Merianova rytina

 

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

 

merianAutorem obrázku se zámkem, přilehlým náměstím, branami a pobořenými hradbami je věhlasný německý mědirytec Matěj (Matthaeus) Merian (1593–1650), který měl svou dílnu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam ve své době vzniklo velké množství nejrůznějších grafických výtvorů, mezi nimiž byly i čtyři stovky vedut různých evropských měst. Matěj Merian zřejmě sám až do konce života hodně cestoval a kromě Německa, Francie a Holandska navštívil i české země. Všude si pořizoval zběžné náčrty charakteristických pohledů na města a ty pak doma graficky zpracovával buď sám, nebo je předával dalším mědirytcům, v jeho dílně zaměstnaným. Většina takto pořízených vedut se pak dostala jako ilustrace do rozsáhlého třicetisvazkového díla „Topografia“ s texty od M. Zeilera, které vycházelo v letech 1640 až 1680, tedy ještě dlouho po Merianově smrti.


Na doporučení Jana Hellicha koupila v Německu vzácnou originální mědirytinu Poděbrad obec poděbradská, aby ji později darovala do sbírky nově založeného městského muzea. Zasklená v úzkém tmavém rámku pak tato grafika dlouhá léta visela spolu s řadou dalších obrázků starých Poděbrad v chodbě muzea v prvním patře. Někdy po roce 1952 při budování nových muzejních expozic byla odstraněna a bohužel i s ostatními zajímavými ikonografickými snímky uložena do depozitářů. Po mnoha manipulacích se sbírkami v následujících letech je zašlá rytina na zažloutlém ručním papíře dnes nezvěstná. Naštěstí záhy po jejím zakoupení nechal Jan Hellich pořídit její kvalitní fotoreprodukci, a co rytina znázorňuje, popsal v VI. ročníku časopisu „Věstník Poděbradska“. Tato reprodukce se později objevila v tisku ještě několikrát.


Na první pohled staré Poděbrady, předvedené trochu z ptačí perspektivy, vypadají na obrázku docela věrohodně. Při podrobnějším prohlížení si však určitě všimneme řady detailů, které „nesedí“. Je to pochopitelné při reprodukování zběžného náčrtu na měděnou desku. Z vyobrazených staveb nás upoutá především dominantní zámek v ještě renesanční podobě z poloviny 16. století. Správně je tu situovaná středověká válcová věž s ochozem, na níž je původní kuželová střecha. Na věž navazuje hlavní palác a severní křídlo, skutečnému stavu odpovídá i podhradí s bránou a padacím mostem přes starší příkopy. Křídlo s kaplí je však umístěno nesprávně. Místo něho je nad řekou jen zubatá zeď a také existující zámecká zahrada na východní straně zámku chybí. Naopak dobovému popisu odpovídá labský jez, při něm podzámecký mlýn, postavený nově po požáru v 16. století, a za ním vyčnívající trosky panského pivovaru. Zajímavý je také pohled na průčelí Pražské brány s přilehlou celnicí a snad panskou vinopalnou, k níž směřuje dřevěný most přes Labe, zbudovaný snad už ve 14. století. Podle dobových svědectví musel být často opravován po velkých povodních a prakticky nově postaven v druhé polovině 16. století. K jedinému přechodu přes řeku široko daleko sloužil až do roku 1842, kdy byl nahrazen novým mostem řetězovým. Rytina zobrazuje také další ze tří městských bran z poloviny 15. století – bránu Nymburskou. Podobně vyhlížející Hradecká brána je skryta za zámkem.


Domů na náměstí, zobrazených příliš schematicky, bychom se tu nedopočítali. Je jich sotva poloviční počet a ani žádná ulice na této straně náměstí nebývala. Největší dvoupatrový dům se slunečními hodinami na obrázku je radnice a s ní sousedí patrový, tzv. obecní dům. Oba domy vyhořely téměř do základů při velkém požáru města v roce 1680 a už nebyly obnoveny. Spáleniště prodala obec v roce 1775 vojenskému eráru a ten v celém prostoru dnešní Záložny zřídil jezdecké kasárny. Městskou radnicí se stal sousední panský dům po purkrabím Holefeldovi, který svou současnou podobu s věží získal v roce 1814 (nyní tzv. stará radnice).

 

Pohled na jižní stranu náměstí od řeky je trochu chaotický. Mezi několika domy jsou trosky zdí a z nich trčí komíny domů vypálených jednak za třicetileté války, jednak při požáru, který postihl město ještě v roce 1650, zřejmě krátce před Merianovou návštěvou. Uprostřed náměstí vidíme dále šibenici a vedle ní sloup. Nebude to pranýř, jak se uvádí, ale asi původní mariánská socha nebo nějaká boží muka. Směrem na západ, vedle mohutné Nymburské brány, bývala od poloviny 15. století přímo při hradební zdi městská šatlava. V jednom ze zachycených sousedních domů se nacházel první měšťanský pivovar (v areálu dnešního pivovaru). Na obrázku je za branou na Nymburském předměstí vidět jen několik málo domů a snad kus panského dvora, přestože tu podle nejstaršího městského urbáře z roku 1553 stávalo celkem 19 zemědělských dvorců. Ani mnohem rozsáhlejší zástavba na Kostelním předměstí se už na Merianovu rytinu nedostala. Rovněž v okolní krajině, snad až příliš kopcovité, není vidět nic kromě polí, jen v dáli se skoro nezřetelně rýsují dvě věže nymburského kostela sv. Jiljí.


Nenápadnou zažloutlou originální Merianovu rytinu o rozměrech asi 20 × 25 cm návštěvníci poděbradského muzea neuvidí, ale na schodišti hlavní budovy a v zámecké kapli jsou vystaveny její zvětšené reprodukce. Také byla otištěna ve všech monografiích Poděbrad a pro zajímavost budiž uvedeno, že ji použil jako předlohu pro olejomalbu smidarský malíř F. J. Dyck. Byla jedním ze sedmi obrazů starých Poděbrad, určených v roce 1895 k výzdobě zasedací síně v dnešní staré radnici. V současné době tento Dyckův obraz jako dlouhodobá výpůjčka muzea zdobí prostory nové radnice.


Text: PhDr. Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(7. 3. 2019)

 


Lidská kůže si pamatuje poškození a ve stáří člověku předloží účet

Lidská kůže si pamatuje poškození a ve stáří člověku předloží účet

Umí omladit tělo i přišít končetinu tak, aby ještě fungovala. Plastický chirurg Miroslav Veliký operoval a stále působí v Praze, Francii a Velké Británii, odkud se vloni vrátil a nově po jednadvaceti letech práce v oboru má adresu také v Poděbradech. Jeho specializací v rámci plastické estetické chirurgie je kožní onkologie a mikrochirurgie. Našim čtenářům přiblížil nutnost ochrany kůže před sluncem a poodhalil práci plastického chirurga i vývoj tohoto oboru.

celý článek >>>

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

celý článek >>>

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY