Duben – měsíc kvetoucích dubů i různých taškařic

 

Pojďte s námi nahlédnout do života našich předků. Jaké práce na polích a zahradách na ně čekaly v měsíci pověstném svou proměnlivostí?


dubenV dubnu byly polní práce naplno rozeběhnuté. Někde se dosívala jarní řepka, trochu lnu a konopí, sázely se brambory a pak bylo třeba okopávat cukrovku a „požinovat“ bujné ozimy. Ošetřovaly a „sádrovaly“ se kyselé louky, bylo plno práce v zahradách s pletím a obíráním housenek. Počasí bylo už natolik příznivé, že se mohly pořádně vyvětrat a vyčistit sklepy, vymést perny a mlaty ve stodolách, opravovat vozy a polní nářadí.


Duben – měsíc kvetoucích dubů – je i časem aprílového, proměnlivého počasí, které hospodářům dělalo nemálo starostí. „V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost a protož tak stále proměnlivé povětří, že sotva v celém roku takové se nalézá.“ Tato charakteristika počasí z doby před 150 lety stále platí. Vždyť v dubnu bývá z celého roku nejnižší průměrný tlak vzduchu a pronikající k nám chladný arktický vzduch se tu setkává s poměrně už teplým počasím a intenzivním slunečním zářením. Jak praví staré přísloví „Ženská chuť, panská láska a dubnové počasí jsou vždy nestálé“.


A protože jarní polní práce v tom čase bývaly už v plném běhu, dával si hospodář pozor hlavně na dubnové sněhy a deště, které „pole hnojí a požehnání přinášejí“. Podle starých pranostik totiž „je-li duben bez deště – schází to všude“. Větrný a suchý duben přislibuje hojnou sklizeň a bohatou úrodu ovoce. „Hodně-li duben větrem duje – stodola se naplňuje“. Také občasné bouřky v dubnu zvěstují definitivní konec mrazů, dobré léto a veselý a hojný celý rok. Staří sadaři věřili, že kolikátého dne v dubnu zasadí stromek, za tolik roků ponese ovoce.


První a poslední dubnový den byly odedávna spojovány s různými taškařicemi, dovolenými a nedovolenými šprýmy a žertovnými posílkami. Známí šprýmaři vyváděli své okolí „aprílem“. S oblibou se posílalo pro komáří nebo muší sádlo, pro zaječí peří, hodinářský kyt, semtele nebo sembulík. Často se na tyto naivní vtipy dali nachytat i vážní dospělí, což budilo zvláštní veselost a dlouho se o tom povídalo. Tento zvyk prý není českého původu, pronikl sem z ciziny. Veselá nálada, provázející různé žertovné kousky, a smích, tropený si z „nachytaných“, snad nejlépe vyjadřovaly atmosféru času, v němž jaro už nadobro zahnalo nevlídnou zimu.


Ke konci dubna jsou v lidovém kalendáři ještě dva významné svátky – 23. dubna svatého Vojtěcha, dokonce historicky spojeného s tímto krajem, a následující den svátek svatého Jiří. K prvně jmenovanému svátku byly zaznamenány i staré zvyky a praktiky, vázané hlavně na holuby. S holoubaty čarovala děvčata, aby si pojistila svého milého. Holubáři prováděli na svatého Vojtěcha takovouto praktiku: na dlouhé bidlo připevnili liščí kůži a vyháněli jí ze svých holubníků všechny holuby. Když pak ještě kůží zamávali a připevnili ji ke komínu, začalo se do jejich holubníků slétat i mnoho holubů cizích, kteří se tam pak k velké radosti holubáře usadili.


sv JiriSvatý Jiří býval mezi venkovským lidem velmi oblíbeným světcem snad proto, že připomínal statečného rytíře z pohádek, bojujícího s drakem. „Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři.“ Podle lidové víry svatý Jiří „odemyká zemi“ a rodí se skutečné jaro. Dříve se věřilo, že voda do tohoto dne je jedovatá a pak přejde jedovatina na žáby, štíry a hady (obráceně se tak stane na svatého Vavřince 10. srpna). Svátek sv. Jiří byl důležitým dnem hlavně pro chov dobytka. Začínala pastva a v mnoha obcích se v ten den prováděl první „jarní výhon“ dobytka. Pastýři při té příležitosti dostávali od sedláků jako závdavek mouku, vejce a jiné věci do kuchyně. Prováděly se také různé pověrečné praktiky, které měly zajistit, aby byl dobytek po celý rok zdravý. Za tím účelem například v Polabí přidávaly hospodyně ten den kravám do krmení hrst zelené trávy, aby byly zdravé a také aby dobře dojily. V dřívějších dobách každoročně na sv. Jiří museli odvádět poddaní své vrchnosti povinné dávky, tak zvaný jarní plat, stanovený v penězích i naturáliích (podzimní plat se odváděl o sv. Havlu 16. října).


Svátek sv. Jiří se objevuje i v lidovém léčitelství. Kůží z krtka, zabitého před sv. Jiřím, se potíraly „krtice“, rosnička či motýl, před sv. Jiřím chycené, se pak používali proti zimnici. Léčivá moc se přikládala i chycenému úhoři, mravenčím vajíčkům či vosímu hnízdu. Totéž prý platilo i o čtyřlístku, který je na milost, pětilístku na děti, šestilístku na štěstí, ale sedmilístek je na smrt. Mince se sv. Jiřím, zabíjejícím draka, byla oblíbeným amuletem vojáků a myslivců. Měli ji ve velké vážnosti, protože věřili, že je uchrání před každým poraněním i před smrtí.


Text a foto z publikace PhDr. Jany Hrabětové Jaro na polabské vesnici – Staré zvyky a obyčeje z Nymburska

(12. 4. 2018)

 


Naše město před sto lety (7. díl)

Naše město před sto lety (7. díl)

O poděbradském školství do roku 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (6. díl)

Naše město před sto lety (6. díl)

O průmyslovém podnikání

celý článek >>>

Žena, která umí hledat smysl svého života

Žena, která umí hledat smysl svého života

Baví mne psát o zajímavých lidech. O lidech, kteří v něčem vynikají a jsou ostatním příkladní. Sám se tím obohatím a zajímavé bohatství předávám dál – čtenářům. V Poděbradech žiji 10 let a po celou tu dobu různě potkávám Pavlu Křížkovou.

celý článek >>>

Jak děti šapitó ovládly

Jak děti šapitó ovládly

Ve dnech 14. a 15. června vystoupily poděbradské děti v cirkusu Happy Kids.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (5. díl)

Naše město před sto lety (5. díl)

O poděbradském velkostatku před I. světovou válkou a po ní

celý článek >>>

Naše město před sto lety (4. díl)

Naše město před sto lety (4. díl)

O válečném zásobování a odvodech

celý článek >>>

Naše město před sto lety (3. díl)

Naše město před sto lety (3. díl)

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech

celý článek >>>

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Nacisté a komunisté jej hodlali vymazat z povědomí národa. Nepodařilo se jim to, Pán Bůh zaplať. I proto můžeme díky cenným archiváliím spatřit patrně nejvýznamnějšího českého duchovního, kardinála Josefa Berana, také v poděbradských kulisách.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY