Vzpomínka na Leopoldu Dostalovou

k 130. výročí narození národní umělkyně


DostalovaV loňském roce v seriálu o životě našeho města před sto lety bylo vzpomenuto i poděbradského rodáka, legionáře Václava Dostala, který padl jako hrdina ve Francii na počátku I. světové války. Jeho rodina se přistěhovala do Poděbrad z Prahy-Veleslavína v roce 1883. Tehdy otec ing. Leopold Dostal jako jeden z majitelů firmy Dostal a spol., koupil zadlužený a upadající poděbradský cukrovar a nechal pro svou velkou rodinu postavit vedle cukrovaru novou vilu. S manželkou Marií, rozenou Kalmünzerovou, bývalou herečkou pražského Prozatímního divadla, se sem přistěhovalo i sedm jejich dětí – Adolf (nar. 1873), Anna (1874), Olga (1876), Marie (1877), Leopolda (1879) a Vilém (1881). V Poděbradech se Dostalovům narodily ještě další čtyři děti – Karel (1884), Jan (1885), Václav (1888) a Hana (1890). Z celkem jedenácti dětí se devět dožilo dospělého věku a skoro všichni měli nějaké umělecké nadání.


Herečka Leopolda Dostalová tedy nebyla poděbradskou rodačkou. Do našeho města přišla jako čtyřletá, ale prožila tu celé své mládí, a zde také na konci předminulého století začala její celoživotní herecká dráha. Jak sama říkávala, divadlo jí bylo předurčeno osudem a lásku k divadlu i herecké nadání měla v krvi. Obojí zdědila po své matce herečce, která se brzy herectví vzdala, aby se mohla plně věnovat rychle se rozrůstající rodině.


O poděbradských letech i hereckých začátcích se dočteme v životopisné knize „Herečka vzpomíná“ (Praha 1960). Rodina Dostalova se v Poděbradech zapojila do kulturního i spolkového života a samozřejmě nechyběla ani v čilém ochotnickém spolku. Otec většinou režíroval a Leopolda záhy začala vystupovat na prknech Jiříkova divadla v začátečnických rolích „naivek“, k nimž se už pak jako dramatická umělkyně nikdy nedostala. V takové roli v dobové veselohře „Uvězněná o chlebě a vodě“ ji uviděl i známý básník a dramatik Jaroslav Kvapil, který byl v roce 1897 do Poděbrad pozván na nějakou přednášku. Hned odhadl její velké herecké nadání a později na její prosbu dokonce zařídil, aby ji jako svou žačku přijala jeho žena Hana. Tehdy přední herečka Národního divadla si Leopoldu velmi oblíbila nejen pro vrozený herecký talent, ale i pro její píli, vytrvalost a cílevědomost. Vynikající vedení Hany Kvapilové už 1. září 1901 otevřelo mladé adeptce herectví cestu do Národního divadla. Její první rolí tu byla Maryša ve známé hře bratří Mrštíků. Na naší první scéně pak setrvala jako jedna z předních umělkyň celý svůj dlouhý profesní život.


Odchodem do Národního divadla definitivně skončil vztah Leopoldy Dostalové k Poděbradům. Později se k našemu městu a rodině žijící v Poděbradech nevrátila ani ve vzpomínkách. Otec Leopold zemřel v roce 1906, matka o deset let později a do té doby všichni členové této rozvětvené rodiny Poděbrady postupně opustili. Rodinnou vilu nakonec koupil známý architekt Kamil Hilbert a přenechal ji své rozvedené manželce.


Ráda bych při této příležitosti připojila jednu malou vzpomínku na osobní setkání se slavnou herečkou před padesáti roky. V létě 1968 byl tehdejší Československou televizí připraven a vysílán přímým přenosem z Poděbrad oblíbený celovečerní pořad „Pestrý pátek“. Dlouho předem ho pečlivě připravoval tým, vedený známým scénáristou dr. Vladimírem Kováříkem. V programu, do něhož jsem i já mohla přispět vybranými zajímavostmi z historie našeho města, vystoupila celá řada předních osobností tehdejšího politického i kulturního života s vyprávěním o svém vztahu k Poděbradům. Mezi pozvanými hosty samozřejmě nechyběla ani Leopolda Dostalová. Tehdy téměř devadesátiletou dámu přivezli lidé ze štábu na ten večer z Mariánských Lázní, kde dlouhodobě pobývala. Posadili ji na Kolonádě ke stolku, u něhož jsem seděla i já, a poprosili mě, abych jí dělala společnost. Dodnes ji vidím před sebou v tmavých šatech s drobným vzorečkem, s bílým límečkem sepnutým starodávnou broží, a dodnes cítím tu majestátnost její osobnosti. Sama hned se mnou začala hovořit a já se ráda pochlubila tím, co jsem věděla o starém Jiříkově divadle i o zaniklém cukrovaru. Ona si pak vzpomněla na některé tehdejší poděbradské obchodníky i na to, jak byla přítomna na slavnosti odhalení pomníku krále Jiřího v roce 1896. V živém vystoupení před kamerou pak vzpomínala na své ochotnické začátky i seznámení s Jaroslavem Kvapilem, který jako první ocenil její herecké schopnosti.


Později se už Leopolda Dostalová do města svého mládí nedostala. Zemřela o čtyři roky později v Praze 17. června 1972 se všemi poctami, které jí, jako umělkyni opravdu národní, právem náležely.


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(24. 1. 2019)

 


Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Poděbradští včelaři otevřeli své úly a nechali nás nahlédnout do života včel

Konečně slunečný, teplý den, jako stvořený pro Den otevřených úlů. To si v sobotu 18. května dopoledne řeklo asi patnáct návštěvníků poděbradské včelí farmy a dorazilo do zahrádkářské kolonie na okraj Poděbrad. Tam mají Váškovi část včelstev, která jsou přátelská a neútočná, což jsme během živé a názorné prohlídky všichni ocenili.

celý článek >>>

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

Zachovejme včelám potravu a přežijeme i my, vzkazují poděbradští včelaři

První setkání s poděbradskými včelaři v akci jsem zažila při larvení. Důležitý, pracný a krásný úkol pro včelaře jsem poznala až na místě, u úlů na okraji Poděbrad, které jsem neomylně našla podle vůně medu a kouře a kde mi také teprve došlo, že kolem mne během povídání bude létat mnoho včel.

celý článek >>>

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Z prodavačky ovoce a zeleniny se vyklubala výtvarná umělkyně

Jíst ovoce a zeleninu je důležité pro zdraví. Naštěstí to mám do velkoobchodu pana Novotného jen „pár“ kroků. Jednou se tam objevila jako prodavačka žena středního věku, příjemná a vstřícná k zákazníkům. Když někdo dělá svoji práci, jak se patří, vždy mne to potěší. Pochválil jsem ji, a protože v obchodě právě nikdo nebyl, zapředl jsem s ní hovor. Dozvěděl jsem se, že mimo jiné maluje a ilustruje knihy. Překvapilo mne to. Umělkyni bych si představoval trochu jinak. Ozvala se ve mně velká zvědavost. A tak jsem Petru Jiránkovou vyzpovídal rovnou pro PN.

celý článek >>>

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Poděbradský fotograf Jiří Soural umí čekat na dobré světlo

Seznámil jsem s ním na vernisáži jeho výstavy o Arktidě, která se konala v městské knihovně. Nahlédl jsem tam náhodou, když jsem si půjčoval knihu, a strnul jsem údivem. Každá z fotografií dýchala svěžím duchem severu. Poděbraďák Jiří Soural je nafotil při svých cestách Norskem, Islandem nebo Špicberky. Při pohledu na každou jednotlivou fotku jsem měl pocit, jako bych v daném místě byl naživo.

celý článek >>>

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Jiřího náměstí z 23 000 lego dílků

Sedmdesát hodin. Tak dlouho trvalo zručnému modeláři Eduardu Hyblerovi postavit jižní stranu Jiřího náměstí z lega. Model je novinkou v soukromém Muzeu kostek, které bylo koncem minulého roku v Poděbradech otevřeno.

celý článek >>>

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Z domácího kohoutku teče kvalita, nikoliv samozřejmost

Otočit kohoutkem, zmáčknout splachovadlo, napustit vanu, bazén. To je každodenní samozřejmost pro Poděbraďáky a celý nymburský okres doma i v práci.

celý článek >>>

Merianova rytina

Merianova rytina

Nejstarší známé vyobrazení Poděbrad, tak zvaná Merianova rytina, pochází velmi pravděpodobně z roku 1650, z doby krátce po třicetileté válce (1618–1648).

celý článek >>>

I takové bývaly zimy v Poděbradech

I takové bývaly zimy v Poděbradech

Před 111 lety byla v našem městě taková zima, že Labe bylo několik měsíců zamrzlé. Při jarním tání pak museli vzniklé kry po mnoho dnů likvidovat dělostřelci.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY