Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

 

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

 

HronekJaká byla vaše cesta ke kněžství? Jak dlouho jste knězem?

Kněžství je otázkou povolání od Boha. Každý to může prožít svým specifickým způsobem. Já sám jsem studoval strojní průmyslovku, absolvoval prezenční vojenskou službu, dá se říci, že jsem měl zajištěnou spokojenou budoucnost zaměstnáním v TESLE. Účastnil jsem se života i ve farnosti, ale pak přišla otázka od kolegy. „Já se hlásím do semináře, nepůjdeš také?“ A poněvadž jsem léta ministroval a ve víře vyrůstal, ani jsem moc neváhal, hned jsem podepsal přihlášku, naprosto v tajnosti, a druhý den již přihláška putovala na fakultu. Následovalo pozvání na pohovory a přijetí ke studiu, rozvázání pracovního poměru v TESLE a následné nastoupení k pětiletému studiu v Litoměřicích, zakončenému vysvěcením v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze tehdy biskupem mons. Františkem Tomáškem. Tím bylo potvrzeno mé rozhodnutí a má odpověď na volání.
Od té doby uplynulo padesát let a já byl po mnoha místech v královéhradecké diecézi – zahrnující prakticky kraje hradecký, pardubický, část středočeského – poslán ke kněžské službě. Již pětačtyřicet let sloužím jako duchovní správce, zde v Poděbradech je to jedenáct roků.

Změnilo se ve věci katolického náboženství něco během vašeho života? Například v mém mládí se myšlenky na vše, co se týkalo erotiky a sexu u mládeže považovalo za hřích. Ale dnes je ve svém seniorském věku považuji za přirozené. Příroda nás svádí k rozmnožování. Jaké jsou zde vaše poznatky a zkušenosti?

Pokud se týká změn, mohou být pouze ve formálních záležitostech, ale to podstatné, pocházející ze zákona Božího, nelze změnit, i když současná doba a společnost o to vehementně usiluje. Zde bych připomněl známou lidovou moudrost: Kde není Bůh, tam je všechno dovoleno. Bůh reprezentuje absolutní autoritu, a pokud ji člověk nerespektuje, sám sobě tuto autoritu připisuje a žádné omezení neuznává. Bůh dává člověku poslání: Ploďte a množte se a naplňte zemi. A právě pro reprodukci nového života dává schopnosti sexuality člověku, aby tento příkaz byl naplněn. Tedy k reprodukci života a ne jenom ke svému sobeckému potěšení a degradování reprodukční schopnosti na pouhou rozkoš. V takovém případě asi sexualita neplní poslání od Boha a je tedy proti Bohu. V tom se nic nezměnilo a také nezmění v učení církve, která svrchovanou autoritu Boží respektuje. V současné společnosti jsou, bohužel, tyto morální zásady dané od Boha totálně degradovány a jakousi „normou“ pro jednání člověka je naprostá nevázanost ve vztazích muže a ženy. Film, televize, zábava a tak dále se bez vyzvedávání sexuální volnosti neobejde.  

Jak hodnotíte úbytek věřících, kteří za svými duchovními chodí do kostela? Jde o generační změnu?

Víra a život podle víry jsou nabídkou, která je dána každému člověku. A poněvadž člověk dostal od Boha kromě rozumu také svobodnou vůli, záleží na každém, jak se rozhodne tuto nabídku přijmout nebo odmítnout. Nikdo nemůže být nucen k jakémukoli rozhodnutí a masivní tlak současné doby, který vyzvedává především materiální statky a prožitky, je pro mnoho lidí nabídkou, která je lákavá a pohodlná. Vychází vstříc lidskému egoismu a přináší zdánlivě okamžité uspokojení lidských tužeb. Na jak dlouho? Tady lze asi hledat příčinu pomyslného úbytku věřících, kteří chodí do kostela. Současná doba, respektive společnost limituje člověka časově i finančně a člověk se stává jakýmsi vazalem, který má málo možností nakládat se svým volným časem. Připočteme-li k tomu ještě současnou filozofii honby za penězi (často jsou náhradou za Boha) podléhá tomu i velká část společnosti. Nepatří to tedy také ke generační změně ve srovnání se společenstvím našich rodičů a prarodičů? Velká římská říše také proměnila morální zásady za požitky a pomyslnou moc a výsledkem byl pád a propad…

Platí-li, že Bůh je pravda, mělo by platit i to, že pravda je od Boha. Pátrání po vědecké pravdě je tedy ve prospěch existence Boha?

Jakýkoli vědecký objev a z toho vyvěrající vědecká pravda pouze odhaluje to, co tu již existuje po miliony let, a tedy, podle Bible, skutečnost stvoření. Poznáváme dokonalost stvoření, které nás uvádí v úžas. Věda nic nového nevytváří, pouze poodhaluje skutečnost, která nás přivádí k úžasu a obdivu a je podnětem k dalším poznatkům, které obohacují celou lidskou společnost. Špičkoví vědci, nositelé Nobelovy ceny i badatelé v jakémkoli vědním oboru objevují vždy „něco“, co má v sobě zákonitost zakódovanou nebo naprogramovanou, aby „to“ bylo poznatelné. Předpokládám pak, že za tím zákonem, programem, musí být jistý zákonodárce, programátor, nebo jak bychom to mohli nazvat, kterého každý, kdo není zaujatý ve své pýše a „rozumnosti“, může připustit. A tak, mám dojem, že každý nový vědecký objev pouze potvrzuje tuto skutečnost, že objevujeme další část té pravdy, kterou v plnosti nikdy nepoznáme, poněvadž přesahuje naše lidské schopnosti a musí zůstat jako veliké, asi nedostupné tajemství, na které může platit výrok starých filosofů „Vím, že nic nevím.“ Celý vesmír ve své konečnosti (nebo nekonečnosti?) je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let a tak přesně, že nám slouží i k měření času. Perpetum mobile není možné, nemůže se samo udržovat v pohybu, natož dodávat energii pro využití. Je vesmír perpetum mobile? Kde a kdo je dodavatelem potřebné energie k tak dokonalému běhu vesmíru? Bylo by ještě mnoho podobných příkladů, které nám položí otázku, kde a kdo za tím vším je? Nesvědčí to o přesahu Stvořitele a tedy o jeho dokonalosti a tedy i pravdy?


Text a foto: Josef Bubeník

(24. 1. 2019)

 


Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

celý článek >>>

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY