Naše město před sto lety (3. díl)

 

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech


serial boucekV Poděbradech, malém venkovském městečku, se díky poměrně příznivým přírodním podmínkám po staletí žilo celkem zdravě. Na panství se vždycky zdržovali felčaři a panští lékaři, z nichž jeden, MUDr. František Bouček, se dokonce postaral už v roce 1856 o první poděbradskou nemocnici.


V prvním desetiletí minulého století působili v našem městě a nejbližším okolí celkem tři lékaři – Františkův syn MUDr. Bohumil Bouček, který zdědil otcovu nemocnici i pacienty a stál u zrodu prvních poděbradských lázní, dále panský chirurg MUDr. Václav Kryšpín, syn zdejšího klempíře, a nakonec v roce 1892 se do Poděbrad přistěhoval ze Šumavy MUDr. Jakub Vondrovic. Působil tu jako městský lékař a hned v roce 1908 se stal druhým lázeňským lékařem. Po svém příchodu do Poděbrad koupil přízemní nárožní domek na Průhoně a hned po založení lázní si mezi ním a Knížecími lázněmi postavil i první malý penzion, který nazval „Chodská“ (zbořen v roce 1973) – na foto. V roce 1912 přibyl ještě dr. Gála jako lázeňský a zubní lékař s ordinací na západní straně Riegrova náměstí.


Ještě krátce před první světovou válkou se snažila poděbradská obec o stavbu moderní okresní nemocnice. Už dříve na ni nakreslil plány poděbradský rodák a Boučkův bratranec, pozdější významný architekt prof. Antonín Engel. Ke stavbě nemocnice však vlivem válečných událostí nedošlo, stihl se postavit jen infekční pavilon s 10 lůžky. Okresní nemocnici po převratu dostavěla stavební firma Josefa Fialy a do provozu byla dána v červnu 1921. Vedoucím lékařem se stal MUDr. Václav Kryšpín starší a po něm ji převzal jeho syn MUDr. Václav Kryšpín ml. A vedl ji až do jejího zrušení v padesátých letech († 1973). Původní starou nemocnici, kam chtěl Červený kříž umístit invalidy a rekonvalescenty z řad legionářů, koupil nakonec v dražbě Václav Douša z Kout. Domek byl zbořen v rámci asanace Leninovy ulice v roce 1983.


Na počátku 20. století měly Poděbrady přibližně 6 tisíc obyvatel a roční úmrtnost se pohybovala v průměru kolem 90 osob. Výjimku tvořil válečný rok 1918, kdy na následky epidemie španělské chřipky tu v krátké době během podzimu zemřelo na 150 osob, většinou starších a nemocných. Přes zimu infekce vymizela a úmrtnost se v dalších letech vrátila k běžnému průměru.


V Poděbradech bylo dost středních a menších zemědělských usedlostí a prosperující panský dvůr, proto tu nebyla jako v jiných větších městech taková nouze o obilí a mouku z něho, brambory, vodnici a mrkev. I ti chudší, kteří zastávali během války práci mužské čeledě, se tu mohli dosyta najíst. Podvýživou trpěli snad jen žebráci, přestárlí a práce nezpůsobilí, ale i těm se snažily útlocitné poděbradské dámy za podpory obce a štědrých dárců pomáhat. Z jejich iniciativy se od roku 1916 začala pravidelně vařit a zdarma rozdávat vydatná polévka hlavně chudým dětem.


Z válečných událostí profitoval nakonec i lázeňský podnik. V době, kdy obec poděbradské lázně od knížete Hohenlohe koupila, nebyly tak velké, aby se jejich provoz rentoval. Musela je proto rozšířit. Podle vítězného projektu mladého pražského architekta Františka Jandy v letech 1910–1912 přistavěla stavební firma Josefa Fialy ke Knížecím lázním další kabiny, tak zvaný obecní lázeňský trakt na vodoléčbu, pro pohodlí lázeňských hostů dvě čekárny, dvě kolonády, plnírnu, prádelnu a kotelnu. Pro rozšířený lázeňský provoz bylo třeba navrtat ještě dalších osm minerálních pramenů a na vše si musela vzít nemalý úvěr.


Přesto nelehké obecní podnikání přinášelo každoročně značný deficit, který se musel hradit z obecního rozpočtu, takže se už tehdy uvažovalo o zakcionování lázní. V roce 1916 naštěstí přišla spása v podobě vojenské správy, která si objednala velké množství minerální vody pro vojsko na frontách i v nemocnicích. Poděbradská minerálka se stala velmi oblíbenou, zájem o ni stoupal, až dosáhl vývozu 2 milionů lahví ročně. Také lázeňský provoz ve válečných letech nebyl příliš omezován. Kdo na to měl, užíval si lázní jako v mírových dobách. Ani společenský život příliš neutrpěl. Na kolonádě stále vládl čilý ruch, denně tu „vídeňský šraml“ hrál líbivé melodie a přitahoval znuděné důstojníky z okolních posádek, umístěných v Kutné Hoře, Čáslavi, Mladé Boleslavi a Milovicích. Bavili se tu nejen lázeňští hosté, ale i nemocní a rekonvalescenti, kteří se během války dostali do dvou místních lazaretů. Lázně na nich vydělávaly, protože vojenská správa do jejich rozpočtu na každou hlavu přispívala paušálním obnosem za ubytování, stravování a koupele.


serial lazaretPrvní lazaret pro 50 osob byl narychlo zřízen obcí v budově bývalých knížecích úřadů a pro důstojníky uvolnila správa lázní několik místností v sousedním ředitelském domě. Postele a různé vybavení ochotně zapůjčilo místní obyvatelstvo, houně poskytl okresní výbor, o ložní prádlo se postaraly místní paní a dívky. Vedením tohoto lazaretu byl pověřen MUDr. Václav Kryšpín. Ten současně zacvičoval členy místního hasičského sboru v ošetřování nemocných. Hlídky z řad poděbradských hasičů pak pravidelně chodily na nádraží, kde čekaly na raněné a nemocné vojáky, aby je pomohly přemístit do lazaretu. Málokdy to bylo potřeba, protože většina byla schopna do lazaretu dojít pěšky.


Druhý poděbradský lazaret byl založen z iniciativy poděbradských paní a dívek, sdružených v místní odbočce Červeného kříže. Tehdejší starosta Kvíčala zprostředkoval bezúplatné propůjčení několika pokojů v zámeckém podhradí vpravo od brány (dnes děkanát) přímo u majitele panství Morice Hohenlohe. Potřebné zařízení dodal okresní výbor ze zásob koupených pro okresní nemocnici, na kterou zatím nedošlo. Tento lazaret spravoval dr. Bohumil Bouček a poděbradské dámy, pro které také uspořádal zdravotnický kurz, se střídaly v obsluhování nemocných (foto je z období 1. světové války, když byl v Poděbradech lazaret).


Oba lazarety byly hned od počátku plně obsazeny, ale s válečným poraněním se sem nedostal nikdo. Leželi tu lidé s nemocným srdcem a různými revmatismy, kteří mohli chodit. Většinu času trávili tak, že dopoledne chodili na koupele a odpoledne trhat kopřivy, z nichž se pak tkaly nouzové látky, večery trávili při koncertech v parku. Celkový počet ošetřovaných se stále pohyboval kolem stovky a nikdo během celé války v těchto lazaretech nezemřel.


Pokračování příště

 

Text: PhDr. Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(24. 5. 2018)

 


Naše město před sto lety (4. díl)

Naše město před sto lety (4. díl)

O válečném zásobování a odvodech

celý článek >>>

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Nacisté a komunisté jej hodlali vymazat z povědomí národa. Nepodařilo se jim to, Pán Bůh zaplať. I proto můžeme díky cenným archiváliím spatřit patrně nejvýznamnějšího českého duchovního, kardinála Josefa Berana, také v poděbradských kulisách.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (2. díl)

Naše město před sto lety (2. díl)

O válečných zajatcích a uprchlících v Poděbradech

celý článek >>>

Naše město před sto lety (1. díl)

Naše město před sto lety (1. díl)

Celý letošní rok se nese ve znamení oslav 100. výročí vzniku našeho samostatného demokratického státu a vzpomínek na dramatické události, které předcházely a bezprostředně následovaly. Také Poděbradské noviny se zapojily a nabízejí svým čtenářům dvanáctidílný seriál o životě v našem městě v letech 1914–1918 podle zachovaných písemných pramenů, dobového tisku, vzpomínek pamětníků a starých fotografií uložených v archivu Polabského muzea.

celý článek >>>

Duben – měsíc kvetoucích dubů i různých taškařic

Duben – měsíc kvetoucích dubů i různých taškařic

Pojďte s námi nahlédnout do života našich předků. Jaké práce na polích a zahradách na ně čekaly v měsíci pověstném svou proměnlivostí?

celý článek >>>

Chtěl jsem navazovat na lidovou tvorbu, říká Milan Exner

Chtěl jsem navazovat na lidovou tvorbu, říká Milan Exner

Při letošních oslavách Dne Poděbrad nechyběl mezi oceněnými výtvarník Milan Exner. Z rukou starosty převzal Křišťálový štít města. Lze připomenout, že je například autorem tří keramických srdcí u květinových hodin, podílel se i na výzdobě foyeru Divadla Na Kovárně. Tento keramik se na jaře dožívá skvělého životního jubilea a v Polabském muzeu probíhá výstava přibližující jeho tvorbu.

celý článek >>>

Z historie bývalé Občanské záložny na Jiřího náměstí

Z historie bývalé Občanské záložny na Jiřího náměstí

Impozantní novorenesanční budova bývalé Občanské záložny na Jiřího náměstí si už dávno zasloužila být zapsána do seznamu státem chráněných nemovitých kulturních památek. Od otevření v roce 1899 až do roku 1960 jí totiž patřilo významné místo nejen v ekonomickém, ale i v kulturním životě našeho města.

celý článek >>>

Výročí zapomenutého rodáka

Výročí zapomenutého rodáka

Příběh významného poděbradského rodáka Ing. Karla Hrdličky.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY