Naše město před sto lety (9. díl)

 

Poděbrady při zrodu samostatné republiky

 


KvicalaBěhem posledního válečného roku bylo jasné, že válka musí brzy skončit, a to porážkou centrálních mocností. Došlo k tomu 28. října 1918. Podle pamětníků to byl smutný podzimní den, ze zatažené oblohy mrholilo. První neurčité zprávy o dramatických událostech v Praze dorazily do Poděbrad kolem poledne. Už dopoledne tu všichni věděli, že je „Vlast osvobozena od pout tisíciletého otročení“. Náměstí a ulice se najednou zaplnily davy lidí, na domech vlály vlajky a na kostelní věži vyzváněl jediný zbylý zvon. Spontánně bylo dohodnuto, že se osvobození oslaví lampionovým průvodem a slavnostním osvětlením města. A tak když se setmělo, vytvořil se na náměstí u pomníku krále Jiřího průvod s mnoha lampiony a světly. Kromě hudby se v něm sešli zástupci všech poděbradských spolků, politických organizací, městské rady a dalších úřadů. První řeč ke shromážděným přednesl starosta města dr. Jan Kvíčala (na foto), druhým řečníkem byl okresní starosta Vojtěch Kerhart, který svou působivou řeč založil na citátu Komenského „že vláda věcí národa českého se vrátí zpět do jeho rukou“. Ve stejném duchu mluvili i další řečníci, a nakonec všichni nadšeně a s dojetím zazpívali „Kde domov můj“. Z náměstí se potom průvod ubíral ještě k Valům před dům tehdejšího říšského poslance a dvorního rady Ing. Dr. J. V. Hráského. Ten oslovil dav z pavlače svého domu vlasteneckým projevem „hrad českého krále – demokrata Jiřího – po staletí v německých rukou stane se opět majetkem lidu, z něhož všecka moc ve státě pochází“.


Vzrušené chvíle památného dne 28. října 1918 měly pokračování i v následující noci. Dav se vrhl na rakouské státní znaky – dvouhlavé orlice, a strhával je ze všech úředních budov a ničil. Jen několik se jich podařilo zachránit a uložit v muzejních sbírkách. Jen stěží obstál symbol čtyřistaleté habsburské říše, součást fasády nad hlavní zámeckou bránou, a druhý na vnitřním nádvoří, oba ze 16. století.


Povznesené náladě přispěla i slavná mše v kostele Povýšení sv. Kříže, odkud pak velký zástup přešel do lázeňského parku na tábor lidu, uspořádaný prozatímním okresním národním výborem. Nově vzniklou situaci na něm shromážděnému lidu vysvětloval nejen staronový okresní starosta Kerhart a okresní tajemník Josef Truhlář, ale i zástupci politických stran za národní socialisty Jan Hanilec a Václav Bláha.


Další manifestační tábor se sešel 3. listopadu na náměstí. Do Poděbrad na něj přijelo i mnoho lidí ze širokého okolí a v mohutném průvodu manifestovali hlavně zdejší sokolové, členové spolku Studující Poděbradska a hasiči. Hlavní slovo bylo dáno nejváženějšímu řečníkovi, profesoru J. V. Hráskému.


Ale už pár dní po převratu se slavnostní nálada pomalu vytrácela a u většiny obyvatel se začalo projevovat vyčerpání z nekonečných válečných útrap, nedostatku potravin i ostatních životních potřeb. Už během války docházelo k občasným projevům nespokojenosti, hladové místní obyvatelstvo dráždil poměrně blahobytný život lázeňských hostů, nejednou musel uklidňovat a zasahovat i starosta Kvíčala.


Nebyly to jen potraviny, přibývající zimu provázel i nedostatek uhlí a dříví. Proto nebylo divu, že ze skladů na poděbradském nádraží se tehdy ve velkém začalo ztrácet palivo a bylo třeba ho hlídat. V souvislosti s tím došlo v Poděbradech 12. prosince toho roku k tragické události. Vojín Josef Nezavdal, který jako vojenská hlídka měl dohlížet, aby se nerozkrádaly vlaky s uhlím, asi nedopatřením zastřelil třináctiletého chlapce Františka Kotvalda z Hráze, který s několika dalšími dětmi vylezl na vagón, aby kradli uhlí a dříví. Kolem nešťastného chlapce se nahrnul hned dav lidí a Nezavdal, aby nebyl lynčován, utekl a hledal útočiště na četnické stanici. Odtud byl pak nepozorovaně převezen do Kolína.


dum KvicalyRozlícený dav tehdy obrátil pozornost na dům starosty Kvíčaly v Havlíčkově ulici, rozbil dveře a násilím se dostal do domu, kde ležela na smrtelné posteli Kvíčalova žena. (Na fotografii je průčelí domu dr. Kvíčaly na východní straně Havlíčkovy ulice. Dům byl od základů přestavěn a nyní se v přízemí prodává maso.) Marné bylo uklidňování, muselo zasáhnout četnictvo, aby nedošlo k dalšímu krveprolití. Ani druhého dne neměl starosta klid. Dav v čele s otcem zabitého chlapce pokračoval v obléhání radnice a situace vypadala hrozivě. Četníci měli co dělat, aby zabránili rozčileným lidem v násilnostech. K uklidnění došlo až poté, co si starosta pozval domkáře Kotvalda k osobnímu jednání, kondoloval mu a slíbil vypravit chlapcův pohřeb na útraty obce.


Tímto incidentem nepokoje ve městě zdaleka nekončily. Hned příštího dne 13. prosince docházelo k napadání a rabování obchodů hlavně s potravinami, ale i se střižním zbožím a prádlem. Bohužel, jak poznamenal tehdejší kronikář, mezi rabujícími nebyli jen ti nejchudší. K podobným demonstracím jako v Poděbradech docházelo i v dalších místech okresu – v Nymburce, Pečkách a v Sadské. Trvalo až do konce roku, než se situace pomalu zklidnila a než se i život těch nejchudších dostal do snesitelných mezí.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(6. 9. 2018)

 


Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY