Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům

 

V průběhu letošního roku si připomínáme 110. výročí narození slavného spisovatele Jaroslava Foglara (6. 7. 1907 – 23. 1. 1999). Při této příležitosti bych rád blížeji připomněl veřejnosti neznámé okolnosti spojené se spisovatelem a Poděbrady, kterých jsem se shodou osudových okolností iniciačně zúčastnil.


foglarPsal se rok 1958 a k totalitním režimem již deset let tabuizovaným autorům patřil Jaroslav Foglar, po druhé světové válce snad nejčtenější český autor literatury pro děti. Jeho knihy byly již léta vyřazeny z veřejných a školních knihoven, stejně i výjimečně úspěšné dětské časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, které redigoval, jimiž poskytl vzor pro nové pojetí českých časopisů pro děti a mládež a pro něž také psal proslulý komiks Rychlé šípy. Jeho dílo putovalo z knihoven rovnou do sběren odpadového papíru... Jen málokterý knihovník měl tolik odvahy, aby foglarovky zachránil před zničením, vždyť neuposlechnutí příkazu mohlo znamenat tvrdý postih ztrátou zaměstnání a jiné šikany. Naštěstí Foglarovo dílo zůstalo v rodinných knihovničkách a dál předávalo poselství své generační štafety. Právě pro nové generace se nyní podporují akce v rámci „Paměti národa“, takže i tyto vzpomínky se kryjí s tímto programem.

Zatracovaný a ostouzený

Proč byl Jaroslav Foglar režimem dlouhodobě zatracován, dokonce veřejně ostouzen? Především proto, že ve svém knižním i novinářském díle s významnou sugestivitou propagoval skauting, který komunistický režim nedlouho po převratovém únoru 1948 postupně likvidoval, až definitivně zakázal, jeho příznivce pronásledoval a věznil. Podobně jako několik roků předtím nacisté, když okupovali Československo. Spisovatel navíc ve výše uvedených časopisech vysoce úspěšně realizoval svůj světově originální nápad – „Foglarovy čtenářské kluby“. Byly to vlastně zájmové kroužky dětí, ale hlavním záměrem nebyla četba, jak by se z jejich názvu mohlo jevit. Foglar dětem nabízel různorodé samostatné aktivní činnosti, jejichž hlavním skrytým posláním byla výchova k etickým občanským hodnotám – čestnosti, slušnosti, sociální solidaritě atd. Pro lepší představu můžeme sáhnout k proslulým zkouškám 13 bobříků z jeho snad nejznámější knihy Hoši od Bobří řeky, které se staly součástí života klubů, a díky nim mnohdy pronikaly i do nejzapadlejších vísek, kde dobově děti neměly žádné možnosti zájmové činnosti. Ostatně leckteré prvky těchto zkoušek pak stejně dál „ilegálně“ žily pod různým označením nejen v oddílech dětí a mládeže, ale třeba i na velkých prázdninových táborech odborových organizací.
Tohle vše uvádím proto, abych těm, kteří nepatří k pamětníkům, alespoň náznakem přiblížil, jaká panovala v naší zemi atmosféra závěru 50. let minulého století. A v tom roce 1958, kdy jsem měl deváté narozeniny, byla v naší rodinné vilce již několik let povinně umístěna rodina Aloise Bezuchy, předtím politického vězně odsouzeného do pracovního uranového lágru v Jáchymově. V polovině 50. let byl i můj otec Vladimír vězněn na Pankráci za smyšlené obvinění, protože se jako bývalý úspěšný živnostník nesklonil před novým režimem a mj. nechodil k volbám... A tenkrát mi nejstarší ze tří bratrů Bezuchových půjčil Foglarovu knížku Záhada hlavolamu. Malé ohmatané vydání s ilustracemi Jana Fischera. Ta knížka znamenala zásadní zlom v mém životě! A jak jsem později zjistil, četbou různých knih a časopisů Foglara to podobně začalo tisícům dalších, generačně před námi i po nás. Ta drobná knížka byla začátkem všeho, co nyní svěřím. Prvně jsem se z ní dověděl o Rychlých šípech, na jejím konci se jako magické majáky ve tmě objevily názvy několika dalších foglarovek.

Zakázaná slibová lilie a první klubovna

V listopadu 1958 jsem přesvědčil několik kamarádů a založil podle příkladu Rychlých šípů klukovský klub. Nejdřív jsme mu říkali parta Modráci (už nevím proč), později jsme ho pojmenovali Modré šípy. Musím připomenout, že nám ještě nebylo deset roků a že životní úroveň z dnešního pohledu byla značně nízká, velká většina obyvatel musela žít velmi skromně. Samozřejmě jsme vznik „party“ klukovsky rituálně stvrdili tajnou přísahou. Tu jsme však označili razítkem v podobě skautské lilie (!), kterou jsem vyrobil z gumové duše od kola a korkové zátky. Jako vzor mi posloužila lilie z poválečných čísel časopisu Junák. K dispozici je měl kamarád Lubor Urbánek od svého otce, někdejšího vůdce oddílu poděbradských skautů. Listinu jsme zapečetili do krabičky a zakopali na zahradě u Urbánků, poblíž pro nás staré tajuplné kůlny zvané Včelník. V ní jsme si zanedlouho mohli zařídit malou klubovnu. Na náš věk jsme se snažili docela dobře, vše jsme uklidili a vyčistili, sami jsme si sběrem odpadových surovin ušetřili na zasklení okna, sehnali a instalovali vyřazená kamínka, nabarvili stěny a skříň. A protože do klubovny zatékalo, vypravili jsme se za město na sportovní střelnici, nasbírali rozbité asfaltové terče – „holuby“, pak je na ohni roztavili a střechu asfaltem natřeli. Ano, tak se žilo. Ale byli jsme šťastní, splňovali jsme si sen generací kluků i děvčat – mít prima partu, mít společné zájmy, dokázat, že sami můžeme zvládnout to, co dospělí.

Dobrodružné výpravy a zálesáctví

Začali jsme podnikat časté průzkumné výpravy do okolí Poděbrad. Všechno jsme prožívali jako mnoho malých dobrodružství slévajících se v jedno velké. Hráli jsme různé hry. Na jednom místě jsme si později postavili nízkou zemljanku. Pekli jsme v ní i brambory a vařili polévky. Blízký starý dub jsme prohlásili za svůj posvátný a zřídili si na něm sedátka. S odstupem času vnímám, jak se nám spojovala nejen četba foglarovek, ale i třeba povinná školní četba Timura a jeho party, navíc toto dílo sovětského autora bylo i pro tehdejší děti poměrně přitažlivě zfilmováno. Jenže do toho paradoxně vyšla kniha „kapitalistického“ E. T. Setona Dva divoši, která nám poskytla mnoho dalších podnětů k činnosti, ovšem motivovaných severoamerickými indiány, což v té době nebylo žádoucí, protože to připomínalo i metody užívané skauty!
Velmi brzy jsme jako součást svých erbovních znaků začali používat setonovský, woodcrafterský symbol Lesní moudrosti. Tento symbol „zálesáctví“ dobově velmi používali trampové, a naopak proti jeho užívání silně působil komunistický režim, který poukazoval na jeho „americký, a proto kapitalistický“ původ. Ještě na počátku 60. let se nejednou stávalo, že příslušníci totalitní policie hrubě strhávali trampům erby s těmito znaky z oblečení, na nádražích či kdekoli na cestách, v kempech, na potlaších apod. Ještě k jedné zakázané oblasti nás Seton přivedl, ale k tomu se dostanu.


Pokračování příště


Text: Jiří Stegbauer
Foto: www.spisovatele.cz

 

 

 


Kampaň krále Jiřího? Dlužní úpis a kupování hlasů. Ale diplomacie především

Kampaň krále Jiřího? Dlužní úpis a kupování hlasů. Ale diplomacie především

Předvolební prezidentská kampaň právě vrcholí. Ano, může se to na první dojem zdát trochu přitažené za vlasy, ale i v době Jiřího z Poděbrad se o královský trůn bojovalo v mnoha ohledech podobně jako dnes.

celý článek >>>

Andělské nápovědy

Andělské nápovědy

Jako dítě jsem měl rád tajemství. Při vyprávění poutavého příběhu se mi tajil dech. Se sourozenci jsme zvědavě okukovali kupu dárků pod stromečkem. Ten moment blížící se radosti patřil k nejsilnějším emocím o Vánocích.

celý článek >>>

Výročí Oldřicha Kerharta

Výročí Oldřicha Kerharta

Dne 18. listopadu jsme si připomenuli výročí 70 let od smrti Odřicha Kerharta, významného malíře, předsedy spolku Umělecká beseda a profesora Karlovy univerzity, který si po celý svůj život zachoval důvěrný vztah k rodným Poděbradům.

celý článek >>>

Z Poděbrad až na Pražský hrad. A na křídlech jestřába až do Foglarova nebe

Z Poděbrad až na Pražský hrad. A na křídlech jestřába až do Foglarova nebe

Kdybychom mohli slavným Rychlým šípům symbolicky položit otázku, jak spisovatele Jaroslava Foglara spojují Poděbrady s Pražským hradem, určitě by to pro ně byla další záhada hlavolamu. 28. října 2017 obdržel in memoriam „Jestřáb“ Foglar od prezidenta Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně. Na této poctě se obřím dílem podílel poděbradský rodák, nakladatel, spisovatel a zasvěcený foglarovec Jiří Stegbauer.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 14. díl

Poděbradské „poklady“ 14. díl

Přinášíme závěrečný díl seriálu, ve kterém jsme vám představili všechny státem evidované památky ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY