Otakar Vondrovic: lékař s absolutním hudebním sluchem

 

V jednom z minulých vydání Poděbradských novin jsme se věnovali osudu lázeňského lékaře Jakuba Vondrovice. Dnes půjdeme po stopách jeho syna Otakara, poděbradského lékaře a klavírního virtuóza, od jehož smrti uplynulo v červnu již 29 let. I on se nesmazatelně zapsal do dějin města, avšak na jeho zásluhy se vlivem času a okolností pozapomnělo. Jak daleko tedy spadlo jablko od stromu?


otakar vondrovicOtakar Vondrovic se narodil 23. listopadu 1908 jako třetí potomek Jakuba Vondrovice a jeho ženy Anny. Do vínku dostal hudební talent, cítění a absolutní sluch – po kom je zdědil, však není známo. Hrát na klavír začal asi v šesti nebo sedmi letech. Již od dětství navštěvoval i se svým spolužákem Václavem Trojanem koncerty lázeňského orchestru, kde odposlouchávali oblíbené melodie, které následně doma zapisovali na notový papír. Během středoškolských let na reálném gymnáziu v Kolíně, kam nastoupil po obecné škole, studoval hru na klavír a hudební teorii u Josefa Wintra, někdejšího žáka Zdeňka Fibicha. První samostatný koncert odehrál Otakar Vondrovic v 17 letech v Kolíně.

Otázka, jakým směrem povedou jeho kroky po gymnáziu, byla vyřešena s ohledem na otcovo přání – tedy na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Klavírní vyspělost a hudební vlohy však nešlo přehlédnout, a tak byl Otakar Vondrovic současně přijat ke studiu na mistrovské klavírní škole Pražské konzervatoře. Zakončil ji v roce 1930 jako její nejlepší posluchač, za což byl odměněn ročním stipendiem na věhlasné École normale de Musique (Vysoká škola pro vzdělávání středoškolských profesorů hudby) v Paříži. Zde jej vyučoval jeden z největších klavíristů 20. století Alfred Cortota. Na závěr svého studia získal Otakar Vondrovic nejvyšší ocenění v oblasti provedení a interpretace (tzv. koncertní licenciát). Nadaný žák však nezapomínal na své povinnosti a současně studoval medicínu na Sorbonně.

Jeho otec totiž nepřijímal zálibu v hudbě úplně bez výhrad. Umělecké úspěchy byly jistě obdivuhodné a krásné, ale Otakar Vondrovic se měl věnovat pouze lékařství. Tedy převzít od otce zkušenosti, rodinnou tradici a také získat prestiž, která se s tímto povoláním pojila. Živit se hudbou nepřinášelo v době první republiky pořádný výdělek ani uznání.

Lékařská studia Otakar Vondrovic úspěšně zakončil roku 1933 a po absolvování vojenské lékařské služby ve Vršovicích pracoval jako lázeňský lékař v Poděbradech. Se svým otcem Jakubem provozoval soukromou praxi se zaměřením na srdeční onemocnění. Ovšem hudby se nedokázal vzdát – zapojil se do pražského hudebního dění a koncertoval sólově i jako komorní hráč. Díky klavírní korepetici se seznámil s vynikající zpěvačkou Anežkou (Ašou) Slavickou, se kterou pravidelně účinkoval na koncertech a později také ve vysílání Československého rozhlasu.

Záhy se z vynikajících hudebníků stali životní partneři. Původně byla svatba naplánována na jaro 1939, ale kvůli všeobecné mobilizaci ČSR (Otakar byl jako záložní důstojník aktivován) se konala již 28. září 1938. Nakonec však ženich nenarukoval. Po podepsání Mnichovské dohody a následném postoupení Sudet Třetí říši přestali být čeští vojáci služebně aktivní a vrátili se domů. První dcera Jitka se Vondrovicovým narodila na jaře 1939, o druhou dceru Elišku se rodina rozrostla v roce 1943. Obě navštěvovaly hodiny klavíru a vyrůstaly v kulturním prostředí – navštěvovaly opery, divadelní představení a pochopitelně koncerty tatínka a maminky. Rodiče podporovali své dcery ale i v jiných zájmech, například v tenise, basketbalu či jízdě na koni.

Otakar Vondrovic tedy prožil druhou světovou válku v Poděbradech, kde nadále spolupracoval se svým otcem. Po jeho smrti v srpnu 1941 veškerou praxi převzal a byl soukromý a zároveň zaměstnán jako lázeňský lékař až do roku 1948.

Po letech nesvobody začal opět rozvíjet naplno svůj talent na koncertních pódiích, kde jej doprovázela i jeho manželka Aša. Únor a březen roku 1948 patřil koncertnímu turné ve Francii a Švýcarsku. Manželé Vondrovicovi natolik zaujali posluchače svým uměním, že dostali pracovní nabídku na konzervatoři v Curychu. Kvůli rodině a také lékařskému povolání se však navrátili do Československa – nevědouce, co je čeká…


Únorové dny 1948 znamenaly pro Československou republiku velké změny ve všech sférách soukromého i veřejného života, zdravotnictví nevyjímaje. Soukromé lékařské praxe byly zrušeny, zdravotnictví spadalo do kompetence krajských a okresních národních výborů. Zásadní reorganizace byla dovršena vznikem krajských, okresních a městských ústavů národního zdraví.

V případě Otakara Vondrovice měly tyto změny nemalé důsledky. Také jeho soukromá ordinace přestala existovat. S tím se ovšem nehodlal smířit a tak nadále pokračoval v lékařské praxi. Proti nařízení podal odvolání, avšak bez úspěchu. Musel přijmout úvazek v Okresním ústavu národního zdraví (OÚNZ), kde měl časté spory s ředitelem. Vondrovicovi bylo vytýkáno, že zanedbává své povolání kvůli hudbě. Pro uměleckou kariéru neměl nikdo z místních funkcionářů pochopení. Vyjma toho byl Vondrovicovým zabaven rodinný penzion, postavený Jakubem Vondrovicem, který připadl lázním. V praxi to znamenalo, že Aša a Otakar „směli“ zůstat ve svém bytě, ovšem s podmínkou placení ročního nájmu.

Nedostačující plat ani příkoří od OÚNZ Otakara Vondrovice neodradily od dalšího, večerního studia – tentokrát se zaměřil na obor očního lékařství. Ač vykonával dvě náročná povolání současně, odbornou specializaci úspěšně dokončil. Tato práce mu navíc činila potěšení, protože musel využívat jemné motoriky rukou, kterou uplatňoval také při hře na klavír.

Otakar Vondrovic vykonával obě náročná povolání současně téměř třicet let. Které mu bylo bližší a pro které se nakonec rozhodl, to bude předmětem článku v dalším vydání Poděbradských novin.

Text: Barbora Scholzová
Foto: Archiv Elišky van Lakwijk

 

 


Lidská kůže si pamatuje poškození a ve stáří člověku předloží účet

Lidská kůže si pamatuje poškození a ve stáří člověku předloží účet

Umí omladit tělo i přišít končetinu tak, aby ještě fungovala. Plastický chirurg Miroslav Veliký operoval a stále působí v Praze, Francii a Velké Británii, odkud se vloni vrátil a nově po jednadvaceti letech práce v oboru má adresu také v Poděbradech. Jeho specializací v rámci plastické estetické chirurgie je kožní onkologie a mikrochirurgie. Našim čtenářům přiblížil nutnost ochrany kůže před sluncem a poodhalil práci plastického chirurga i vývoj tohoto oboru.

celý článek >>>

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

celý článek >>>

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY