohl pomoci. Za půl dne jsem měla přislíbenou pomoc od salonu Valentina na Žižkově, EMY a krejčovství Borecký. Plán tedy byl jasný, efektivně koordinovat, vyrábět a udělat evidenci lidí na pořadníky s rouškami… … ještě v noci jsme vytvořili internetové stránky s online formulářem na objednání roušek www.podebradradysijirousky.cz.

17. 3. / … Vyřídili jsme stovky hovorů a zpráv a získali jsme data potřebná k tomu, abychom mohli efektivně rozdělovat roušky s preferencí věku lidí 65+, nemocných a rodin s dětmi a také sbírat látky na šití roušek. Mezitím jsme dávali dohromady švadlenky z řad občanů a zároveň se nám hlásili dobrovolníci, kteří chtěli pomoci rozvážet roušky… …poptávka se blížila za dva dny k číslu 3 000 kusů a my museli vyhlásit stop stav objednávek. Oslovili jsme tedy místního aktivistu Petra Malínského, který v tu dobu vyráběl roušky papírové. Ty jsme začali zavážet prvním lidem, pouze jako provizorní opatření, než dostanou roušky látkové.

18. 3. / … Velký dík patří Ireně Mertové, znáte ji jako Iris z Kafíčka. Ta neváhala, a poté, co první den rozvážela roušky, se nabídla, že z kavárny Kafíčko udělá sklad roušek a místo, kam se budou svážet látky a po dohodě i vydávat. Protože jsme nechtěli, aby veřejnost opět vytvořila fronty, bylo toto místo týden v utajení. Na Kafíčku vznikla základna a za den jsme měli desítku dobrovolníků.

19. 3. / Abychom rychle pokryli poptávku v této krizové situaci, tak jsme museli zjednodušit výrobu roušek. … Rázem se zvýšila výroba. Švadlena, která udělala denně 20 roušek jich ušila nyní 50–60. Největší rekordy nám lámala paní Petra Zelingerová, někdy jich udělala i 100 ks za den a také salon Valentýna s týmem Martiny Bádalové. Roušky se nám začaly valit a Rouškárna/Kafíčko to rozjela na plné obrátky. Všichni byli online a ochotní kdykoliv cokoliv udělat. Jezdilo se, telefonovalo, vydávalo. … Když jsem se dozvěděla, že Boss bar zvažuje šití textilních roušek, tak jsem neváhala a navrhla spolupráci. … Pracovali jsme sice odděleně, ale protože byla dobrá organizace práce, tak Kafíčko, Boss bar, švadleny a my tady u lesa, jsme mohli začít naplňovat úspěšně naše cíle, a tím bylo 3 000 roušek.

20. 3. / … Zaznamenáváme velký nárůst švadlenek, které už obšily své rodiny, a protože také chtěly pomáhat, chrlí nám jednu roušku za druhou. … Děláme příspěvky na Facebooku a vyzýváme lidi, aby pomohli. Potřebujeme nůžky, nitě, tkalouny! Spousta lidí chce pomoci, zdarma servisují stroje, nosí jídlo, látky, roušky. Pracujeme a víme, že čas je proti nám. Musíme lidem dát roušky a předejít tím šíření možné nákazy.

21. 3. / Mezitím, co jsme řešili výrobu a distribuci, se většina lidí semkla na facebookovém profilu Poděbrady šijí roušky a začali si ještě více pomáhat. … Za necelý týden se do skupiny zapojilo 800 lidí. A my věděli, že to zvládneme.  … Všichni už byli unaveni, málo spali, ale když přišli lidé osobně poděkovat, nebo poslali vzkaz či úsměv, vlivem nezištné solidárnosti se většině z nich zalily oči slzami dojetí.

22. 3. / Kafíčko hlásí, že se blížíme do finále. A řešíme palčivé požadavky, dětský domov Milovice, nemocnice Kolín, dům senioru v Lysé nad Labem, bezdomovci atd. Tím prodlužujeme čekací dobu lidem na seznamu, ale oni mají v tuto chvíli přednost. Jsme více v klidu a věříme, že to zvládneme! Všechno běží, jak má.

23. 3. / Únava se už projevuje úplně naplno a na všech lidech, většina roušek je vydaná, už tolik nezvoní telefony a je to divné. Všichni zvolňujeme, dochází energie, už nemůžeme. Odpočítáváme každou roušku.

6 200. Celkové číslo roušek, které jsme doposud zdarma ušili a předali lidem. Důležité je to, že jsme byli schopni jako občani Poděbrad rychle zareagovat společnými silami na krizovou situaci. Dovolím si tvrdit, že naše společné úsilí motivovalo i ostatní lidi, kteří do té doby nešili, k tomu, aby začali šít a také aby si navzájem pomáhali.

Připravila: Monika Langrová
Foto: archiv Marie Staré

Poděbrady šijí roušky


O zakladatelce oděvní značky Rodná Hrouda a návrhářce Marii Staré, která mimo jiných oblékala české missky, když jely reprezentovat do světa, jsme v PN psali několikrát. Ale její dosavadní činnost šla stranou – je duší projektu Poděbrady šijí roušky.


Marie StaraMarie Stará dovolila Poděbradským novinám nahlédnout do svého „karanténního“ deníku, jenž je nejen vzácným dokumentem posledních dní, ale především důkazem neuvěřitelné lidské sounáležitosti a pracovitosti. Uveřejňujeme výňatky z něj a ve fotogalerii naleznete snímky spolupracovnic a spolupracovníků, kteří se zapojili do projektu Poděbrady šijí roušky,  i atmosféru, jež kolem těchto lidí panuje.


15. 3. / Večer, kdy bylo zřejmé, že bude vyhlášená karanténa, jsme se s manželem nacházeli na chalupě v Českém ráji. Hlavou mi proletěla myšlenka, že bych mohla začít šít roušky, kterých byl v ČR velký nedostatek. Rozhodli jsme se tedy, že ještě večer přejedeme do Poděbrad, kde sbalíme látky, stroje a nejnutnější věci, a ještě tu noc se vrátíme zpět na chalupu.
16. 3. / … zavolal kamarád Pepa Podolák a říká: „Šiješ?“ Já na to: „Ano, začínám, hele, ale nejde to moc rychle a lidí jako jsem já bude hodně“. Říkám mu: „Založ, prosím, facebookový profil Poděbrady šijí roušky, ať se můžeme sdružovat a podporovat…“ V 11.00 byl osloven ke spolupráci Atelier Donát a celý den jsem zjišťovala, kdo by mohl pomoci. Za půl dne jsem měla přislíbenou pomoc od salonu Valentina na Žižkově, EMY a krejčovství Borecký. Plán tedy byl jasný, efektivně koordinovat, vyrábět a udělat evidenci lidí na pořadníky s rouškami… … ještě v noci jsme vytvořili internetové stránky s online formulářem na objednání roušek www.podebradradysijirousky.cz.
17. 3. / … Vyřídili jsme stovky hovorů a zpráv a získali jsme data potřebná k tomu, abychom mohli efektivně rozdělovat roušky s preferencí věku lidí 65+, nemocných a rodin s dětmi a také sbírat látky na šití roušek. Mezitím jsme dávali dohromady švadlenky z řad občanů a zároveň se nám hlásili dobrovolníci, kteří chtěli pomoci rozvážet roušky… …poptávka se blížila za dva dny k číslu 3 000 kusů a my museli vyhlásit stop stav objednávek. Oslovili jsme tedy místního aktivistu Petra Malínského, který v tu dobu vyráběl roušky papírové. Ty jsme začali zavážet prvním lidem, pouze jako provizorní opatření, než dostanou roušky látkové.
18. 3. / … Velký dík patří Ireně Mertové, znáte ji jako Iris z Kafíčka. Ta neváhala, a poté, co první den rozvážela roušky, se nabídla, že z kavárny Kafíčko udělá sklad roušek a místo, kam se budou svážet látky a po dohodě i vydávat. Protože jsme nechtěli, aby veřejnost opět vytvořila fronty, bylo toto místo týden v utajení. Na Kafíčku vznikla základna a za den jsme měli desítku dobrovolníků.
19. 3. / Abychom rychle pokryli poptávku v této krizové situaci, tak jsme museli zjednodušit výrobu roušek. … Rázem se zvýšila výroba. Švadlena, která udělala denně 20 roušek jich ušila nyní 50–60. Největší rekordy nám lámala paní Petra Zelingerová, někdy jich udělala i 100 ks za den a také salon Valentýna s týmem Martiny Bádalové. Roušky se nám začaly valit a Rouškárna/Kafíčko to rozjela na plné obrátky. Všichni byli online a ochotní kdykoliv cokoliv udělat. Jezdilo se, telefonovalo, vydávalo. … Když jsem se dozvěděla, že Boss bar zvažuje šití textilních roušek, tak jsem neváhala a navrhla spolupráci. … Pracovali jsme sice odděleně, ale protože byla dobrá organizace práce, tak Kafíčko, Boss bar, švadleny a my tady u lesa, jsme mohli začít naplňovat úspěšně naše cíle, a tím bylo 3 000 roušek.
20. 3. / … Zaznamenáváme velký nárůst švadlenek, které už obšily své rodiny, a protože také chtěly pomáhat, chrlí nám jednu roušku za druhou. … Děláme příspěvky na Facebooku a vyzýváme lidi, aby pomohli. Potřebujeme nůžky, nitě, tkalouny! Spousta lidí chce pomoci, zdarma servisují stroje, nosí jídlo, látky, roušky. Pracujeme a víme, že čas je proti nám. Musíme lidem dát roušky a předejít tím šíření možné nákazy.
21. 3. / Mezitím, co jsme řešili výrobu a distribuci, se většina lidí semkla na facebookovém profilu Poděbrady šijí roušky a začali si ještě více pomáhat. … Za necelý týden se do skupiny zapojilo 800 lidí. A my věděli, že to zvládneme.  … Všichni už byli unaveni, málo spali, ale když přišli lidé osobně poděkovat, nebo poslali vzkaz či úsměv, vlivem nezištné solidárnosti se většině z nich zalily oči slzami dojetí.
22. 3. / Kafíčko hlásí, že se blížíme do finále. A řešíme palčivé požadavky, dětský domov Milovice, nemocnice Kolín, dům senioru v Lysé nad Labem, bezdomovci atd. Tím prodlužujeme čekací dobu lidem na seznamu, ale oni mají v tuto chvíli přednost. Jsme více v klidu a věříme, že to zvládneme! Všechno běží, jak má.
23. 3. / Únava se už projevuje úplně naplno a na všech lidech, většina roušek je vydaná, už tolik nezvoní telefony a je to divné. Všichni zvolňujeme, dochází energie, už nemůžeme. Odpočítáváme každou roušku.
6 200. Celkové číslo roušek, které jsme doposud zdarma ušili a předali lidem. Důležité je to, že jsme byli schopni jako občani Poděbrad rychle zareagovat společnými silami na krizovou situaci. Dovolím si tvrdit, že naše společné úsilí motivovalo i ostatní lidi, kteří do té doby nešili, k tomu, aby začali šít a také aby si navzájem pomáhali.


Připravila: Monika Langrová

Foto: archiv Marie Staré

 


 

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY