Duben – měsíc kvetoucích dubů i různých taškařic

 

Pojďte s námi nahlédnout do života našich předků. Jaké práce na polích a zahradách na ně čekaly v měsíci pověstném svou proměnlivostí?


dubenV dubnu byly polní práce naplno rozeběhnuté. Někde se dosívala jarní řepka, trochu lnu a konopí, sázely se brambory a pak bylo třeba okopávat cukrovku a „požinovat“ bujné ozimy. Ošetřovaly a „sádrovaly“ se kyselé louky, bylo plno práce v zahradách s pletím a obíráním housenek. Počasí bylo už natolik příznivé, že se mohly pořádně vyvětrat a vyčistit sklepy, vymést perny a mlaty ve stodolách, opravovat vozy a polní nářadí.


Duben – měsíc kvetoucích dubů – je i časem aprílového, proměnlivého počasí, které hospodářům dělalo nemálo starostí. „V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost a protož tak stále proměnlivé povětří, že sotva v celém roku takové se nalézá.“ Tato charakteristika počasí z doby před 150 lety stále platí. Vždyť v dubnu bývá z celého roku nejnižší průměrný tlak vzduchu a pronikající k nám chladný arktický vzduch se tu setkává s poměrně už teplým počasím a intenzivním slunečním zářením. Jak praví staré přísloví „Ženská chuť, panská láska a dubnové počasí jsou vždy nestálé“.


A protože jarní polní práce v tom čase bývaly už v plném běhu, dával si hospodář pozor hlavně na dubnové sněhy a deště, které „pole hnojí a požehnání přinášejí“. Podle starých pranostik totiž „je-li duben bez deště – schází to všude“. Větrný a suchý duben přislibuje hojnou sklizeň a bohatou úrodu ovoce. „Hodně-li duben větrem duje – stodola se naplňuje“. Také občasné bouřky v dubnu zvěstují definitivní konec mrazů, dobré léto a veselý a hojný celý rok. Staří sadaři věřili, že kolikátého dne v dubnu zasadí stromek, za tolik roků ponese ovoce.


První a poslední dubnový den byly odedávna spojovány s různými taškařicemi, dovolenými a nedovolenými šprýmy a žertovnými posílkami. Známí šprýmaři vyváděli své okolí „aprílem“. S oblibou se posílalo pro komáří nebo muší sádlo, pro zaječí peří, hodinářský kyt, semtele nebo sembulík. Často se na tyto naivní vtipy dali nachytat i vážní dospělí, což budilo zvláštní veselost a dlouho se o tom povídalo. Tento zvyk prý není českého původu, pronikl sem z ciziny. Veselá nálada, provázející různé žertovné kousky, a smích, tropený si z „nachytaných“, snad nejlépe vyjadřovaly atmosféru času, v němž jaro už nadobro zahnalo nevlídnou zimu.


Ke konci dubna jsou v lidovém kalendáři ještě dva významné svátky – 23. dubna svatého Vojtěcha, dokonce historicky spojeného s tímto krajem, a následující den svátek svatého Jiří. K prvně jmenovanému svátku byly zaznamenány i staré zvyky a praktiky, vázané hlavně na holuby. S holoubaty čarovala děvčata, aby si pojistila svého milého. Holubáři prováděli na svatého Vojtěcha takovouto praktiku: na dlouhé bidlo připevnili liščí kůži a vyháněli jí ze svých holubníků všechny holuby. Když pak ještě kůží zamávali a připevnili ji ke komínu, začalo se do jejich holubníků slétat i mnoho holubů cizích, kteří se tam pak k velké radosti holubáře usadili.


sv JiriSvatý Jiří býval mezi venkovským lidem velmi oblíbeným světcem snad proto, že připomínal statečného rytíře z pohádek, bojujícího s drakem. „Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři.“ Podle lidové víry svatý Jiří „odemyká zemi“ a rodí se skutečné jaro. Dříve se věřilo, že voda do tohoto dne je jedovatá a pak přejde jedovatina na žáby, štíry a hady (obráceně se tak stane na svatého Vavřince 10. srpna). Svátek sv. Jiří byl důležitým dnem hlavně pro chov dobytka. Začínala pastva a v mnoha obcích se v ten den prováděl první „jarní výhon“ dobytka. Pastýři při té příležitosti dostávali od sedláků jako závdavek mouku, vejce a jiné věci do kuchyně. Prováděly se také různé pověrečné praktiky, které měly zajistit, aby byl dobytek po celý rok zdravý. Za tím účelem například v Polabí přidávaly hospodyně ten den kravám do krmení hrst zelené trávy, aby byly zdravé a také aby dobře dojily. V dřívějších dobách každoročně na sv. Jiří museli odvádět poddaní své vrchnosti povinné dávky, tak zvaný jarní plat, stanovený v penězích i naturáliích (podzimní plat se odváděl o sv. Havlu 16. října).


Svátek sv. Jiří se objevuje i v lidovém léčitelství. Kůží z krtka, zabitého před sv. Jiřím, se potíraly „krtice“, rosnička či motýl, před sv. Jiřím chycené, se pak používali proti zimnici. Léčivá moc se přikládala i chycenému úhoři, mravenčím vajíčkům či vosímu hnízdu. Totéž prý platilo i o čtyřlístku, který je na milost, pětilístku na děti, šestilístku na štěstí, ale sedmilístek je na smrt. Mince se sv. Jiřím, zabíjejícím draka, byla oblíbeným amuletem vojáků a myslivců. Měli ji ve velké vážnosti, protože věřili, že je uchrání před každým poraněním i před smrtí.


Text a foto z publikace PhDr. Jany Hrabětové Jaro na polabské vesnici – Staré zvyky a obyčeje z Nymburska

(12. 4. 2018)

 


Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.

celý článek >>>

Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

Sochařské rozjímání

Sochařské rozjímání

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY