Z historie bývalé Občanské záložny na Jiřího náměstí

 

Impozantní novorenesanční budova bývalé Občanské záložny na Jiřího náměstí si už dávno zasloužila být zapsána do seznamu státem chráněných nemovitých kulturních památek. Od otevření v roce 1899 až do roku 1960 jí totiž patřilo významné místo nejen v ekonomickém, ale i v kulturním životě našeho města. Bohužel pak se na ní smutně podepsala jak socialistická éra s nezájmem o dědictví z nepříliš vzdálené doby, tak i současný polistopadový vývoj naší společnosti.


zalozna oldZáložna se nachází přímo proti poděbradskému zámku, v místech nejvýznamnějšího historického osídlení, písemně doloženého v polovině 15. století. Už v prvních letech vlády krále Jiřího byla totiž na jeho pokyn zde vyměřena rozsáhlá parcela pro první poděbradskou rychtu. Celý pozemek tehdy sahal od hlavní komunikace proti kunštátskému hradu až k městským hradbám (Na Valech). Po roce 1472 za rychtáře Jana Čumpely a jeho dědiců vyrostly na místě původní rychty dva domy, za nimi pivovar, později i sladovna a k nim vybudována nová cesta v místech dnešní Divadelní ulice.


16. století bylo pro Poděbrady dobou prosperity a blahobytu, proto si i obec v roce 1529 mohla postavit jako sídlo své správy novou radnici. V patrovém obecním domě jí bylo vyhrazeno první patro, zatímco v přízemí, v celé šířce lemované podloubím, byl zájezdní hostinec pro cizince, projíždějící městem po kladské cestě. Budovu, podle Merianovy rytiny největší na náměstí, ničil nejen zub času, ale i několik požárů, z nichž nejničivější byl v roce 1680. Když obecní dům přestal vynášet a náklady na údržbu nebylo z čeho hradit, prodala obec v roce 1775 zchátralé stavení i s rozsáhlým pozemkem vojenskému eráru. Za získané peníze (3 000 zlatých) koupila pak menší sousední dům od vdovy po panskému úředníku Holfeldovi. Jde o tak zvanou starou radnici, jejíž současná podoba je z roku 1816.


Erár všechny stávající budovy nechal zbořit, místo nich dal v prostoru do náměstí postavit stáje pro vojenské koně, za nimi k Valům patrová kasárna a ubytovnu pro důstojnictvo. Když v roce 1884 byl jezdecký pluk „Hardegových kyrysníků“ přestěhován do nových kasáren ve Vysokém Mýtě, celý areál připadl zpět obci. Nejlepší budovu získal ochotnický spolek pro Jiříkovo divadlo a z kasáren se stala dívčí škola (zbořená v roce 1940). Část pozemku do náměstí se zbytkem vyhořelých staveb nabídla obec ke koupi místní Občanské záložně, uvažující tehdy o stavbě vlastní budovy.


Předchůdcem této instituce byl Záložní spolek v Poděbradech, který vznikl přičiněním místních vlastenců už v roce 1861. Byl jedním z prvních našich svépomocných ústavů pro ukládání a půjčovaní vkladů. Mezi zakladateli a prvním představenstvem čteme jména nejváženějších poděbradských občanů, jako byli purkmistr Václav Hráský, Josef Obereigner, dr. František Bouček, Jan Knobloch, Vojtěch Hlaváč, Josef Kryšpín a další. Původní Záložní spolek se na Občanskou záložnu s.r.o. přeměnil v roce 1874.


Na valné hromadě v roce 1897 bylo jednomyslně usneseno, že se má „postavit pro ústav vlastní stánek, důstojný a sloužící zároveň k ozdobě města“. Kromě kanceláří tu měl být také hostinec s velkým společenským sálem, několik spolkových místností, knihovna a krámy. Městu zaplatila záložna za pozemek 11 000 zlatých a 50 000 zlatých vyhradila na stavbu budovy. Na vyhlášený konkurz se přihlásilo 16 návrhů, z nich vybrala komise znalců, vedená prof. Janem Koulou, jako nejlepší návrh Karla Kepky.


Architekt Karel Hugo Kepka byl profesorem brněnské techniky a kromě této akce vyprojektoval v Čechách i na Moravě řadu dalších veřejných budov (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Brně, sokolovnu v Brně a v Praze pod Petřínem, lázně v Hradci Králové, gymnázium a záložnu v Uherském Brodě, Městský dům a záložnu v Přerově a další). Kepka studoval na pražské technice u známých profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly, kteří měli velký vliv na jeho historizující pojetí tvorby. K výběru Kepkova projektu na poděbradskou záložnu nepochybně proto přispělo i jeho novorenesanční pojetí stavby, které dobře doplnilo nedávno odhalený novorenesanční Schnirchův pomník krále Jiřího, stejně tak jako původně renesanční zámek a měšťanské domy renesančního původu na náměstí. Později do tohoto rámce dobře zapadla i novorenesanční budova okresního domu, nyní nová radnice.


maroldZákladní kámen Občanské záložny byl položen 2. listopadu 1897. Stavbu prováděla stavební firma místního stavitele Josefa Dršaty a profesor Kepka na její průběh osobně dohlížel. Přes všechna opatření náklady značně převýšily původní rozpočet. Už základy stavby musely být mnohem hlubší, než se plánovalo, a ke zdržení došlo i proto, že se ve výkopech objevilo množství archeologického materiálu. Lékárník Jan Hellich, tehdy už člen představenstva, vybral odtud pro budoucí muzeum mnoho středověkých zlomků, hlavně gotické a renesanční kachle. Vyšší náklady si vyžádala i plastická výzdoba stavby, o kterou byl požádán poděbradský sochař a žák Bohuslava Schnircha Milan Havlíček. Jeho dílem jsou vedle emblémů a dekorativních panó i dvě alegorické sochy – symboly práce a spořivosti. O malířskou výzdobu – dvojici fresek se stejnými náměty, byl požádán tehdy módní a populární malíř Luděk Marold. Na freskách i vnitřní výzdobě reprezentačního sálu s ním spolupracoval jeho přítel, malíř Karel Mašek. Bohužel, bylo to poslední Maroldovo dílo, vytvořené necelé tři měsíce před umělcovou předčasnou smrtí. Marodovy fresky byly ještě trochu zřetelné kolem roku 1960. Později byly zamalovány a tím nenávratně zničeny, protože originální kartony, nutné k jejich obnově už prý nejsou k dispozici.


Stavba záložny trvala dva roky a celkové náklady nakonec přesáhly 80 tisíc zlatých. V roce 1899 to bezesporu byla největší a nejdekorativnější budova ve městě. V době, kdy do nové budovy Občanská záložna stěhovala své úřadovny, byl jejím předsedou dlouholetý a vážený starosta města, lékárník Jan Hellich. Jeho osobnost zaručovala, že záložna nebude jen institucí, podílející se na hospodářském rozvoji města a jeho obyvatel, ale že se tato instituce bude významně podílet i na jeho kulturním životě. Jak bylo zmíněno, už při stavbě se počítalo s prostorami pro veřejnou knihovnu a k nim přibyly místnosti pro budoucí městské muzeum, které Jan Hellich darováním svých soukromých sbírek tu chtěl založit. A také skutečně hned od začátku ve druhém patře a předpůdí bylo první poděbradské muzeum, a to až do roku 1903. Po otevření nové chlapecké školy (dnešního gymnázia) se muzejní sbírky stěhovaly do vyklizené staré školy u kostela, kde muzeum sídlí dodnes.


zalozna intV budově záložny našla útulek také většina poděbradských spolků. Do celého prvního patra byly umístěny reprezentační prostory. Nacházel se tu především velký sál s galerií a malovaným stropem, určený ke společenským a kulturním potřebám města. Na fotografii je vidět zahájení prodejní výstavy obrazů Ludvíka Kuby v prvním patře záložny v roce 1904. Svoji domovskou scénu tu měl divadelní spolek Tyl a v letech 1937–1942 (od požáru Jiříkova divadla do otevření scény „Na kovárně“ tu hrál divadlo i druhý poděbradský ochotnický spolek Jiří). V přízemí dočasně sídlila pošta a telegrafní úřad a sice až do roku 1934, kdy byla dokončena nová funkcionalistická budova od Vojtěcha Kerharta v Jiráskově ulici. Po vystěhování pošty v letech 1933–1934 bylo přízemí záložny zmodernizováno tak, aby co nejlépe sloužilo potřebám peněžního ústavu. V té době se v přízemí na východní straně otevřela také moderně zařízená a později velmi oblíbená Šramotova restaurace.


Po celou dobu své existence Občanská záložna peněžitými dary přispívala také na nejrůznější akce ve městě – na pomník krále Jiřího, na stavby nových škol a sportovišť, na budování parků a tak dále. Nemalé prostředky vydávala také na podporu umění. Mimo jiné nakupovala díla významných českých umělců, především poděbradských rodáků Ludvíka Kuby a Oldřicha Kerharta. Většina zakoupených obrazů byla k vidění v prostorách přístupných veřejnosti.


Po znárodnění československého peněžnictví zabrala úřadovny bývalé Občanské záložny Československá státní banka, aby si je v roce 1951 vyměnila s Československou státní spořitelnou. Ta do té doby sídlila ve vlastní budově z roku 1924 na Riegrově náměstí a zpět do svých moderních úřadoven se mohla vrátit až po zrušení poděbradského okresu v roce 1960. Státní banka při té příležitosti přesídlila do Nymburka. Novým uživatelem Záložny se stal národní podnik Restaurace a jídelny. V té době se proměnily – a ještě se najdou v Poděbradech pamětníci – kdysi honosné úřadovny v lidovou jídelnu a bufet nejnižší cenové třídy. Postupně zmizelo tmavé dřevěné obložení a všechny ozdobné novorenesanční prvky, leštěné mramorové desky na pultech nahradil umakart a místo pohodlných lavic museli strávníci používat jen laciný typový nábytek. V 80. letech minulého století byl sice proveden ještě jeden pokus o modernizaci restaurace Záložny, ale ten se nepovedl a lidovou jídelnu moc nevylepšil. Smutným obrázkem té doby bylo, že po torzu mramorové desky se jmény jejich zakladatelů, předních osobností našeho města, šlapali až do nedávné doby návštěvníci před hospodou u Langrů na Žižkově předměstí (dnes je deska ve sbírkách Polabského muzea).


Po listopadu 1989 se na krátký čas zdálo, že Záložna v nových poměrech začne opět plnit své poslání a že se stane – jak k tomu byla původně předurčena – nejen solidním peněžním ústavem, ale i významným společenským a kulturním centrem našeho města. Paradoxně tuto výraznou dominantu poděbradského náměstí získali v dražbě vietnamští trhovci, ale budiž jim ke cti, že v létě 2016 se postarali o novou fasádu, takže dnes budova Záložny nijak nenarušuje příjemný vzhled této části poděbradské památkové zóny.


Text: Jana Hrabětová, Polabské muzeum Poděbrady
Foto: archiv Polabského muzea

(15. 3. 2018)

 


Naše město před sto lety (7. díl)

Naše město před sto lety (7. díl)

O poděbradském školství do roku 1919

celý článek >>>

Naše město před sto lety (6. díl)

Naše město před sto lety (6. díl)

O průmyslovém podnikání

celý článek >>>

Žena, která umí hledat smysl svého života

Žena, která umí hledat smysl svého života

Baví mne psát o zajímavých lidech. O lidech, kteří v něčem vynikají a jsou ostatním příkladní. Sám se tím obohatím a zajímavé bohatství předávám dál – čtenářům. V Poděbradech žiji 10 let a po celou tu dobu různě potkávám Pavlu Křížkovou.

celý článek >>>

Jak děti šapitó ovládly

Jak děti šapitó ovládly

Ve dnech 14. a 15. června vystoupily poděbradské děti v cirkusu Happy Kids.

celý článek >>>

Naše město před sto lety (5. díl)

Naše město před sto lety (5. díl)

O poděbradském velkostatku před I. světovou válkou a po ní

celý článek >>>

Naše město před sto lety (4. díl)

Naše město před sto lety (4. díl)

O válečném zásobování a odvodech

celý článek >>>

Naše město před sto lety (3. díl)

Naše město před sto lety (3. díl)

O zdravotních poměrech, lázních a lazaretech

celý článek >>>

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Rodinný archiv vydal poklad: poděbradskou stopu kardinála Berana

Nacisté a komunisté jej hodlali vymazat z povědomí národa. Nepodařilo se jim to, Pán Bůh zaplať. I proto můžeme díky cenným archiváliím spatřit patrně nejvýznamnějšího českého duchovního, kardinála Josefa Berana, také v poděbradských kulisách.

celý článek >>>

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY