Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

 

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

 

HronekJaká byla vaše cesta ke kněžství? Jak dlouho jste knězem?

Kněžství je otázkou povolání od Boha. Každý to může prožít svým specifickým způsobem. Já sám jsem studoval strojní průmyslovku, absolvoval prezenční vojenskou službu, dá se říci, že jsem měl zajištěnou spokojenou budoucnost zaměstnáním v TESLE. Účastnil jsem se života i ve farnosti, ale pak přišla otázka od kolegy. „Já se hlásím do semináře, nepůjdeš také?“ A poněvadž jsem léta ministroval a ve víře vyrůstal, ani jsem moc neváhal, hned jsem podepsal přihlášku, naprosto v tajnosti, a druhý den již přihláška putovala na fakultu. Následovalo pozvání na pohovory a přijetí ke studiu, rozvázání pracovního poměru v TESLE a následné nastoupení k pětiletému studiu v Litoměřicích, zakončenému vysvěcením v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze tehdy biskupem mons. Františkem Tomáškem. Tím bylo potvrzeno mé rozhodnutí a má odpověď na volání.
Od té doby uplynulo padesát let a já byl po mnoha místech v královéhradecké diecézi – zahrnující prakticky kraje hradecký, pardubický, část středočeského – poslán ke kněžské službě. Již pětačtyřicet let sloužím jako duchovní správce, zde v Poděbradech je to jedenáct roků.

Změnilo se ve věci katolického náboženství něco během vašeho života? Například v mém mládí se myšlenky na vše, co se týkalo erotiky a sexu u mládeže považovalo za hřích. Ale dnes je ve svém seniorském věku považuji za přirozené. Příroda nás svádí k rozmnožování. Jaké jsou zde vaše poznatky a zkušenosti?

Pokud se týká změn, mohou být pouze ve formálních záležitostech, ale to podstatné, pocházející ze zákona Božího, nelze změnit, i když současná doba a společnost o to vehementně usiluje. Zde bych připomněl známou lidovou moudrost: Kde není Bůh, tam je všechno dovoleno. Bůh reprezentuje absolutní autoritu, a pokud ji člověk nerespektuje, sám sobě tuto autoritu připisuje a žádné omezení neuznává. Bůh dává člověku poslání: Ploďte a množte se a naplňte zemi. A právě pro reprodukci nového života dává schopnosti sexuality člověku, aby tento příkaz byl naplněn. Tedy k reprodukci života a ne jenom ke svému sobeckému potěšení a degradování reprodukční schopnosti na pouhou rozkoš. V takovém případě asi sexualita neplní poslání od Boha a je tedy proti Bohu. V tom se nic nezměnilo a také nezmění v učení církve, která svrchovanou autoritu Boží respektuje. V současné společnosti jsou, bohužel, tyto morální zásady dané od Boha totálně degradovány a jakousi „normou“ pro jednání člověka je naprostá nevázanost ve vztazích muže a ženy. Film, televize, zábava a tak dále se bez vyzvedávání sexuální volnosti neobejde.  

Jak hodnotíte úbytek věřících, kteří za svými duchovními chodí do kostela? Jde o generační změnu?

Víra a život podle víry jsou nabídkou, která je dána každému člověku. A poněvadž člověk dostal od Boha kromě rozumu také svobodnou vůli, záleží na každém, jak se rozhodne tuto nabídku přijmout nebo odmítnout. Nikdo nemůže být nucen k jakémukoli rozhodnutí a masivní tlak současné doby, který vyzvedává především materiální statky a prožitky, je pro mnoho lidí nabídkou, která je lákavá a pohodlná. Vychází vstříc lidskému egoismu a přináší zdánlivě okamžité uspokojení lidských tužeb. Na jak dlouho? Tady lze asi hledat příčinu pomyslného úbytku věřících, kteří chodí do kostela. Současná doba, respektive společnost limituje člověka časově i finančně a člověk se stává jakýmsi vazalem, který má málo možností nakládat se svým volným časem. Připočteme-li k tomu ještě současnou filozofii honby za penězi (často jsou náhradou za Boha) podléhá tomu i velká část společnosti. Nepatří to tedy také ke generační změně ve srovnání se společenstvím našich rodičů a prarodičů? Velká římská říše také proměnila morální zásady za požitky a pomyslnou moc a výsledkem byl pád a propad…

Platí-li, že Bůh je pravda, mělo by platit i to, že pravda je od Boha. Pátrání po vědecké pravdě je tedy ve prospěch existence Boha?

Jakýkoli vědecký objev a z toho vyvěrající vědecká pravda pouze odhaluje to, co tu již existuje po miliony let, a tedy, podle Bible, skutečnost stvoření. Poznáváme dokonalost stvoření, které nás uvádí v úžas. Věda nic nového nevytváří, pouze poodhaluje skutečnost, která nás přivádí k úžasu a obdivu a je podnětem k dalším poznatkům, které obohacují celou lidskou společnost. Špičkoví vědci, nositelé Nobelovy ceny i badatelé v jakémkoli vědním oboru objevují vždy „něco“, co má v sobě zákonitost zakódovanou nebo naprogramovanou, aby „to“ bylo poznatelné. Předpokládám pak, že za tím zákonem, programem, musí být jistý zákonodárce, programátor, nebo jak bychom to mohli nazvat, kterého každý, kdo není zaujatý ve své pýše a „rozumnosti“, může připustit. A tak, mám dojem, že každý nový vědecký objev pouze potvrzuje tuto skutečnost, že objevujeme další část té pravdy, kterou v plnosti nikdy nepoznáme, poněvadž přesahuje naše lidské schopnosti a musí zůstat jako veliké, asi nedostupné tajemství, na které může platit výrok starých filosofů „Vím, že nic nevím.“ Celý vesmír ve své konečnosti (nebo nekonečnosti?) je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let a tak přesně, že nám slouží i k měření času. Perpetum mobile není možné, nemůže se samo udržovat v pohybu, natož dodávat energii pro využití. Je vesmír perpetum mobile? Kde a kdo je dodavatelem potřebné energie k tak dokonalému běhu vesmíru? Bylo by ještě mnoho podobných příkladů, které nám položí otázku, kde a kdo za tím vším je? Nesvědčí to o přesahu Stvořitele a tedy o jeho dokonalosti a tedy i pravdy?


Text a foto: Josef Bubeník

(24. 1. 2019)

 


I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.

celý článek >>>

Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

Sochařské rozjímání

Sochařské rozjímání

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

celý článek >>>

Naše město před sto lety (12. díl)

Naše město před sto lety (12. díl)

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka

celý článek >>>

Naše město před sto lety (11. díl)

Naše město před sto lety (11. díl)

Poděbradská legionářská tradice

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY