I takové bývaly zimy v Poděbradech

 

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.


zima driveNaše město leží v nejteplejší krajině z celého Česka a tomu odpovídá i průběh zimního období. Zimy tu nikdy netrvají dlouho a jsou ještě zmírňovány jižními a jihozápadními větry. Sami to můžeme potvrdit pozorováním, zejména v posledních letech, kdy zimy jsou až extrémně teplé, provázené jen malými poprašky sněhu, který stejně rychle zmizí. Mírné počasí bezesporu přinášelo i přináší zdejším obyvatelům užitek třeba v podobě úspor za topení, dětem bohužel nedopřává tolik zimních radovánek, jakých si užívají děti z chladnějších horských a podhorských oblastí.


Podíváme-li se hlouběji do historie našeho města, najdeme tam i extrémy opačné. Kruté zimy s hladomorem na konci 18. a na počátku 19. století popisuje ve svých Pamětech známý písmák F. J. Vavák, rychtář z nedalekých Milčic. Velké škody na majetku zdejším obyvatelům dělaly také každoročně se opakující záplavy z tajícího sněhu z hor. Těmi z celého středního Polabí trpěly vždycky nejvíce Poděbrady a jejich nejbližší okolí. Pod naším městem se totiž nacházejí mohutné a nepropustné vrstvy druhohorních opuk a jílů a malá vrstva ornice nad nimi se po zimě při jarním tání sněhu rychle naplní vodou. A protože tu v minulosti býval velmi pomalý odpad i odtok vody, zůstávala tu stát a zalévala rozsáhlá území. Tak tomu bylo od nepaměti. První písemné zprávy o velkých škodách z povodní máme už z nejstaršího zachovaného „Radního manuálu“ z roku 1649. Jan Hellich, který měl možnost ho podrobně prostudovat, si vypsal zprávu tehdejších poděbradských konšelů královské komory (která tehdy spravovala poděbradské panství) o tom, že Labe u Městského lesa prolomilo při povodni své řečiště, voda se valí ke kostelu a ohrožuje jeho základy. Uvádějí také, že je prolomeno řečiště u Kluku a hrozí zaplavení celé obce. V pozdějším manuálu z roku 1732 je pak zmínka, že muselo být prokopáno nové řečiště Labe od mlýna ke kostelu a dále k Bělidlům a od Skupice odděleno velkou zavážkou z hlíny a srubů.


V „Kopiáři komorního poručení“ z roku 1676 je další zmínka o zimní povodni. „Veliká povodeň o vánocích roku 1675 přišla, mnohem větší než povodeň letní, z dopuštění Božího na stavení a obydlí, nynější ozimě vyseté, ano, také cokoliv z loňské obilní obrody, ač dosti nemalé, Pán Bůh naděliti jest ráčil, voda do stodol přišla a jak na poli oseté, tak také ve stodolách v mandelích na chléb schované, všeho zatopila a dokonce v nic uvedla i dobytku škodu učinila, proto prosí o slevení ouroků a kontrybucí“. Hellich k tomu píše, že obyvatelé z Kluku a Polabce se museli do jiných statků přestěhovat a ti, kteří na hůrách svých stavení zůstali, s hladem museli zápasit a pomocnou akcí z Poděbrad jim byl dopravován chléb.


Místní krejčí a písmák Novotný ve svých rukopisných vzpomínkách, uložených v muzejním archivu, připomíná povodeň v roce 1836, kdy „15. února vystoupila voda do takové výše, že nebylo o ní předtím pamětníka a potrvala 5 dní“. Další veliká povodeň postihla Poděbrady v březnu 1845, nedlouho po postavení nového řetězového mostu (1842). Hladina Labe byla tehdy čtyři metry nad normálem. Následky této povodně byly obrovské. Ohrožen byl nejen nedávno dokončený most, ale i vysoký násep pod císařskou silnicí v lukách. Inundační most „Kanály“ nestačil propustit přívaly vod, a tak došlo k provalení náspu nejméně ve dvou místech. Zde byly později postaveny ještě další dva nové inundační mostky. Velká voda mimo jiné zničila také 17 nových domků na Zámostí a na Bělidlech, postavených z nepálených cihel. Následujícího roku se velká voda opakovala 28. ledna a dokonce ještě převýšila tu předchozí z roku 1845. Dosáhla výšky 4,20 m nad normálem. Valící se voda přelévala pražce řetězového mostu tak, že vozovka musela být zatěžkána vozy naplněnými cihlami. Voda se dostala až na Průhon (Riegrovo náměstí) a ke kostelu, uprostřed vod zůstala Hráz, Bělidla i Sanspareil.


Díky Janu Hellichovi máme spolehlivě podchyceny všechny stavy povodní v celé druhé polovině 19. století, které se zpravidla každoročně opakovaly, ale už ne v takové intenzitě. Jakmile však voda přesáhla o 250 cm normální stav, znamenalo to už značné škody. Zvlášť velké povodně (přes tři metry nad normálem) byly po sobě v letech 1891 až 1895. Tehdy už konečně bylo rozhodnuto o regulaci toku řeky v úseku celého města. Ale ještě než se přikročilo k technickým pracím, zamrzlo už v listopadu 1908 Labe v celém úseku od Kolína a led držel celou zimu. Na jaře při tání pak nastala tak obrovská ledová zácpa, že přivolaný dělostřelecký oddíl celý měsíc odstraňoval nakupené ledové kry. A to je poslední vzpomínka na krutou zimu, doložená i ve fotoarchivu Polabského muzea. Poslední velkou kalamitu na Labi vyfotografoval nadšený fotoamatér Bohuslav Bouček, syn známého poděbradského lékaře dr. Bohumila Boučka, pozdější profesor lékařské fakulty v Brně.


Regulace labského toku a úprava nábřeží byla prováděna v letech 1910–1911 a od té doby velká voda už tak katastrofálně naše město neohrozila. Díky kolínským chemičkám později už ani Labe pořádně nezamrzalo, a tak pokud více mrzlo, ledu si bruslaři mohli (a to ne ve všech letech) užít jen na stojatých vodách u Havířského kostelíčku, na Skupici, na Jezeře nebo ve vzdálenějším okolí a na umělém ledu poděbradského zimního stadionu.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(7. 2. 2019)

 


Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

celý článek >>>

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY