Stáří čeká na každého

 

Městeckou nemocnici mají Poděbraďáci „za rohem“ a hojně využívají nejen její ambulance a poradny. O tom, jak zde funguje oddělení geriatrie, zajišťující péči o nemocné vyššího věku, přibližuje lékařka Iva Břečková.


mudr breckovaNaše společnost stárne, starých lidí přibývá, dětí se rodí méně než dříve. Jeden moudrý lékař prohlásil: „Převažuje několik dominantních způsobů odchodu ze života. Kolem čtyřiceti let věku umírá významná skupina lidí na infarkt. Později kosí další významnou skupinu rakovina a ty lidi, kteří to přežijí, čeká další past – demence.“ Demence je termín pro soubor příznaků psychického úpadku vyšších nervových a intelektuálních funkcí, tedy chování mozku, vznikajících převážně ve stáří. Tato situace si vynutila vznik nové lékařské specializace s názvem geriatrie. Protože mne problematika stáří mimořádně poutá a určitě bude zajímat i mnoho čtenářů PN, navštívil jsem primářku geriatrického oddělení Městské nemocnice Městec Králové MUDr. Ivu Břečkovou a požádal ji, aby se s námi podělila o své zkušenosti.

Čím je geriatrie starým lidem prospěšná?

Obor geriatrie se zabývá zdravotními problémy ve stáří, které mají prakticky vždy dopad i na funkční stav pacientů, a tím i na jejich soběstačnost. Tento obor vychází z vnitřního lékařství, nicméně je nutná spolupráce i s obory neurologie, ortopedie, psychiatrie, fyzioterapie, ergoterapie a ošetřovatelství. V geriatrické ambulanci jde nejprve o celkové zhodnocení stavu pacienta a sladění léčby úměrně k stáří. (Řada léků je již v pokročilém věku nevhodná a má řadu nežádoucích účinků.) Hlavní náplní práce je pak řešení poruch nálady a chování, často doprovázejících demenci, nemoc, která narušuje paměť a další kognitivní funkce. Souběžně s těmito problémy léčíme právě poruchy paměti. Snahou vždy je stabilizovat zdravotní stav natolik, aby senior byl co nejvíce soběstačný a mohl svůj čas trávit v domácím prostředí.

Co staré lidi nejvíc trápí?

Největším problémem starých lidí je jejich samota nebo nechuť s druhými komunikovat a spolupracovat. Z toho potom vyplývá řada problémů, které situaci seniora dál zhoršují – nedostatečný příjem tekutin, stravy, zhoršování paměti, zhoršování hybnosti… To vše vede k omezování soběstačnosti dotyčného člověka. O seniory, kteří žádné příbuzné nemají, se někdy starají sousedé nebo dobrovolníci. Často je jediným řešením domov důchodců.

Řešíte zdravotní problémy seniorů. Co by měli pro své zdraví dělat, a nedělají to? V čem nejvíce chybují?

Z výše uvedeného vyplývá, že základem k udržení zdraví ve vyšším věku je dostatečný pitný režim, příjem hodnotné stravy (mléčné výrobky, libové maso, ovoce, zelenina), dostatečný pohyb, komunikace s druhými, která je velmi důležitá k zachování paměťových funkcí. Ideální pak je i pravidelný trénink různých druhů paměti. Neméně důležité také je, aby vše, co člověk v dané fázi života umí, dělal co nejdéle sám. Největší chybou rodin, které se o seniora starají, je, že se snaží život svému blízkému ulehčit a běžné denní povinnosti přebírají na sebe. Starý člověk však rychle praktické dovednosti zapomíná a jeho závislost se stále více prohlubuje.  

O kolik pacientů se v současnosti soustavně staráte? Jaké problémy se u nich nejčastěji vyskytují?

Přesný počet pacientů geriatrické ambulance neznám. Každý týden však několik nových přibude. Počet je omezen další prací lékaře na odděleních následné péče v nemocnici v Městci Králové. Hlavními problémy, které se v ambulanci řeší, je narušená paměť, poruchy nálady, poruchy chování. Velmi často spolupracujeme s rehabilitační ambulancí při řešení pohybových omezení. Poskytujeme rodinám i poradenství při řešení sociální situace.

V domovech důchodců dožívá svůj život velký počet starých lidí. Jaká péče je jim věnována kromě jídla, spánku a hygieny? Zajímá se někdo o kvalitu života v této jeho části?

Domovy důchodců zaměřené na klienty s demencí, eventuelně s jiným handicapem, podřizují svůj chod zvýšeným nárokům na péči a komunikaci u těchto seniorů. Základem péče je pravidelné dohlížení na příjem léků, pitný režim a příjem stravy. Snaží se klienty aktivizovat podle jejich možností – hrají se hry na cvičení paměti, zpívá se, zařazují se různé ruční práce, je snaha, zajistit co nejvíce pobytu na čerstvém vzduchu venku. Úroveň jednotlivých zařízení je však různá. Proto vždy doporučujeme, v případě zvažování umístění blízkého do sociálního zařízení, poptat se na spokojenost těch, kteří už mají své zkušenosti, popřípadě osobně místo navštívit.

Část starých lidí je na konci svého života naprosto opuštěná. Jsou to třeba lidé, kteří nikdy nezaložili rodinu. Věnuje jim společnost nějakou pozornost? Je osamocenost znát na jejich zdraví?

Samota je v drtivé většině případů na zdravotním i duševním stavu člověka znát. Často první podnět k řešení situace těchto lidí po sociální stránce vychází z ambulance lékaře nebo od sociálních pracovnic v nemocnicích, kam se senioři z různých důvodů dostávají. V současné době se zakládá řada pečovatelských služeb, které ke klientovi dojíždí domů a pomáhají v těch oblastech, které již nezvládá. Výbornou zkušenost máme se stacionáři, tedy takovými „školkami pro seniory“, kam se buď klient dováží každý den od pondělí do pátku, nebo je v některých z nich možný pobyt na několik týdnů, což zase mohou využít pečující osoby k odpočinku. Někteří senioři skutečně žádné příbuzné nemají. Ti jsou odkázáni na domovy důchodců. Známé jsou i případy, kdy se o staré lidí starají dobrovolníci.

Jak již bylo řečeno, někteří senioři berou velké množství léků a mnohdy jim škodí…

Nadužívání léků je velký problém současného zdravotnictví a to nejen v naší zemi. Největší skupinou alespoň v mé praxi jsou pacienti, kteří nemají o své medikaci přehled, nerozumí, k čemu je který lék užitečný, a léky správně neužívají. Ty samozřejmě nemohou mít ten správný požadovaný účinek, nebo naopak k původním zdravotním problémům přibudou nežádoucí projevy z nevhodné medikace a zklamaný dotyčný běží k dalšímu specialistovi, aby „vyzkoušel něco lepšího“. V naší ambulanci se vždy při prvním vyšetření snažíme zjistit všechny léky, které pacient „vlastní“, udělat v léčbě pořádek a vysvětlit, k čemu jaký lék je, a jak se správně užívá. Nutná je tady spolupráce s rodinou, která by již měla přesně vědět, s čím se rodiče léčí a kam všude dochází. Dobrat se někdy pravdy bývá opravdu detektivní práce.  Shrnuto: Je nutné od začátku o všem informovat praktického lékaře.  Pomůžeme i v geriatrické ambulanci.

Mnoho vašich pacientů jsou tak zvaní ležáci. Bez pohybu není život. Jak dlouho může starý člověk žít bez pohybu, jen v posteli? Neměli by zdravotníci občas takové lidi vyhnat z postelí aspoň na chodbu, aby chodili? Jaká je vaše zkušenost?

Samozřejmě omezení pohybu s sebou nese celou řadu komplikací, které často bývají pro pacienta fatální (nejčastěji zápaly plic, záněty močových cest, proleženiny, …). Osud každého je ale jiný, nedá se obecně říci, jak dlouho člověk vydrží bez pohybu. Důvodů. proč pacienti neopouští lůžko, je ale celá řada. Někteří opravdu nemohou, a pak v rámci ošetřovatelské rehabilitace se polohují a je snaha alespoň na lůžku protahovat končetiny. Pak je řada pacientů, kteří absolutně nespolupracují. Někdy se dají po čase přesvědčit, někdy pomůže výměna rehabilitační sestřičky, která si s pacientem „lépe sedne“. Chtít však vždy musí klient. Násilně nikoho k činnosti nepřinutíte.

Máte na ONP (Oddělení následné péče) dostatek odborného i pomocného personálu? Kolik vám jich chybí? Jak to řešíte? Optimální řešení?

V současné době je personálu na následné péči tolik, kolik je potřeba. Nicméně i u nás hrozí odchody z různých důvodů, a pak, stejně jako v celé republice, je velmi obtížné kvalifikovanou sestřičku či lékaře nahradit. Vytvořit takové pracovní i platové podmínky, aby se personál cítil dostatečně odměněn, však musí vedení nemocnice.

Jakou péči věnujete umírajícím seniorům? Jak jim ulehčujete odchod z tohoto světa? Je mezi nimi hodně věřících? Je mezi věřícími a ateisty rozdíl v přístupu ke smrti?

Základem péče o umírajícího seniora je, aby se cítil dobře. Ke každému přistupujeme individuálně podle jeho potřeb. Pokud je přání umírajícího mít u sebe své blízké, umožňujeme v posledních chvílích pobyt u jeho lůžka členům rodiny kdykoliv. Pokud je přáním přítomnost kněze, jsme schopni zajistit i toto. Není to ale často. Rozdílu v odchodu z tohoto světa mezi ateisty a věřícími jsem si nikdy nevšimla. Je to věc velmi osobní, a co se odehrává v duši každého člověka, se málokdy dozvíme.

Zmínila jste spolupráci s rodinou. Určitě tady máte dobré, ale i špatné zkušenosti, že?

Vztah mezi rodinami, pacienty a zdravotníky je jedno z nejdiskutovanějších témat v naší práci. Ideálem je, když mají blízcí náhled, co ještě je jejich člen rodiny schopen v dané situaci vůbec zvládat, a mají zájem situaci řešit k jeho maximální spokojenosti ve spolupráci s námi.  Stále častěji se však setkáváme s těmi, kteří do nemocnice zavítají jen k vyzvednutí starobního důchodu, velmi často také musí personál čelit příbuzným, kteří nemají valný zájem starat se o své rodiče či blízké a své „špatné svědomí“ si hojí nesmyslnými útoky a požadavky na personál. Velmi přesně vědí, jak má péče vypadat. Ve chvíli, kdy má přijít řada opět i na ně, vymýšlejí důvody, jak se své zodpovědnosti zbavit. V poslední době přibývá těch, kteří vyhrožují podáváním stížností na všechny možné instituce, které je napadnou, protože „starat se je povinnost za všech okolností jen vás zdravotníků“. Pokud však přijde někdo, kdo je zvyklý se o maminku nebo tatínka dlouho starat, většinou je vděčný, neboť ví, co péče o druhé obnáší. Pro personál je pak poděkování a pochvala v dnešní agresivní době pohlazením na duši.

Co byste na závěr vzkázala seniorům, které už nebaví život, protože ztratil „všechnu kvalitu“?

Za 21 let práce s nemocnými jsem se naučila, že překonat se dá i řada zpočátku bezvýchodných a těžkých situací. Proto bych ráda těmto lidem vzkázala, že nalézt radost se dá i v omezeném životním prostoru. Jen člověk musí sám chtít. Pomocná ruka se v okolí vždy najde.

Text a foto: Josef Bubeník

 


Poděbradské „poklady“ 14. díl

Poděbradské „poklady“ 14. díl

Přinášíme závěrečný díl seriálu, ve kterém jsme vám představili všechny státem evidované památky ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Poděbradské „poklady“ 13. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Poděbradské „poklady“ 12. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Poděbradské „poklady“ 11. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Poděbradské „poklady“ 10. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 4. díl

Dokončení článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Jak jsme Foglara vrátili Poděbradům 3. díl

Pokračování článku, který vznikl k letošnímu 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

celý článek >>>

Poděbradské „poklady“ 9. díl

Poděbradské „poklady“ 9. díl

Přinášíme seriál, jehož prostřednictvím vás seznámíme se všemi evidovanými památkami ve městě.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY