Otakar Vondrovic: lékař s absolutním hudebním sluchem

 

V jednom z minulých vydání Poděbradských novin jsme se věnovali osudu lázeňského lékaře Jakuba Vondrovice. Dnes půjdeme po stopách jeho syna Otakara, poděbradského lékaře a klavírního virtuóza, od jehož smrti uplynulo v červnu již 29 let. I on se nesmazatelně zapsal do dějin města, avšak na jeho zásluhy se vlivem času a okolností pozapomnělo. Jak daleko tedy spadlo jablko od stromu?


otakar vondrovicOtakar Vondrovic se narodil 23. listopadu 1908 jako třetí potomek Jakuba Vondrovice a jeho ženy Anny. Do vínku dostal hudební talent, cítění a absolutní sluch – po kom je zdědil, však není známo. Hrát na klavír začal asi v šesti nebo sedmi letech. Již od dětství navštěvoval i se svým spolužákem Václavem Trojanem koncerty lázeňského orchestru, kde odposlouchávali oblíbené melodie, které následně doma zapisovali na notový papír. Během středoškolských let na reálném gymnáziu v Kolíně, kam nastoupil po obecné škole, studoval hru na klavír a hudební teorii u Josefa Wintra, někdejšího žáka Zdeňka Fibicha. První samostatný koncert odehrál Otakar Vondrovic v 17 letech v Kolíně.

Otázka, jakým směrem povedou jeho kroky po gymnáziu, byla vyřešena s ohledem na otcovo přání – tedy na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Klavírní vyspělost a hudební vlohy však nešlo přehlédnout, a tak byl Otakar Vondrovic současně přijat ke studiu na mistrovské klavírní škole Pražské konzervatoře. Zakončil ji v roce 1930 jako její nejlepší posluchač, za což byl odměněn ročním stipendiem na věhlasné École normale de Musique (Vysoká škola pro vzdělávání středoškolských profesorů hudby) v Paříži. Zde jej vyučoval jeden z největších klavíristů 20. století Alfred Cortota. Na závěr svého studia získal Otakar Vondrovic nejvyšší ocenění v oblasti provedení a interpretace (tzv. koncertní licenciát). Nadaný žák však nezapomínal na své povinnosti a současně studoval medicínu na Sorbonně.

Jeho otec totiž nepřijímal zálibu v hudbě úplně bez výhrad. Umělecké úspěchy byly jistě obdivuhodné a krásné, ale Otakar Vondrovic se měl věnovat pouze lékařství. Tedy převzít od otce zkušenosti, rodinnou tradici a také získat prestiž, která se s tímto povoláním pojila. Živit se hudbou nepřinášelo v době první republiky pořádný výdělek ani uznání.

Lékařská studia Otakar Vondrovic úspěšně zakončil roku 1933 a po absolvování vojenské lékařské služby ve Vršovicích pracoval jako lázeňský lékař v Poděbradech. Se svým otcem Jakubem provozoval soukromou praxi se zaměřením na srdeční onemocnění. Ovšem hudby se nedokázal vzdát – zapojil se do pražského hudebního dění a koncertoval sólově i jako komorní hráč. Díky klavírní korepetici se seznámil s vynikající zpěvačkou Anežkou (Ašou) Slavickou, se kterou pravidelně účinkoval na koncertech a později také ve vysílání Československého rozhlasu.

Záhy se z vynikajících hudebníků stali životní partneři. Původně byla svatba naplánována na jaro 1939, ale kvůli všeobecné mobilizaci ČSR (Otakar byl jako záložní důstojník aktivován) se konala již 28. září 1938. Nakonec však ženich nenarukoval. Po podepsání Mnichovské dohody a následném postoupení Sudet Třetí říši přestali být čeští vojáci služebně aktivní a vrátili se domů. První dcera Jitka se Vondrovicovým narodila na jaře 1939, o druhou dceru Elišku se rodina rozrostla v roce 1943. Obě navštěvovaly hodiny klavíru a vyrůstaly v kulturním prostředí – navštěvovaly opery, divadelní představení a pochopitelně koncerty tatínka a maminky. Rodiče podporovali své dcery ale i v jiných zájmech, například v tenise, basketbalu či jízdě na koni.

Otakar Vondrovic tedy prožil druhou světovou válku v Poděbradech, kde nadále spolupracoval se svým otcem. Po jeho smrti v srpnu 1941 veškerou praxi převzal a byl soukromý a zároveň zaměstnán jako lázeňský lékař až do roku 1948.

Po letech nesvobody začal opět rozvíjet naplno svůj talent na koncertních pódiích, kde jej doprovázela i jeho manželka Aša. Únor a březen roku 1948 patřil koncertnímu turné ve Francii a Švýcarsku. Manželé Vondrovicovi natolik zaujali posluchače svým uměním, že dostali pracovní nabídku na konzervatoři v Curychu. Kvůli rodině a také lékařskému povolání se však navrátili do Československa – nevědouce, co je čeká…


Únorové dny 1948 znamenaly pro Československou republiku velké změny ve všech sférách soukromého i veřejného života, zdravotnictví nevyjímaje. Soukromé lékařské praxe byly zrušeny, zdravotnictví spadalo do kompetence krajských a okresních národních výborů. Zásadní reorganizace byla dovršena vznikem krajských, okresních a městských ústavů národního zdraví.

V případě Otakara Vondrovice měly tyto změny nemalé důsledky. Také jeho soukromá ordinace přestala existovat. S tím se ovšem nehodlal smířit a tak nadále pokračoval v lékařské praxi. Proti nařízení podal odvolání, avšak bez úspěchu. Musel přijmout úvazek v Okresním ústavu národního zdraví (OÚNZ), kde měl časté spory s ředitelem. Vondrovicovi bylo vytýkáno, že zanedbává své povolání kvůli hudbě. Pro uměleckou kariéru neměl nikdo z místních funkcionářů pochopení. Vyjma toho byl Vondrovicovým zabaven rodinný penzion, postavený Jakubem Vondrovicem, který připadl lázním. V praxi to znamenalo, že Aša a Otakar „směli“ zůstat ve svém bytě, ovšem s podmínkou placení ročního nájmu.

Nedostačující plat ani příkoří od OÚNZ Otakara Vondrovice neodradily od dalšího, večerního studia – tentokrát se zaměřil na obor očního lékařství. Ač vykonával dvě náročná povolání současně, odbornou specializaci úspěšně dokončil. Tato práce mu navíc činila potěšení, protože musel využívat jemné motoriky rukou, kterou uplatňoval také při hře na klavír.

Otakar Vondrovic vykonával obě náročná povolání současně téměř třicet let. Které mu bylo bližší a pro které se nakonec rozhodl, to bude předmětem článku v dalším vydání Poděbradských novin.

Text: Barbora Scholzová
Foto: Archiv Elišky van Lakwijk

 

 


I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Vánoce v Poděbradech před sto lety

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.

celý článek >>>

Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

Sochařské rozjímání

Sochařské rozjímání

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

celý článek >>>

Naše město před sto lety (12. díl)

Naše město před sto lety (12. díl)

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY