Naše město před sto lety (3. díl)

 

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech


serial boucekV Poděbradech, malém venkovském městečku, se díky poměrně příznivým přírodním podmínkám po staletí žilo celkem zdravě. Na panství se vždycky zdržovali felčaři a panští lékaři, z nichž jeden, MUDr. František Bouček, se dokonce postaral už v roce 1856 o první poděbradskou nemocnici.


V prvním desetiletí minulého století působili v našem městě a nejbližším okolí celkem tři lékaři – Františkův syn MUDr. Bohumil Bouček, který zdědil otcovu nemocnici i pacienty a stál u zrodu prvních poděbradských lázní, dále panský chirurg MUDr. Václav Kryšpín, syn zdejšího klempíře, a nakonec v roce 1892 se do Poděbrad přistěhoval ze Šumavy MUDr. Jakub Vondrovic. Působil tu jako městský lékař a hned v roce 1908 se stal druhým lázeňským lékařem. Po svém příchodu do Poděbrad koupil přízemní nárožní domek na Průhoně a hned po založení lázní si mezi ním a Knížecími lázněmi postavil i první malý penzion, který nazval „Chodská“ (zbořen v roce 1973) – na foto. V roce 1912 přibyl ještě dr. Gála jako lázeňský a zubní lékař s ordinací na západní straně Riegrova náměstí.


Ještě krátce před první světovou válkou se snažila poděbradská obec o stavbu moderní okresní nemocnice. Už dříve na ni nakreslil plány poděbradský rodák a Boučkův bratranec, pozdější významný architekt prof. Antonín Engel. Ke stavbě nemocnice však vlivem válečných událostí nedošlo, stihl se postavit jen infekční pavilon s 10 lůžky. Okresní nemocnici po převratu dostavěla stavební firma Josefa Fialy a do provozu byla dána v červnu 1921. Vedoucím lékařem se stal MUDr. Václav Kryšpín starší a po něm ji převzal jeho syn MUDr. Václav Kryšpín ml. A vedl ji až do jejího zrušení v padesátých letech († 1973). Původní starou nemocnici, kam chtěl Červený kříž umístit invalidy a rekonvalescenty z řad legionářů, koupil nakonec v dražbě Václav Douša z Kout. Domek byl zbořen v rámci asanace Leninovy ulice v roce 1983.


Na počátku 20. století měly Poděbrady přibližně 6 tisíc obyvatel a roční úmrtnost se pohybovala v průměru kolem 90 osob. Výjimku tvořil válečný rok 1918, kdy na následky epidemie španělské chřipky tu v krátké době během podzimu zemřelo na 150 osob, většinou starších a nemocných. Přes zimu infekce vymizela a úmrtnost se v dalších letech vrátila k běžnému průměru.


V Poděbradech bylo dost středních a menších zemědělských usedlostí a prosperující panský dvůr, proto tu nebyla jako v jiných větších městech taková nouze o obilí a mouku z něho, brambory, vodnici a mrkev. I ti chudší, kteří zastávali během války práci mužské čeledě, se tu mohli dosyta najíst. Podvýživou trpěli snad jen žebráci, přestárlí a práce nezpůsobilí, ale i těm se snažily útlocitné poděbradské dámy za podpory obce a štědrých dárců pomáhat. Z jejich iniciativy se od roku 1916 začala pravidelně vařit a zdarma rozdávat vydatná polévka hlavně chudým dětem.


Z válečných událostí profitoval nakonec i lázeňský podnik. V době, kdy obec poděbradské lázně od knížete Hohenlohe koupila, nebyly tak velké, aby se jejich provoz rentoval. Musela je proto rozšířit. Podle vítězného projektu mladého pražského architekta Františka Jandy v letech 1910–1912 přistavěla stavební firma Josefa Fialy ke Knížecím lázním další kabiny, tak zvaný obecní lázeňský trakt na vodoléčbu, pro pohodlí lázeňských hostů dvě čekárny, dvě kolonády, plnírnu, prádelnu a kotelnu. Pro rozšířený lázeňský provoz bylo třeba navrtat ještě dalších osm minerálních pramenů a na vše si musela vzít nemalý úvěr.


Přesto nelehké obecní podnikání přinášelo každoročně značný deficit, který se musel hradit z obecního rozpočtu, takže se už tehdy uvažovalo o zakcionování lázní. V roce 1916 naštěstí přišla spása v podobě vojenské správy, která si objednala velké množství minerální vody pro vojsko na frontách i v nemocnicích. Poděbradská minerálka se stala velmi oblíbenou, zájem o ni stoupal, až dosáhl vývozu 2 milionů lahví ročně. Také lázeňský provoz ve válečných letech nebyl příliš omezován. Kdo na to měl, užíval si lázní jako v mírových dobách. Ani společenský život příliš neutrpěl. Na kolonádě stále vládl čilý ruch, denně tu „vídeňský šraml“ hrál líbivé melodie a přitahoval znuděné důstojníky z okolních posádek, umístěných v Kutné Hoře, Čáslavi, Mladé Boleslavi a Milovicích. Bavili se tu nejen lázeňští hosté, ale i nemocní a rekonvalescenti, kteří se během války dostali do dvou místních lazaretů. Lázně na nich vydělávaly, protože vojenská správa do jejich rozpočtu na každou hlavu přispívala paušálním obnosem za ubytování, stravování a koupele.


serial lazaretPrvní lazaret pro 50 osob byl narychlo zřízen obcí v budově bývalých knížecích úřadů a pro důstojníky uvolnila správa lázní několik místností v sousedním ředitelském domě. Postele a různé vybavení ochotně zapůjčilo místní obyvatelstvo, houně poskytl okresní výbor, o ložní prádlo se postaraly místní paní a dívky. Vedením tohoto lazaretu byl pověřen MUDr. Václav Kryšpín. Ten současně zacvičoval členy místního hasičského sboru v ošetřování nemocných. Hlídky z řad poděbradských hasičů pak pravidelně chodily na nádraží, kde čekaly na raněné a nemocné vojáky, aby je pomohly přemístit do lazaretu. Málokdy to bylo potřeba, protože většina byla schopna do lazaretu dojít pěšky.


Druhý poděbradský lazaret byl založen z iniciativy poděbradských paní a dívek, sdružených v místní odbočce Červeného kříže. Tehdejší starosta Kvíčala zprostředkoval bezúplatné propůjčení několika pokojů v zámeckém podhradí vpravo od brány (dnes děkanát) přímo u majitele panství Morice Hohenlohe. Potřebné zařízení dodal okresní výbor ze zásob koupených pro okresní nemocnici, na kterou zatím nedošlo. Tento lazaret spravoval dr. Bohumil Bouček a poděbradské dámy, pro které také uspořádal zdravotnický kurz, se střídaly v obsluhování nemocných (foto je z období 1. světové války, když byl v Poděbradech lazaret).


Oba lazarety byly hned od počátku plně obsazeny, ale s válečným poraněním se sem nedostal nikdo. Leželi tu lidé s nemocným srdcem a různými revmatismy, kteří mohli chodit. Většinu času trávili tak, že dopoledne chodili na koupele a odpoledne trhat kopřivy, z nichž se pak tkaly nouzové látky, večery trávili při koncertech v parku. Celkový počet ošetřovaných se stále pohyboval kolem stovky a nikdo během celé války v těchto lazaretech nezemřel.


Pokračování příště

 

Text: PhDr. Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(24. 5. 2018)

 


I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.

celý článek >>>

Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

Sochařské rozjímání

Sochařské rozjímání

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

celý článek >>>

Naše město před sto lety (12. díl)

Naše město před sto lety (12. díl)

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY