Poděbradské „poklady“ 1. díl

 

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě. Začínáme tou „nejcennější“ – hydroelektrárnou, která byla začátkem roku vládou České republiky prohlášena za vůbec první poděbradskou národní kulturní památku.

 

hydro1Hydroelektrárna na Labi

Není mnoho měst v našich zemích, které se mohou pyšnit národními kulturními památkami.


V letošním roce rozhodnutím vlády se k nim přiřadil sousední Nymburk s funkcionalistickým krematoriem z roku 1924 od Bedřicha Feuersteina a také naše město s novoklasicistní hydroelektrárnou z roku 1918 od poděbradského rodáka, profesora Antonína Engela. Je neuvěřitelné, že tato originální a impozantní stavba byla zapsána do státního seznamu kulturních památek teprve před pěti lety 29. září 2012. A jde přitom o jednu z nejstarších, technicky velmi zachovalých vodních elektráren na Labi, která je organickou součástí neméně hodnotného celého vodního díla s jezem, jezovou lávkou a plavební komorou.


Při pohledu do historie se o úpravě labského toku kolem Poděbrad a využití Labe k říční dopravě uvažovalo už od 17. století. V polovině 19. století byl dokončen první projekt, ale ke skutečné přípravě regulačních prací a splavnění celého úseku řeky od Hradce Králové po Mělník došlo až kolem roku 1900, když zahájil svou činnost spolek „Středolabský komitét“ se sídlem v Pardubicích. Vybudování celé tzv. Středolabské vodní cesty bylo rozvrženo do pěti etap a Poděbrady se dostaly hned do té první. Důvodem k tomu bylo konečné vyřešení zdejších nepříznivých poměrů hlavně spádových. Navíc staré labské řečiště v úžině pod zámkem přehradil středověký pevný jez, který se pak stával příčinou častých ničivých povodní zejména v níže položených částech města a v okolní přírodě.


O architektonickou úpravu celého vodního díla byl požádán architekt Antonín Engel, který měl k Poděbradům blízký příbuzenský vztah. Zadavateli „Ředitelství pro úpravu vodních cest“ předložil v roce 1913 projekt na novou úpravu Labe kolem města a na výstavbu jezu. V roce 1914 k tomu připojil projekt na stavbu plavební komory a další rok projekt na stavbu hydroelektrárny. Jez i vodní elektrárnu umístil na levý břeh, přičemž počítal s následným „průpichem“ nového koryta Labe. Plavební komora se měla budovat jako součást starého řečiště. Projektantem strojní a technologické části byl ing. Eduard Schwarzer z Prahy.


Stavební práce byly zadány u českých firem, z těch pražských byla nejznámější firma J. Lanna, celé elektrické zařízení měla dodat firma Křižík z Karlína. K zahájení stavby došlo v roce 1914 krátce před vypuknutím 1. světové války. Ale ta, jak se ukázalo, práce neohrozila, naopak se do nich zapojilo 44 italských válečných zajatců, ubytovaných v Poděbradech. Rychle a kvalitně tu celou dobu pracovali s dvacítkou místních dělníků. Začalo se stavět na „zelené louce“ a zejména založení stavby bylo obtížné, protože se všude muselo dosáhnout až na skalnaté podloží z místních slínovců. Situace se zkomplikovala ještě v následujícím roce před stavbou hydroelektrárny, když se ukázalo, že právě v těch místech se nacházejí tekuté písky. Proto bylo třeba před položením základů vybudovat mohutné betonové pilíře zapuštěné až do hloubky 8 metrů.


hydro2Z průběhu stavby se zachovala pečlivě datovaná fotodokumentace, ze které je patrno, jak primitivními prostředky bez jeřábů se celé vodní dílo budovalo. Práce na jezu začaly na jaře 1915 a skončily za necelého půldruhého roku na podzim 1916, kdy původní koryto, směřující přímo k zámku, bylo opuštěno a voda byla vedena přes dokončený jez úplně novým korytem.


O něco později v roce 1915 se začala stavět také vodní elektrárna. V jejím projektu Antonín Engel uplatnil všechny své zásady pro monumentální tvorbu v duchu moderního klasicismu. Nebyl totiž zastáncem moderního funkcionalismu, naopak chtěl plynule navazovat na historické slohy a tvořit solidní nadčasovou architekturu, která by přežila věky. Poděbradská hydroelektrárna, vyprojektovaná v roce 1913, byla první v řadě Engelových velmi kvalitních veřejných staveb, charakteristických vysokými řády, nápadnými římsami, plastikami a dalšími prvky, působivě doplňujícími tektoniku stavby. K originalitě budovy přispěla zejména zalamovaná hlavní římsa, zajímavé členění oken a hlavně originální osmiboká věž, myšlená jako protějšek věže zámecké. Budova byla stavebně dokončena v roce 1918 a v následujícím roce 1919 byly spuštěny její čtyři Francoisovy turbíny o výkonu 1 300 kVA. Od té doby dodnes je poděbradská hydroelektrárna udržována v provozu, stejně tak jako labský jez a 85 metrů dlouhá plavební komora, dokončená v roce 1923.


Jak dobře bylo celé vodní dílo vyprojektováno a postaveno, prověřila nejen léta nepřetržitého provozu, ale i zatěžkávací zkoušky v podobě povodní, kterými muselo za dobu své existence mnohokrát projít. Nejhorší byla stoletá voda v roce 1926 a o tři roky později zamrzlá řeka, kdy za měsíc trvajících krutých mrazů v roce 1929 (až -39 °C) síla ledu v řečišti dosahovala až 75 cm (v plavební komoře dokonce 120 cm).


/Použitá literatura: Karel Trejtnar a kol. „Střední Labe“ (1978), J. E. Svoboda a kol. „Antonín Engel“, 1879–1958, architekt, urbanista, pedagog“ (katalog výstavy, 1999)/

engelAntonín Engel (1879–1958)
Otec Augustin Engel byl cukrovarnickým odborníkem a po příchodu do poděbradského cukrovaru (byl tu v letech 1864–1928) se oženil s dcerou poděbradského lékaře MUDr. Františka Boučka. Proto se jejich syn Antonín v roce 1879 narodil ve starobylém Boučkově domě v Husově ulici (zbořen 1980). Brzy poté se rodina Engelova přestěhovala do Prahy, kde po několika letech otec zemřel. V roce 1897 začal Antonín Engel studovat architekturu a pozemní stavitelství u prof. Jana Kouly, pak přešel na německou techniku k profesoru Josefu Zítkovi a po roce 1904 ukončil studia na vídeňské akademii výtvarných umění u profesora Otto Wagnera. Po skončení studií vytvořil od roku 1912 ve vlastní projekční kanceláři řadu soutěžních návrhů (mj. přestavba staroměstské radnice, ústí letenského tunelu, ústřední pražské hřbitovy). Pro rodné Poděbrady navrhoval nové lázeňské budovy a zapojil se do soutěže o regulační plán nového lázeňského středu. V letech 1912–1920, kdy byl profesorem na Státní průmyslové škole, vyprojektoval vodní elektrárnu, jez a zdymadlo. Vše se v Poděbradech na Labi budovalo v letech 1914–1923. Z doby, kdy byl jmenován řádným profesorem pro obor novověké architektury, pochází nejvíce jeho projektů na regulaci různých částí Prahy, sám vyprojektoval novou budovu ČVUT v Praze-Dejvicích a impozantní vodárnu v Praze-Podolí. Ve dvacátých letech minulého století se stal také spoluautorem projektů na budovy ministerstev zemědělství, dopravy a veřejných prací. Za okupace v roce 1942 byl dán do trvalé výslužby. Po krátkém návratu na techniku, kdy po osvobození mohl znovu přednášet na technice, přišel únor 1948. Tehdy musel definitivně opustit nejen fakultu, ale i renomovaný Ústav výstavby měst, který sám v roce 1925 založil a dlouhá léta stál v jeho čele. Zemřel v roce 1958 v nájemním bytě, kam se jeho rodina musela vystěhovat z velké pražské vily, kterou Antonín Engel  sám navrhl a postavil.


Text: PhDr. Jana Hrabětová

Foto: archiv Polabského muzea


Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 2. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 2. díl

Pokračování článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 8. díl

Poděbradské „poklady“ 8. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Stáří čeká na každého

Stáří čeká na každého

Městeckou nemocnici mají Poděbraďáci „za rohem“ a hojně využívají nejen její ambulance a poradny. O tom, jak zde funguje oddělení geriatrie, zajišťující péči o nemocné vyššího věku, přibližuje lékařka Iva Břečková.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům

V průběhu letošního roku si připomínáme 110. výročí narození slavného spisovatele Jaroslava Foglara (6. 7. 1907 – 23. 1. 1999). Při této příležitosti bych rád blížeji připomněl veřejnosti neznámé okolnosti spojené se spisovatelem a Poděbrady, kterých jsem se shodou osudových okolností iniciačně zúčastnil.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 7. díl

Poděbradské „poklady“ 7. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 6. díl

Poděbradské „poklady“ 6. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradskému basketbalu je sedmdesát let

Poděbradskému basketbalu je sedmdesát let

Obsáhlý článek mapuje sedmdesátiletou historii košíkové v Poděbradech.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 5. díl

Poděbradské „poklady“ 5. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY