Vánoce v Poděbradech před sto lety

 

Během letošního jubilejního roku si čtenáři Poděbradských novin mohli ve dvanácti kapitolách udělat obrázek o tom, jak se žilo v našem městě před sto lety – v těžkých válečných letech 1914–1918 a v prvních měsících právě vzniklého samostatného státu. Na závěr budiž přidána ještě kapitolka třináctá s úvahou o tom, jak asi poděbradští občané prožívali své první Vánoce v nové Československé republice.


zima pdyTyto svátky bezpochyby vítala většina obyvatel naší země s velkou radostí a hlavně s nadějemi v lepší budoucnost v mírových časech. Sotvakdo si pod vlivem optimistických předpovědí připouštěl, že v nedaleké budoucnosti čekají naši zemi další roky neméně tragické. Nadšení z míru a dosažené svobody také lidem dovolovaly lépe snášet všeobecnou poválečnou bídu. Dokonce v prvních měsících po skončení války bylo zásobování mnohem horší než v samotných válečných letech. Docházely poslední zbytky zásob – hlavně životních potřeb, a co se ještě dalo koupit pod rukou, stálo nekřesťanské peníze. Lichva nabývala nepředstavitelných rozměrů a ke všemu na konci roku 1918 propukla epidemie tzv. španělské chřipky, která si vyžádala obrovské množství obětí. Také v Poděbradech na ni několik místních obyvatel zemřelo.


Jak vzpomínal tehdejší starosta města dr. Jan Kvíčala, dostaly se v předvánočním čase do Poděbrad z Itálie fíky, pomeranče a citrony. Byly považovány za luxusní a hodně předražené zboží, přesto okamžitě zmizely z trhu. Lidé, i ti chudší, totiž měli dost rakouských jedno a dvoukorunových státovek, kterým se posměšně říkalo úplavice a kterých tehdy rakouská banka pustila do oběhu velké množství. Nikdo si je necenil a utrácel, za co se dalo. Ale až tolik toho ke koupi nebylo. Nesehnala se ani ryba, odedávna patřící k tradičním vánočním jídlům, dokonce se nedaly koupit ani kvasnice, potřebné k zadělání těsta na vánočky, místo kávy a čaje se prodávaly jen náhražky. Teprve v průběhu následujících měsíců se zásobování začalo pomalu zlepšovat, a tak Vánoce v roce 1919 přece jen byly o něco málo bohatší.


Pomineme-li hlad a strádání způsobené I. světovou válkou, vánoční jídelníček ve středních a chudších poděbradských domácnostech byl podobný tomu, co se jedlo na venkově, zásobovaném z vlastních hospodářství. Obyvatelé malých středočeských zemědělských měst, jakými byly i Poděbrady na počátku 20. století, pokud neměli vlastní hospodářství, byli odkázáni na neustále vyprodané místní krámy a hlavně na týdenní a výroční trhy, kam překupníci dodávali produkty z okolních vesnic.


Vánoční čas snad ve všech domácnostech provázely tradiční vánočky z dobrého kynutého těsta, které se tu na rozdíl od vesnice daly koupit u pekaře. Ti chudí je většinou za koledování dostávali darem. Také ryba v předválečných letech na štědrovečerním stole většinou nechyběla, ryby se stále chovaly v několika větších rybnících v okolí a dodávaly na předvánoční trhy ve velkém. Z  hlavy a vnitřností se vařila dobrá hustá rybí polévka a rybí maso se připravovalo především „na černo“ s omáčkou ze sušených švestek s knedlíkem.  V některých rodinách se místo ryb takto tradičně připravoval králík nebo zajíc. V zámožnějších rodinách byl samozřejmě jídelníček bohatší například o kapra „na modro“, pracně připravovaného v rosolu. Naproti tomu v chudých rodinách býval hlavním štědrovečerním pokrmem „černý kuba“ z trhaných krupek s houbami nebo třeba upytlačené plevelné ryby, uzenáč, případně slaneček. Někde musela stačit bílá žitná káva, malé buchtičky „peciválky“ a vánočka.  Oblíbený smažený kapr či řízky s bramborovým salátem je novodobá záležitost až po druhé světové válce.


K Štědrému večeru patřily kromě jablek, křížal, sušených švestek a ořechů i další dobroty – štrúdl a vánoční cukroví. Toho bývaly zpravidla 2–3 jednoduché druhy jako linecká kolečka, medvědí pracinky a zázvorky. Ve válečných letech se místo cukru a medu coby sladidla používal doma uvařený syrob z řepy cukrovky. „Syrobánky“ z takového těsta se musely péct už před Mikulášem, aby se do Vánoc rozležely. Oblíbeným štědrovečerním nápojem býval horký punč. Láhev jako pozornost dával kupec, když se k němu celý rok chodilo nakupovat.


Ani v bohatších měšťanských domácnostech nebýval v těchto časech všude vánoční stromek, strojíval se většinou jen tam, kde byly malé děti, a zdobil bonbony zabalenými ve staniolu a doma vyrobenými prostými ozdobami. Snad k tomu přispělo i to, že v rovinaté krajině kolem Poděbrad bylo poměrně málo jehličnatých lesů a stromek – vždycky jen smrček – tu byl poměrně drahý.  Ještě méně bylo vidět vánočních stromků na zdejším venkově, jen ten, kdo vlastnil kus lesa, uřízl stromek pro sebe a své známé, něco stromků prodal hajný. Ve větší míře se i na vesnicích vánoční stromky začaly objevovat až po první světové válce, a to jen v některých rodinách. Bylo to obyčejně pro nostalgickou vzpomínku otce na Vánoce v zákopech, kde mohl chvíli posedět u rozsvíceného stromečku a zavzpomínat na klid a vánoční pohodu v rodinném kruhu. Také dávat dárky dětem pod stromeček je až novodobý obyčej. Dřív to byla nadílka spíše symbolická – oříšky, jablíčka, drobná hračka pro radost a jen výjimečně nějaké oblečení. V zámožnějších rodinách dostalo dítě pravidelně nějakou zlatou nebo stříbrnou minci, kterou mu stejně hned uložili do budoucího věna.


Takové byly Vánoce před sto lety…


Text: PhDr. Jana Hrabětová
Foto: archiv Polabského muzea

(13. 12. 2018)

 

MĚSTSKÉ KULTURNÍ CENTRUM PODĚBRADY
NAMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO 1/I
PODĚBRADY
TELEFON / FAX: +420 325 612 505
EMAIL: info@ipodebrady.cz
www.ipodebrady.cz

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM PODĚBRADY