Jak se žilo v Poděbradech za mého dětství

 

…aneb pokračování vzpomínek po padesáti letech od Jany Hrabětové.


Pokračování z vydání PN 29. 8.

Jak se měnila jména ulic v Poděbradech


chladkova ulicePoděbrady po staletí svíraly městské hradby a za ně se až do 19. století rozšiřovalo malé zemědělské městečko jen velmi pomalu. Odedávna se jejich středu říkalo rynek, cesta k západu byla nymburská, k mostu pražská, k východu hradecká a k severovýchodu pátecká.  Jediná dlážděná ulice mezi zámkem a kostelem bylo Dláždění a prostoru mezi vnitřním městem a panskou Dřevnicí na severu se říkalo Valy. Pak tu ještě byla místa Pod zámkem, Nad Labicí, Na kopečku, Na bělidlech, Na ohradě, Na hrázi, Na obci a Na zádušce. Během 19. století však nastal velký příliv obyvatelstva z okolních vesnic a Poděbrady se rychle rozrůstaly. Ze starých cest začaly odbočovat nové ulice, které bylo třeba pro lepší orientaci nějak pojmenovat. Poděbradská městská rada se k tomu oficiálně odhodlala až za starostování Jana Hellicha v květnu 1892. Protože osvícený starosta měl historii svého rodného města v malíčku, ujal se iniciativy a pojmenoval většinu nových ulic po občanech, kteří se v minulosti jakýmkoliv způsobem zasloužili o rozkvět Poděbrad či blaho jeho obyvatel. Staré vžité názvy respektoval a přidal podle svého uvážení novým ulicím ta nejvhodnější jména, která městská rada beze zbytku odsouhlasila. V Hellichově rukopisné pozůstalosti se zachoval jejich úplný seznam.

Vnitřní město tvořilo Náměstí Jiřího a ulice Pražská, Divadelní, Zámostecká se Zámostím a ulice Paroubkova. Na Nymburském předměstí s řadami přízemních domků, většinou drobných zemědělských usedlostí, byla nově pojmenována ulice od bývalé brány k Nymburku jako Jungmannova a z ní odbočovaly k severu postupně ulice Přemyslova, Panská a Na chmelnici, zpět k Valům se vracela ulice Jandova. Ulička hned za bývalými hradbami k Labi byla Hradební, malý plácek před zaniklým předměstským hospodářským dvorem se stal Vlašským náměstím (dvůr patřil kdysi staviteli poděbradského zámku Italu Avostalisovi). Z něj směřovala k řece ulička Říční, za panským dvorem připomínala středověké vinice ulice Na Vinici. Na Kostelním předměstí vznikla likvidací několika zaniklých dvorů nová ulice Královéhradecká a z ní odbočovaly k severu od bývalých hradeb ulice Havlíčkova, pak Kryšpínova, Turinského, Komenského, Rösslerova a malá ulička Ludmanova (vedla bývalou zahradou purkrabího Logdmanna von Auen, zkomoleně Ludmana). Ulička z Dláždění k Labi byla samozřejmě Labská. V roce 1892 byla ještě označena cesta od Valů na východ k Průhonu jako Libušina ulice a panskou Dřevnici na severní straně obcházela ulice Zahradnická. Z Průhonu, tehdy Nového náměstí (brzy na to Riegrova), vedla od roku 1872 nová ulice k nádražní budově, a protože míjela sokolovnu, byla pojmenována Fügnerova (kolmá ulice na ni později Tyršova).

Na začátku 20. století, v předtuše slibného rozkvětu lázeňského podniku, začaly rychle vyrůstat další nové ulice. Nejdříve to byla u chlapecké měšťanky (nyní gymnázia) ulice Chládkova a Na obci Minidova, Bukovského a Táborského. Až na dvě výjimky – Chládkovu a Zahradnickou, jsou všechna jména ulic z této doby používána dodnes. Demolicemi zcela zanikla v sedmdesátých letech minulého století ulice Přemyslova, Jandova a Panská.


Po první světové válce a úspěšném rozjezdu lázeňského podniku začaly v Poděbradech podle důmyslného regulačního plánu zástavby od architekta Františka Jandy rychle vyrůstat celé nové městské části. Pro novou síť ulic v okrajových částech Poděbrad se musela hledat nová vhodná pojmenování. Všichni dřívější zasloužilí rodáci už tu své ulice měli a tak se vybíralo mezi mladšími a pak mezi velikány našich dějin a populárními politiky. Na plánu Poděbrad z roku 1934 se ulice Nymburská změnila v Husovu a z ní nově odbočená ulice Boučkova připomíná nejen zakladatele lázní, ale i jeho rodný dům, který stával na jejím začátku. Z Panské ulice se stala Rašínova a prostor mezi nimi se rychle zaplnil pěknými vilkami, tvořícími ulice zasloužilých zdejších rodáků Chaloupeckého, Hlaváčovu, Čihákovu, Dittrichovu, Hellichovu, Dlabačovu. Z politiků byl vybrán Štefanik pro ulici od parku ke škole a ulice s ní souběžná až k Riegrovu náměstí byla nazvána Wilsonova třída. Na Kostelním předměstí, nyní III. čtvrti, se nově objevila ulice Balcarova, Schnirchova, Bradáčova, Karla Starého, Jiráskova a u trati Neumannova (po zemřelém ministru železnic).


Právě se rodící předměstí při staré pátecké cestě za tratí bylo ve dvacátých letech minulého století v duchu tehdy módních národních tradic pojmenováno Žižkovo a hlavní ulice dostala jméno Revoluční. Z ní vycházely Prokopova, Chelčického a Jeronýmova. Kolmé na ně byly Táboritská a Budovcova. Krátké uličky mezi nimi se nazývaly Kostnická, Husinecká, Štítného, Trocnovská, Lipanská a Přibyslavská. Na tom žádný režim nic neměnil a zachovaly se dodnes. Zdejším rodákům byly na Žižkově věnovány čtyři ulice –Kerhartova, Kučerova, Šantlova a Pokova, které později neobstály. Z Kerhartovy je Mírová, z Šantlovy byla Lidových milicí, dnes Jeseniova a z Kučerovy ulice je Karla Hampla a z Pokovy Rokycanova.


K pochopitelným změnám názvů ulic došlo po příchodu německých okupantů. Na plánku města z roku 1942, uloženém v muzejním archivu, zůstala v názvech ulic zachována všechna jména významných českých i místních osobností, stará pojmenování byla zpravidla doslova přeložena do němčiny. Jen na Žižkově se změnila Revoluční ve Vavák Gasse a Náměstí TGM ve Viktoria Platz.

Zato hned po osvobození se děly velké změny. Část Palackého po bývalé hrázi až k trati byla třídou maršála Stalina, Chládkova ulice od Chadimových vil k trati pokračovala jako třída Rudé armády. Z Husovy ulice tenkrát odbočovala místo Dlabačovy ulice Rooseweltova a ulice od školy T. G. M. až k Riegrovu náměstí se opět změnila na Wilsonovu. Další odbočující z Husovy ulice byla tř. Dr. Edvarda Beneše, na Churchilovu byla přejmenována bývalá ulice Čihákova.

Na plánku Poděbrad z roku 1948 najdeme stále třídu Rašínovu, Štefánikovu, ale ještě v tom roce rozhodla komunistická městská rada, že v Poděbradech musí být pojmenovány ulice také po Karlu Marxovi (původně pokračování Jiráskovy ulice od sklárny k trati), Zd. Nejedlého (původně Chaloupeckého), Ant. Zápotockého (původně Kollárova, později Pavlovova), Zd. Fierlingera (původně Vydrova, dnes 9. května), Kl. Gottwalda (původně část Okružní), Leninova (původně Rašínova, dnes dr. Horákové) a Dělnická (původně Čihákova, pak Churchilova, dnes opět Čihákova). Vlašské náměstí bylo přejmenováno tehdy na Pařížské Komuny, z Chmelnice se stala Engelsova, z Rooseveltovy Gottwaldova, z třídy dr. Edvarda Beneše byla Marxova. Původní ulice Proftova, pak Nečasova se změnila v Ant. Zápotockého (dnes je opět Proftova). Nezůstalo však jen u těchto komunistických velikánů. V následujících letech jsme měli v Poděbradech také ulici Mičurinovu (u zemědělské školy), Makarenkovu (místo Chládkovy). Ve III. čtvrti dnes už nenajdeme ulici Majakovského (nyní Karla Čapka), na Žižkově Švermovu (dnes Kunštátská), Lidových milicí (přejmenovaná na Jeseniovu) a Šmeralovu (dnes opět Na Zádušce).

Tak všechny hvězdy komunistického nebe dostaly v Poděbradech své ulice a ty jim zůstaly prakticky až do listopadu 1989. Pak se ovšem nové polistopadové vedení města rychle postaralo, aby ta nežádoucí zmizela. Ve většině případů se ulicím vrátila jejich původní prvorepubliková jména, u těch nových se hledala nenapadnutelná jména našich významných literátů či neutrální jména rostlin apod. Bývalá Gottwaldova je dnes ulicí Palachovou, z Mičurinovy je ulice dr. Kryšpína, ulice Zd. Nejedlého byla přejmenována na Školní, Rudé armády na Studentskou. Nově byla pojmenována mimo jiné i ulice po doc. L. Filipovi, vedoucí podle jeho domu. Kéž by tyto názvy ulic zůstaly už natrvalo, aby se v nich i starší Poděbraďáci mohli vyznat a zapamatovali si je.

Text: Jana Hrabětová, Polabské muzeum v Poděbradech

 


Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY