Naše město před sto lety (3. díl)

 

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech


serial boucekV Poděbradech, malém venkovském městečku, se díky poměrně příznivým přírodním podmínkám po staletí žilo celkem zdravě. Na panství se vždycky zdržovali felčaři a panští lékaři, z nichž jeden, MUDr. František Bouček, se dokonce postaral už v roce 1856 o první poděbradskou nemocnici.


V prvním desetiletí minulého století působili v našem městě a nejbližším okolí celkem tři lékaři – Františkův syn MUDr. Bohumil Bouček, který zdědil otcovu nemocnici i pacienty a stál u zrodu prvních poděbradských lázní, dále panský chirurg MUDr. Václav Kryšpín, syn zdejšího klempíře, a nakonec v roce 1892 se do Poděbrad přistěhoval ze Šumavy MUDr. Jakub Vondrovic. Působil tu jako městský lékař a hned v roce 1908 se stal druhým lázeňským lékařem. Po svém příchodu do Poděbrad koupil přízemní nárožní domek na Průhoně a hned po založení lázní si mezi ním a Knížecími lázněmi postavil i první malý penzion, který nazval „Chodská“ (zbořen v roce 1973) – na foto. V roce 1912 přibyl ještě dr. Gála jako lázeňský a zubní lékař s ordinací na západní straně Riegrova náměstí.


Ještě krátce před první světovou válkou se snažila poděbradská obec o stavbu moderní okresní nemocnice. Už dříve na ni nakreslil plány poděbradský rodák a Boučkův bratranec, pozdější významný architekt prof. Antonín Engel. Ke stavbě nemocnice však vlivem válečných událostí nedošlo, stihl se postavit jen infekční pavilon s 10 lůžky. Okresní nemocnici po převratu dostavěla stavební firma Josefa Fialy a do provozu byla dána v červnu 1921. Vedoucím lékařem se stal MUDr. Václav Kryšpín starší a po něm ji převzal jeho syn MUDr. Václav Kryšpín ml. A vedl ji až do jejího zrušení v padesátých letech († 1973). Původní starou nemocnici, kam chtěl Červený kříž umístit invalidy a rekonvalescenty z řad legionářů, koupil nakonec v dražbě Václav Douša z Kout. Domek byl zbořen v rámci asanace Leninovy ulice v roce 1983.


Na počátku 20. století měly Poděbrady přibližně 6 tisíc obyvatel a roční úmrtnost se pohybovala v průměru kolem 90 osob. Výjimku tvořil válečný rok 1918, kdy na následky epidemie španělské chřipky tu v krátké době během podzimu zemřelo na 150 osob, většinou starších a nemocných. Přes zimu infekce vymizela a úmrtnost se v dalších letech vrátila k běžnému průměru.


V Poděbradech bylo dost středních a menších zemědělských usedlostí a prosperující panský dvůr, proto tu nebyla jako v jiných větších městech taková nouze o obilí a mouku z něho, brambory, vodnici a mrkev. I ti chudší, kteří zastávali během války práci mužské čeledě, se tu mohli dosyta najíst. Podvýživou trpěli snad jen žebráci, přestárlí a práce nezpůsobilí, ale i těm se snažily útlocitné poděbradské dámy za podpory obce a štědrých dárců pomáhat. Z jejich iniciativy se od roku 1916 začala pravidelně vařit a zdarma rozdávat vydatná polévka hlavně chudým dětem.


Z válečných událostí profitoval nakonec i lázeňský podnik. V době, kdy obec poděbradské lázně od knížete Hohenlohe koupila, nebyly tak velké, aby se jejich provoz rentoval. Musela je proto rozšířit. Podle vítězného projektu mladého pražského architekta Františka Jandy v letech 1910–1912 přistavěla stavební firma Josefa Fialy ke Knížecím lázním další kabiny, tak zvaný obecní lázeňský trakt na vodoléčbu, pro pohodlí lázeňských hostů dvě čekárny, dvě kolonády, plnírnu, prádelnu a kotelnu. Pro rozšířený lázeňský provoz bylo třeba navrtat ještě dalších osm minerálních pramenů a na vše si musela vzít nemalý úvěr.


Přesto nelehké obecní podnikání přinášelo každoročně značný deficit, který se musel hradit z obecního rozpočtu, takže se už tehdy uvažovalo o zakcionování lázní. V roce 1916 naštěstí přišla spása v podobě vojenské správy, která si objednala velké množství minerální vody pro vojsko na frontách i v nemocnicích. Poděbradská minerálka se stala velmi oblíbenou, zájem o ni stoupal, až dosáhl vývozu 2 milionů lahví ročně. Také lázeňský provoz ve válečných letech nebyl příliš omezován. Kdo na to měl, užíval si lázní jako v mírových dobách. Ani společenský život příliš neutrpěl. Na kolonádě stále vládl čilý ruch, denně tu „vídeňský šraml“ hrál líbivé melodie a přitahoval znuděné důstojníky z okolních posádek, umístěných v Kutné Hoře, Čáslavi, Mladé Boleslavi a Milovicích. Bavili se tu nejen lázeňští hosté, ale i nemocní a rekonvalescenti, kteří se během války dostali do dvou místních lazaretů. Lázně na nich vydělávaly, protože vojenská správa do jejich rozpočtu na každou hlavu přispívala paušálním obnosem za ubytování, stravování a koupele.


serial lazaretPrvní lazaret pro 50 osob byl narychlo zřízen obcí v budově bývalých knížecích úřadů a pro důstojníky uvolnila správa lázní několik místností v sousedním ředitelském domě. Postele a různé vybavení ochotně zapůjčilo místní obyvatelstvo, houně poskytl okresní výbor, o ložní prádlo se postaraly místní paní a dívky. Vedením tohoto lazaretu byl pověřen MUDr. Václav Kryšpín. Ten současně zacvičoval členy místního hasičského sboru v ošetřování nemocných. Hlídky z řad poděbradských hasičů pak pravidelně chodily na nádraží, kde čekaly na raněné a nemocné vojáky, aby je pomohly přemístit do lazaretu. Málokdy to bylo potřeba, protože většina byla schopna do lazaretu dojít pěšky.


Druhý poděbradský lazaret byl založen z iniciativy poděbradských paní a dívek, sdružených v místní odbočce Červeného kříže. Tehdejší starosta Kvíčala zprostředkoval bezúplatné propůjčení několika pokojů v zámeckém podhradí vpravo od brány (dnes děkanát) přímo u majitele panství Morice Hohenlohe. Potřebné zařízení dodal okresní výbor ze zásob koupených pro okresní nemocnici, na kterou zatím nedošlo. Tento lazaret spravoval dr. Bohumil Bouček a poděbradské dámy, pro které také uspořádal zdravotnický kurz, se střídaly v obsluhování nemocných (foto je z období 1. světové války, když byl v Poděbradech lazaret).


Oba lazarety byly hned od počátku plně obsazeny, ale s válečným poraněním se sem nedostal nikdo. Leželi tu lidé s nemocným srdcem a různými revmatismy, kteří mohli chodit. Většinu času trávili tak, že dopoledne chodili na koupele a odpoledne trhat kopřivy, z nichž se pak tkaly nouzové látky, večery trávili při koncertech v parku. Celkový počet ošetřovaných se stále pohyboval kolem stovky a nikdo během celé války v těchto lazaretech nezemřel.


Pokračování příště

 

Text: PhDr. Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(24. 5. 2018)

 


Když objektiv uloví poklad

Když objektiv uloví poklad

Ve tři ráno mu zazvoní u postele budík a on vyráží vstříc dobrodružství. Odměnou mu je pak snímek, který doslova dýchá. Jako třeba fotografie u tohoto článku, kterou amatérský fotograf Václav Kňap pořídil na břehu Labe ve Velkém Zboží.
Skvostný záběr pak obdivují i profesionální fotografové a prostřednictvím sociálních sítí takřka celé Poděbrady. „Na focení mě nejvíc baví to kouzlo tvořit a sdílet své zážitky s ostatními. Někdo se domnívá, že na focení není žádná věda, ale pravda je úplně jinde,“ vysvětluje sedmadvacetiletý fotograf z Poděbrad.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (10. díl)

Naše město před sto lety (10. díl)

V Poděbradech od převratu 28. 10. do voleb 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (9. díl)

Naše město před sto lety (9. díl)

Poděbrady při zrodu samostatné republiky

celý článek >>>

Naše město před sto lety (8. díl)

Naše město před sto lety (8. díl)

O poděbradských spolcích a kultuře na začátku 20. století

celý článek >>>

Naše město před sto lety (7. díl)

Naše město před sto lety (7. díl)

O poděbradském školství do roku 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (6. díl)

Naše město před sto lety (6. díl)

O průmyslovém podnikání

celý článek >>>

Žena, která umí hledat smysl svého života

Žena, která umí hledat smysl svého života

Baví mne psát o zajímavých lidech. O lidech, kteří v něčem vynikají a jsou ostatním příkladní. Sám se tím obohatím a zajímavé bohatství předávám dál – čtenářům. V Poděbradech žiji 10 let a po celou tu dobu různě potkávám Pavlu Křížkovou.

celý článek >>>

Jak děti šapitó ovládly

Jak děti šapitó ovládly

Ve dnech 14. a 15. června vystoupily poděbradské děti v cirkusu Happy Kids.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY