I takové bývaly zimy v Poděbradech

 

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.


zima driveNaše město leží v nejteplejší krajině z celého Česka a tomu odpovídá i průběh zimního období. Zimy tu nikdy netrvají dlouho a jsou ještě zmírňovány jižními a jihozápadními větry. Sami to můžeme potvrdit pozorováním, zejména v posledních letech, kdy zimy jsou až extrémně teplé, provázené jen malými poprašky sněhu, který stejně rychle zmizí. Mírné počasí bezesporu přinášelo i přináší zdejším obyvatelům užitek třeba v podobě úspor za topení, dětem bohužel nedopřává tolik zimních radovánek, jakých si užívají děti z chladnějších horských a podhorských oblastí.


Podíváme-li se hlouběji do historie našeho města, najdeme tam i extrémy opačné. Kruté zimy s hladomorem na konci 18. a na počátku 19. století popisuje ve svých Pamětech známý písmák F. J. Vavák, rychtář z nedalekých Milčic. Velké škody na majetku zdejším obyvatelům dělaly také každoročně se opakující záplavy z tajícího sněhu z hor. Těmi z celého středního Polabí trpěly vždycky nejvíce Poděbrady a jejich nejbližší okolí. Pod naším městem se totiž nacházejí mohutné a nepropustné vrstvy druhohorních opuk a jílů a malá vrstva ornice nad nimi se po zimě při jarním tání sněhu rychle naplní vodou. A protože tu v minulosti býval velmi pomalý odpad i odtok vody, zůstávala tu stát a zalévala rozsáhlá území. Tak tomu bylo od nepaměti. První písemné zprávy o velkých škodách z povodní máme už z nejstaršího zachovaného „Radního manuálu“ z roku 1649. Jan Hellich, který měl možnost ho podrobně prostudovat, si vypsal zprávu tehdejších poděbradských konšelů královské komory (která tehdy spravovala poděbradské panství) o tom, že Labe u Městského lesa prolomilo při povodni své řečiště, voda se valí ke kostelu a ohrožuje jeho základy. Uvádějí také, že je prolomeno řečiště u Kluku a hrozí zaplavení celé obce. V pozdějším manuálu z roku 1732 je pak zmínka, že muselo být prokopáno nové řečiště Labe od mlýna ke kostelu a dále k Bělidlům a od Skupice odděleno velkou zavážkou z hlíny a srubů.


V „Kopiáři komorního poručení“ z roku 1676 je další zmínka o zimní povodni. „Veliká povodeň o vánocích roku 1675 přišla, mnohem větší než povodeň letní, z dopuštění Božího na stavení a obydlí, nynější ozimě vyseté, ano, také cokoliv z loňské obilní obrody, ač dosti nemalé, Pán Bůh naděliti jest ráčil, voda do stodol přišla a jak na poli oseté, tak také ve stodolách v mandelích na chléb schované, všeho zatopila a dokonce v nic uvedla i dobytku škodu učinila, proto prosí o slevení ouroků a kontrybucí“. Hellich k tomu píše, že obyvatelé z Kluku a Polabce se museli do jiných statků přestěhovat a ti, kteří na hůrách svých stavení zůstali, s hladem museli zápasit a pomocnou akcí z Poděbrad jim byl dopravován chléb.


Místní krejčí a písmák Novotný ve svých rukopisných vzpomínkách, uložených v muzejním archivu, připomíná povodeň v roce 1836, kdy „15. února vystoupila voda do takové výše, že nebylo o ní předtím pamětníka a potrvala 5 dní“. Další veliká povodeň postihla Poděbrady v březnu 1845, nedlouho po postavení nového řetězového mostu (1842). Hladina Labe byla tehdy čtyři metry nad normálem. Následky této povodně byly obrovské. Ohrožen byl nejen nedávno dokončený most, ale i vysoký násep pod císařskou silnicí v lukách. Inundační most „Kanály“ nestačil propustit přívaly vod, a tak došlo k provalení náspu nejméně ve dvou místech. Zde byly později postaveny ještě další dva nové inundační mostky. Velká voda mimo jiné zničila také 17 nových domků na Zámostí a na Bělidlech, postavených z nepálených cihel. Následujícího roku se velká voda opakovala 28. ledna a dokonce ještě převýšila tu předchozí z roku 1845. Dosáhla výšky 4,20 m nad normálem. Valící se voda přelévala pražce řetězového mostu tak, že vozovka musela být zatěžkána vozy naplněnými cihlami. Voda se dostala až na Průhon (Riegrovo náměstí) a ke kostelu, uprostřed vod zůstala Hráz, Bělidla i Sanspareil.


Díky Janu Hellichovi máme spolehlivě podchyceny všechny stavy povodní v celé druhé polovině 19. století, které se zpravidla každoročně opakovaly, ale už ne v takové intenzitě. Jakmile však voda přesáhla o 250 cm normální stav, znamenalo to už značné škody. Zvlášť velké povodně (přes tři metry nad normálem) byly po sobě v letech 1891 až 1895. Tehdy už konečně bylo rozhodnuto o regulaci toku řeky v úseku celého města. Ale ještě než se přikročilo k technickým pracím, zamrzlo už v listopadu 1908 Labe v celém úseku od Kolína a led držel celou zimu. Na jaře při tání pak nastala tak obrovská ledová zácpa, že přivolaný dělostřelecký oddíl celý měsíc odstraňoval nakupené ledové kry. A to je poslední vzpomínka na krutou zimu, doložená i ve fotoarchivu Polabského muzea. Poslední velkou kalamitu na Labi vyfotografoval nadšený fotoamatér Bohuslav Bouček, syn známého poděbradského lékaře dr. Bohumila Boučka, pozdější profesor lékařské fakulty v Brně.


Regulace labského toku a úprava nábřeží byla prováděna v letech 1910–1911 a od té doby velká voda už tak katastrofálně naše město neohrozila. Díky kolínským chemičkám později už ani Labe pořádně nezamrzalo, a tak pokud více mrzlo, ledu si bruslaři mohli (a to ne ve všech letech) užít jen na stojatých vodách u Havířského kostelíčku, na Skupici, na Jezeře nebo ve vzdálenějším okolí a na umělém ledu poděbradského zimního stadionu.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(7. 2. 2019)

 


Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.

celý článek >>>

Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY