Jak děti šapitó ovládly

 

Ve dnech 14. a 15. června vystoupily poděbradské děti v cirkusu Happy Kids.


cirkus detiMajitelem zmíněného cirkusu je Jan Lagron (37), který několik let působil v Německu jako akrobat a trenér, potom ho napadlo dělat cirkus s dětmi. A tak se po zkušenostech v Německu vrátil do své vlasti a seznamuje s cirkusovým uměním české děti. Zatím spolupracoval se školami na padesáti místech v ČR. A jak vypadala jeho spolupráce v Poděbradech 14. a 15. června? Zde našel vhodného partnera v DDM Symfonie, který pomohl hlavně při výběru dětí s pohybovými zkušenostmi (z různých sportovních kroužků a oddílů se nejlépe uplatnila děvčata z aerobiku a sportovní gymnastiky.) Pedagogové a ředitelka DDM spolupracovali i při nácviku programu.


Lagronova parta potřebovala k celkové přípravě 2 x 2 hodiny, což je téměř neuvěřitelné. Celou věc podporovali rodiče malých „cirkusáčků“, jednak finančně, ale pomáhali i při stavbě a bourání šapitó u fotbalového stadionu „Jiskra“. Jako člověk, který se větší část života zabýval sportovním pohybem (učitel, trenér), jsem hořel zvědavostí, jak bude skutečné vystoupení vypadat. Ještě před začátkem představení jsem se seznámil s Adélkou Svobodovou a jejími rodiči z Pátku a od nich jsem získal některé zajímavé informace. Adélka zazářila v šapitó hned na začátku – na snímku je při chůzi na laně vpravo, současně projevila odvahu a obratnost při cvičení na visuté hrazdě. Rodiče zaplatili za účinkování dítěte 300 korun. Byla to vlastně odměna za nácvik a celkovou přípravu vystoupení včetně kostýmů a podobně. Za místo v hledišti platili dospělí 200 korun, dětští diváci 100 korun. Celkem vystoupilo v manéži přibližně 100 dětí z několika škol v Poděbradech a okolí.


Začátek byl velmi vzrušující, cirkusový. Rytmická hudba, světelné efekty, rej dětí v pestrých kostýmech, s barevnými stuhami, do toho se vmísili barevní motýlkové. Bouřlivý potlesk v rytmu hudby. Programem provázeli medvídek Happy a holčička Mendy. Jednotlivá čísla se odehrávala „na různých místech světa“ (Brazílie, Irsko, Anglie, Egypt, Španělsko a Afrika).


Při vystoupení provazochodců byl provaz asi 1 metr nad zemí, chlapci a dívky prováděli cvičení rovnováhy a akrobacie s jemnou a nenápadnou dopomocí rodiny Lagronů. Některé děti si rychle osvojily cirkusácké manýry a z očí jim šlehaly plamínky vzrušení z dobrodružství. Rej šašků s míči, stuhami, bubínky a píšťalami, míče létaly do hlediště a zpět, komika, vtip, dokonalá cirkusová atmosféra. Egyptské hry s ohněm. Různé pohybové efekty ohnivých fakulí, chytání ohně do ruky. Vystoupení fakírů. Chůze po skleněných střepech, po koberci z ostrých hřebů, různé polohy vleže, stoj na hlavě. Úžasný zážitek pro děti i rodiče. Výkřiky úžasu z hlediště. A zase jiskry v očích malých cirkusových umělců.


A tak to šlo dál… Náročná pohybová cvičení střídala hra klaunů. Zaujaly mne dvě dívky, které projevily nečekaný herecký talent a smysl pro komiku. Pro cirkus jako by byly zrozené.


cirkus deti2Vrcholem pohybové náročnosti a odvahy bylo vystoupení na dvou visutých hrazdách. Od jednoduchých cvičení na úrovni školních osnov až po velmi náročné polohy hlavou dolů a polohování těla v několika rovinách. Velmi náročná byla sestava, kdy jedna dívka stála na visuté hrazdě a druhá jí vyšplhala na ramena. Některým divákům se tajil dech a já jsem žasnul, co všechno dokázali Lagronové nacvičit za dvakrát dvě hodiny.


Ještě jedna klauniáda mne rozesmála, až mi tekly slzy po tvářích – koňská drezura. Děti namaskované za koníky ve stylu českých masopustních maškarních rejů předváděly „vysokou školu“ drezérského umění. Roli drezérů hráli, kdo jiný, než opět malí klauni. A znovu spontánní potlesk v rytmu hudby.


Závěr celého programu byl cirkusově velkolepý. Nejdříve „živé obrazy“. Nejsilnější a nejstabilnější děti tvořily základ pyramidy a na jejich ramenou stály další a na nich ještě další kluci a děvčata. A tvořily se různé obrazce. Náročné na sílu a rovnováhu. Pro všechny případy nenápadně všechno jistili všudypřítomní Lagronovci.


Úplně na konci – děkovačka jako na divadle nebo na závěr olympijských her. Všichni účinkující postupně nastoupili ve svých kostýmech, hudba hrála, ve vzduchu se třepotaly barevné stuhy, létaly míče, bylo slyšet vřeštivé píšťaly a rachotivé bubínky. Z hlediště zněl aplaus, dětem opět svítily oči a hrudi se jim dmuly radostným uspokojením. Co všechno jsme dokázaly!…


Na závěr stručné shrnutí. Skupina rodičů se domluvila se zkušenými cirkusovými umělci, že si jejich děti zahrají na cirkus. Stálo to za to a nikdo nebyl zklamán, všichni byli nadšení a spokojení. Účinkující děti mají zkušenost a vzpomínku na celý život a budou svým dětem jednou vyprávět, jaké to bylo, když si kdysi zahrály ve skutečném cirkuse. A některé možná poznaly, že mají pohybový nebo herecký talent. Lagronové bravo! Velké uznání za nápad i provedení!


Text: Josef Bubeník
Foto: Archiv rodiny Svobodových

(4. 7. 2018)

 


Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

Sochařské rozjímání

Sochařské rozjímání

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

celý článek >>>

Naše město před sto lety (12. díl)

Naše město před sto lety (12. díl)

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka

celý článek >>>

Naše město před sto lety (11. díl)

Naše město před sto lety (11. díl)

Poděbradská legionářská tradice

celý článek >>>

Když objektiv uloví poklad

Když objektiv uloví poklad

Ve tři ráno mu zazvoní u postele budík a on vyráží vstříc dobrodružství. Odměnou mu je pak snímek, který doslova dýchá. Jako třeba fotografie u tohoto článku, kterou amatérský fotograf Václav Kňap pořídil na břehu Labe ve Velkém Zboží.
Skvostný záběr pak obdivují i profesionální fotografové a prostřednictvím sociálních sítí takřka celé Poděbrady. „Na focení mě nejvíc baví to kouzlo tvořit a sdílet své zážitky s ostatními. Někdo se domnívá, že na focení není žádná věda, ale pravda je úplně jinde,“ vysvětluje sedmadvacetiletý fotograf z Poděbrad.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (10. díl)

Naše město před sto lety (10. díl)

V Poděbradech od převratu 28. 10. do voleb 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (9. díl)

Naše město před sto lety (9. díl)

Poděbrady při zrodu samostatné republiky

celý článek >>>

Naše město před sto lety (8. díl)

Naše město před sto lety (8. díl)

O poděbradských spolcích a kultuře na začátku 20. století

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY