Vánoce v Poděbradech před sto lety

 

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.


zima pdyTyto svátky bezpochyby vítala většina obyvatel naší země s velkou radostí a hlavně s nadějemi v lepší budoucnost v mírových časech. Sotvakdo si pod vlivem optimistických předpovědí připouštěl, že v nedaleké budoucnosti čekají naši zemi další roky neméně tragické. Nadšení z míru a dosažené svobody také lidem dovolovaly lépe snášet všeobecnou poválečnou bídu. Dokonce v prvních měsících po skončení války bylo zásobování mnohem horší než v samotných válečných letech. Docházely poslední zbytky zásob – hlavně životních potřeb, a co se ještě dalo koupit pod rukou, stálo nekřesťanské peníze. Lichva nabývala nepředstavitelných rozměrů a ke všemu na konci roku 1918 propukla epidemie tzv. španělské chřipky, která si vyžádala obrovské množství obětí. Také v Poděbradech na ni několik místních obyvatel zemřelo.


Jak vzpomínal tehdejší starosta města dr. Jan Kvíčala, dostaly se v předvánočním čase do Poděbrad z Itálie fíky, pomeranče a citrony. Byly považovány za luxusní a hodně předražené zboží, přesto okamžitě zmizely z trhu. Lidé, i ti chudší, totiž měli dost rakouských jedno a dvoukorunových státovek, kterým se posměšně říkalo úplavice a kterých tehdy rakouská banka pustila do oběhu velké množství. Nikdo si je necenil a utrácel, za co se dalo. Ale až tolik toho ke koupi nebylo. Nesehnala se ani ryba, odedávna patřící k tradičním vánočním jídlům, dokonce se nedaly koupit ani kvasnice, potřebné k zadělání těsta na vánočky, místo kávy a čaje se prodávaly jen náhražky. Teprve v průběhu následujících měsíců se zásobování začalo pomalu zlepšovat, a tak Vánoce v roce 1919 přece jen byly o něco málo bohatší.


Pomineme-li hlad a strádání způsobené I. světovou válkou, vánoční jídelníček ve středních a chudších poděbradských domácnostech byl podobný tomu, co se jedlo na venkově, zásobovaném z vlastních hospodářství. Obyvatelé malých středočeských zemědělských měst, jakými byly i Poděbrady na počátku 20. století, pokud neměli vlastní hospodářství, byli odkázáni na neustále vyprodané místní krámy a hlavně na týdenní a výroční trhy, kam překupníci dodávali produkty z okolních vesnic.


Vánoční čas snad ve všech domácnostech provázely tradiční vánočky z dobrého kynutého těsta, které se tu na rozdíl od vesnice daly koupit u pekaře. Ti chudí je většinou za koledování dostávali darem. Také ryba v předválečných letech na štědrovečerním stole většinou nechyběla, ryby se stále chovaly v několika větších rybnících v okolí a dodávaly na předvánoční trhy ve velkém. Z  hlavy a vnitřností se vařila dobrá hustá rybí polévka a rybí maso se připravovalo především „na černo“ s omáčkou ze sušených švestek s knedlíkem.  V některých rodinách se místo ryb takto tradičně připravoval králík nebo zajíc. V zámožnějších rodinách byl samozřejmě jídelníček bohatší například o kapra „na modro“, pracně připravovaného v rosolu. Naproti tomu v chudých rodinách býval hlavním štědrovečerním pokrmem „černý kuba“ z trhaných krupek s houbami nebo třeba upytlačené plevelné ryby, uzenáč, případně slaneček. Někde musela stačit bílá žitná káva, malé buchtičky „peciválky“ a vánočka.  Oblíbený smažený kapr či řízky s bramborovým salátem je novodobá záležitost až po druhé světové válce.


K Štědrému večeru patřily kromě jablek, křížal, sušených švestek a ořechů i další dobroty – štrúdl a vánoční cukroví. Toho bývaly zpravidla 2–3 jednoduché druhy jako linecká kolečka, medvědí pracinky a zázvorky. Ve válečných letech se místo cukru a medu coby sladidla používal doma uvařený syrob z řepy cukrovky. „Syrobánky“ z takového těsta se musely péct už před Mikulášem, aby se do Vánoc rozležely. Oblíbeným štědrovečerním nápojem býval horký punč. Láhev jako pozornost dával kupec, když se k němu celý rok chodilo nakupovat.


Ani v bohatších měšťanských domácnostech nebýval v těchto časech všude vánoční stromek, strojíval se většinou jen tam, kde byly malé děti, a zdobil bonbony zabalenými ve staniolu a doma vyrobenými prostými ozdobami. Snad k tomu přispělo i to, že v rovinaté krajině kolem Poděbrad bylo poměrně málo jehličnatých lesů a stromek – vždycky jen smrček – tu byl poměrně drahý.  Ještě méně bylo vidět vánočních stromků na zdejším venkově, jen ten, kdo vlastnil kus lesa, uřízl stromek pro sebe a své známé, něco stromků prodal hajný. Ve větší míře se i na vesnicích vánoční stromky začaly objevovat až po první světové válce, a to jen v některých rodinách. Bylo to obyčejně pro nostalgickou vzpomínku otce na Vánoce v zákopech, kde mohl chvíli posedět u rozsvíceného stromečku a zavzpomínat na klid a vánoční pohodu v rodinném kruhu. Také dávat dárky dětem pod stromeček je až novodobý obyčej. Dřív to byla nadílka spíše symbolická – oříšky, jablíčka, drobná hračka pro radost a jen výjimečně nějaké oblečení. V zámožnějších rodinách dostalo dítě pravidelně nějakou zlatou nebo stříbrnou minci, kterou mu stejně hned uložili do budoucího věna.


Takové byly Vánoce před sto lety…


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(13. 12. 2018)

 


I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Celý vesmír je řízen dokonalým „jízdním řádem“ po miliony let, říká probošt Vladimír Hronek

Vladimíra Hronka, kněze a významného občana Poděbrad, znám již dlouho, nejen z různých kulturních akcí, které se uskutečnily přímo v „jeho“ katolickém kostele. Při společných rozhovorech jsem poznal, že je velmi sečtělý a vzdělaný a že je schopen debatovat o všem, co se dotýká člověka a lidské společnosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor pro PN a položil mu několik otázek, jimiž se zabývám od mládí.

celý článek >>>

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně

celý článek >>>

Zimní vzpomínky na minulost

Zimní vzpomínky na minulost

Čas po Novém roce, kdy se začal nápadně prodlužovat den, polevovaly mrazy a tál sníh, byl ještě před sto lety pro naše předky příležitostí rozloučit se se zimou podle pradávných zvyků a obyčejů.

celý článek >>>

Václav Dostal – válečný hrdina

Václav Dostal – válečný hrdina

Narodil se v Poděbradech 4. července 1888 jako desáté z 11 dětí ředitele a spolumajitele cukrovaru Ing. Leopolda Dostala.

celý článek >>>

Sochařské rozjímání

Sochařské rozjímání

Stalo se to už dávno, ale myslím si, že se to stává i dnes často těm z nás, kteří tvoří a chtějí zachytit alespoň malý okamžik života v hlíně, kameni, na plátně, na papíře, ...

celý článek >>>

Naše město před sto lety (12. díl)

Naše město před sto lety (12. díl)

Vzpomínky na oběti I. světové války a osudy pomníku T. G. Masaryka

celý článek >>>

Naše město před sto lety (11. díl)

Naše město před sto lety (11. díl)

Poděbradská legionářská tradice

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY