I takové bývaly zimy v Poděbradech

 

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.


zima driveNaše město leží v nejteplejší krajině z celého Česka a tomu odpovídá i průběh zimního období. Zimy tu nikdy netrvají dlouho a jsou ještě zmírňovány jižními a jihozápadními větry. Sami to můžeme potvrdit pozorováním, zejména v posledních letech, kdy zimy jsou až extrémně teplé, provázené jen malými poprašky sněhu, který stejně rychle zmizí. Mírné počasí bezesporu přinášelo i přináší zdejším obyvatelům užitek třeba v podobě úspor za topení, dětem bohužel nedopřává tolik zimních radovánek, jakých si užívají děti z chladnějších horských a podhorských oblastí.


Podíváme-li se hlouběji do historie našeho města, najdeme tam i extrémy opačné. Kruté zimy s hladomorem na konci 18. a na počátku 19. století popisuje ve svých Pamětech známý písmák F. J. Vavák, rychtář z nedalekých Milčic. Velké škody na majetku zdejším obyvatelům dělaly také každoročně se opakující záplavy z tajícího sněhu z hor. Těmi z celého středního Polabí trpěly vždycky nejvíce Poděbrady a jejich nejbližší okolí. Pod naším městem se totiž nacházejí mohutné a nepropustné vrstvy druhohorních opuk a jílů a malá vrstva ornice nad nimi se po zimě při jarním tání sněhu rychle naplní vodou. A protože tu v minulosti býval velmi pomalý odpad i odtok vody, zůstávala tu stát a zalévala rozsáhlá území. Tak tomu bylo od nepaměti. První písemné zprávy o velkých škodách z povodní máme už z nejstaršího zachovaného „Radního manuálu“ z roku 1649. Jan Hellich, který měl možnost ho podrobně prostudovat, si vypsal zprávu tehdejších poděbradských konšelů královské komory (která tehdy spravovala poděbradské panství) o tom, že Labe u Městského lesa prolomilo při povodni své řečiště, voda se valí ke kostelu a ohrožuje jeho základy. Uvádějí také, že je prolomeno řečiště u Kluku a hrozí zaplavení celé obce. V pozdějším manuálu z roku 1732 je pak zmínka, že muselo být prokopáno nové řečiště Labe od mlýna ke kostelu a dále k Bělidlům a od Skupice odděleno velkou zavážkou z hlíny a srubů.


V „Kopiáři komorního poručení“ z roku 1676 je další zmínka o zimní povodni. „Veliká povodeň o vánocích roku 1675 přišla, mnohem větší než povodeň letní, z dopuštění Božího na stavení a obydlí, nynější ozimě vyseté, ano, také cokoliv z loňské obilní obrody, ač dosti nemalé, Pán Bůh naděliti jest ráčil, voda do stodol přišla a jak na poli oseté, tak také ve stodolách v mandelích na chléb schované, všeho zatopila a dokonce v nic uvedla i dobytku škodu učinila, proto prosí o slevení ouroků a kontrybucí“. Hellich k tomu píše, že obyvatelé z Kluku a Polabce se museli do jiných statků přestěhovat a ti, kteří na hůrách svých stavení zůstali, s hladem museli zápasit a pomocnou akcí z Poděbrad jim byl dopravován chléb.


Místní krejčí a písmák Novotný ve svých rukopisných vzpomínkách, uložených v muzejním archivu, připomíná povodeň v roce 1836, kdy „15. února vystoupila voda do takové výše, že nebylo o ní předtím pamětníka a potrvala 5 dní“. Další veliká povodeň postihla Poděbrady v březnu 1845, nedlouho po postavení nového řetězového mostu (1842). Hladina Labe byla tehdy čtyři metry nad normálem. Následky této povodně byly obrovské. Ohrožen byl nejen nedávno dokončený most, ale i vysoký násep pod císařskou silnicí v lukách. Inundační most „Kanály“ nestačil propustit přívaly vod, a tak došlo k provalení náspu nejméně ve dvou místech. Zde byly později postaveny ještě další dva nové inundační mostky. Velká voda mimo jiné zničila také 17 nových domků na Zámostí a na Bělidlech, postavených z nepálených cihel. Následujícího roku se velká voda opakovala 28. ledna a dokonce ještě převýšila tu předchozí z roku 1845. Dosáhla výšky 4,20 m nad normálem. Valící se voda přelévala pražce řetězového mostu tak, že vozovka musela být zatěžkána vozy naplněnými cihlami. Voda se dostala až na Průhon (Riegrovo náměstí) a ke kostelu, uprostřed vod zůstala Hráz, Bělidla i Sanspareil.


Díky Janu Hellichovi máme spolehlivě podchyceny všechny stavy povodní v celé druhé polovině 19. století, které se zpravidla každoročně opakovaly, ale už ne v takové intenzitě. Jakmile však voda přesáhla o 250 cm normální stav, znamenalo to už značné škody. Zvlášť velké povodně (přes tři metry nad normálem) byly po sobě v letech 1891 až 1895. Tehdy už konečně bylo rozhodnuto o regulaci toku řeky v úseku celého města. Ale ještě než se přikročilo k technickým pracím, zamrzlo už v listopadu 1908 Labe v celém úseku od Kolína a led držel celou zimu. Na jaře při tání pak nastala tak obrovská ledová zácpa, že přivolaný dělostřelecký oddíl celý měsíc odstraňoval nakupené ledové kry. A to je poslední vzpomínka na krutou zimu, doložená i ve fotoarchivu Polabského muzea. Poslední velkou kalamitu na Labi vyfotografoval nadšený fotoamatér Bohuslav Bouček, syn známého poděbradského lékaře dr. Bohumila Boučka, pozdější profesor lékařské fakulty v Brně.


Regulace labského toku a úprava nábřeží byla prováděna v letech 1910–1911 a od té doby velká voda už tak katastrofálně naše město neohrozila. Díky kolínským chemičkám později už ani Labe pořádně nezamrzalo, a tak pokud více mrzlo, ledu si bruslaři mohli (a to ne ve všech letech) užít jen na stojatých vodách u Havířského kostelíčku, na Skupici, na Jezeře nebo ve vzdálenějším okolí a na umělém ledu poděbradského zimního stadionu.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(7. 2. 2019)

 


Lidská kůže si pamatuje poškození a ve stáří člověku předloží účet

Lidská kůže si pamatuje poškození a ve stáří člověku předloží účet

Umí omladit tělo i přišít končetinu tak, aby ještě fungovala. Plastický chirurg Miroslav Veliký operoval a stále působí v Praze, Francii a Velké Británii, odkud se vloni vrátil a nově po jednadvaceti letech práce v oboru má adresu také v Poděbradech. Jeho specializací v rámci plastické estetické chirurgie je kožní onkologie a mikrochirurgie. Našim čtenářům přiblížil nutnost ochrany kůže před sluncem a poodhalil práci plastického chirurga i vývoj tohoto oboru.

celý článek >>>

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

celý článek >>>

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY